Krvavý fotbal v Kataru: tisíce mrtvých, trávník v poušti a finále před Vánoci

Ty jsi nejen naším zpravodajem ve Spojených státech, ale sleduješ fotbalové MS v Kataru od úplného začátku, od vyhlášení, že bude v této zemi. V neděli začalo, tak proč zrovna tam?
Ano. Já si pamatuji, že jsem pokrýval v prosinci 2010 to překvapivé vítězství Kataru. Potom jsem byl třeba na kongresu FIFA, kde se volil současný prezident, který je teď pod palbou kritiky také kvůli tomu, jak turnaj nakonec vypadá. To, že se koná právě v Kataru, má samozřejmě několik rovin.

Základní je ta geopolitická. Katar si ze sportu udělal svou soft power, tedy metodu, jak budovat značku své země, jak budovat sítě svého vlivu ve světě. Fotbalové MS je tam vlastně vyvrcholením série velkých sportovních podniků posledních let. A kromě známé Al-Džazíry si Katařané postavili třeba taky sportovní televizní impérium beIN. Katar tímto také naplno celkově využil vývoj ve fotbale posledních, řekněme 30 let, kdy v něm definitivně převládl ten severoamerický, ryze komerční model. Hlavním účelem se definitivně stalo vytvářet peníze, zisk.

To postupně přilákalo i ve velké míře vlády totalitních a autoritářských zemí, které do fotbalu hodně investovaly, aby zlepšily svůj obraz. A tento “sportswashing” se týká právě i pořadatelství šampionátů. Ten letošní získali Katařani už před 12 lety, což není obvyklé. Tenkrát ale FIFA přidělovala dvě pořadatelství zároveň - Rusku 2018 a Kataru 2022. Bylo to prezentované jako pokračování rotace pořadatelství v různých světových regionech. 

Připomeňme, že arabský a vůbec muslimský Blízký východ nikdy MS neorganizoval. Katarská kandidatura podle podaného projektu tehdy byla považována za slabou, a když potom vyhrála, okamžitě to s sebou přineslo podezření z korupce, později i konkrétní obvinění. Smetlo to některé vysoce postavené funkcionáře. A podle některých svědectví za Katar lobboval třeba i tehdejší prezident Francie Nicolas Sarkozy skrze tehdejšího šéfa UEFA Michela Platiniho. A tehdejší šéf FIFA Sepp Blatter, který za sebou má sám řadu skandálů, tak teď nedávno pro švýcarský tisk řekl, že volba Kataru byla chyba i z jeho pohledu.

Už před zahájením šampionátu jsme dostávali z Kataru dost nelibé zprávy. Podle britského tisku zahynulo na stavbě stadionů právě pro fotbalové mistrovství za posledních 11 let šest a půl tisíce dělníků. Další desítky tisíc utrpěly zranění. Tak mě tak napadá, asi můžeme mluvit o krvavém mistrovstvím?
Asi to můžeme takto nazvat. To číslo je pravděpodobně mnohem vyšší než těch šest a půl tisíce. To je číslo, které spočítal deník The Guardian na základě oficiálních dat, je úmrtí zahraničních dělníků v Kataru obecně za 10 let od přidělení šampionátu do podzimu 2020. A jak autoři té zprávy uvádějí, je v podstatě jisté, že toto číslo je ještě silně podhodnocené, protože údaje získali jen od vlád Indie, Nepálu, Bangladéše, Pákistánu a Srí Lanky. V Kataru ale pracuje také mnoho lidí, především z Filipín, Keni, ale i dalších zemí, kteří se tedy v těchto statistikách neobjevují. 

Ti lidé jezdí do Kataru a podobných zemí obvykle v zoufalé situaci, kdy ve svých zemích nedokážou uživit rodinu nebo zaplatit dětem školu. Případně tam panuje jakási glorifikace práce v zahraničí jako snadné cesty k tomu se zabezpečit. Pracují tam draví náboráři, kteří často lakují realitu velmi narůžovo. A tisíce lidí, kteří takto do Kataru odešli, tak se rodinám vrátili zpátky v rakvi. Často bez odškodného, bez vysvětlení, v některých případech rodiny ani to tělo nedostaly zpátky, jak popisuje třeba švédský investigativní projekt Blankspot, který sesbíral stovky těchto příběhů. A s jeho šéfem Martinem Schibbyem jsem také mluvil…

Katarské úřady se odpovědnosti vyhýbají a tvrdí, že úmrtí spojených s budováním zázemí pro MS byly jen desítky, ale je zdokumentováno, že do úmrtních listů běžně píšou, že šlo o přirozenou smrt, i když často jde o mladé lidi nebo lidi středního věku, kteří prošli zdravotní prohlídkou, neměli žádné obtíže, ale pracovali v nebezpečných podmínkách, v extrémním vedru, dlouhodobě třeba bez pořádného odpočinku. Takže ani třeba v některých případech nemusí jít jen o úrazy, ale je klidně i o srdeční selhání následkem těch podmínek apod. 

Opravdu doporučuji švédský web Blankspot a jejich reportáže v angličtině nebo jejich projekt Cards of Qatar neboli Kartičky z Kataru. Se svolením rodin udělali poctu zemřelým dělníkům, aby z nich nezbyla jen čísla ve statistikách a aby ukázali jejich konkrétní tváře a příběhy. A vydali i sérii kartiček ve stylu těch fotbalových, co se vydávají a sbírají při MS. Jen místo fotbalistů jsou hvězdami tito dělníci. 

Takže se dovíte, že v Kataru zemřel na elektrický šok třeba dvaatřicetiletý Monir Hossain, který tam pracoval jako natěrač a vdova Fatima doma v Bangladéši teď má potíže zaplatit školu jejich dětem. Nebo že pětadvacetiletá uklízečka Phurparani Tamang odjížděla z Nepálu do Kataru plná života a vrátila se rodičům mrtvá bez jakéhokoli vysvětlení, co se stalo.  

Zní to všechno skutečně dost hrůzostrašně. Ty máš nějaké bližší informace o tom, v jakých podmínkách práce na výstavbě stadionů a hotelů probíhaly?
Jsou to obecně nelidské přesčasy, nedůstojné podmínky také pro bydlení, nebezpečné podmínky, o kterých jsme mluvili. I přes některé pokroky, zejména od roku 2017, ještě letos v létě dělníci protestovali třeba kvůli nevyplaceným mzdám. Docházelo podle nich k neoprávněnému krácení odměn. Časté byly třeba zprávy o zadržování cestovních pasů zahraničních dělníků, vydírání apod. 

Toto samozřejmě v posledních letech hodně mapovaly různé nevládní organizace, ale zapojila se i fotbalová komunita. Třeba Tim Sparv, ještě nedávno kapitán finské reprezentace. Ta kvůli zacházení s dělníky zrušila své přípravné kempy v Kataru během nakonec neúspěšné kvalifikace. Sparv teď žije v Praze. Byl asi nejaktivnější z fotbalistů v tomto.

Trénuje teď mládež Sparty a po nedávném ukončení kariéry osobně odjel do Kataru, aby přímo na místě získal informace a možnost zasadit se o zlepšení podmínek pro zahraniční dělníky, což si vzal za své velké téma posledních let. V létě jsem si s ním o tom povídal. On vyčítá největším osobnostem, jako jsou Messi nebo Ronaldo, že se tomuto tématu také nevěnují, protože oni mají potenciál svým vlivem věci opravdu měnit.

Podmínky se po tlaku z různých stran v Kataru zlepšily. Ovšem lidé, kteří jsou s tím obeznámení, říkají, že jen pro ty, kdo pracovali na projektech FIFA, což je jen zlomek všech zahraničních pracovníků v Kataru a na zneužívání ostatních stále není moc vidět. Třeba založit odbory, to je v Kataru stále nezákonné a docela nemyslitelné. 

A samozřejmě Katar není jedinou zemí v regionu, kde to takto funguje. Ale potřeba, aby se za ty závratné peníze stihlo všechno postavit, to zvýšilo tlak na tamní dělníky, rizikovost práce a koneckonců výrazně to navýšilo i počet zahraničních dělníků v Kataru. Pro představu před 20 lety měl Katar 640 000 obyvatel. V roce 2010, když mu přidělili pořadatelství, tak to bylo těsně pod 2 miliony. A teď už je to skoro 3 miliony a jen málo přes 300 000 z toho jsou Katařani. Zbytek je námezdní síla ze zahraničí.

Má toto všechno, o čem se bavíme, stran nelidských podmínek dělníků, nějakou odezvu u světových politiků, u FIFY? Rozhodl se třeba nějaký mančaft, že prostě nepřijede, že bude bojkotovat ten šampionát?
Ne, bojkot takového druhu jsme neviděli. Všechny týmy, které se kvalifikovaly, tak na turnaji hrají. Během kvalifikace se některé reprezentace zapojily do kampaně, která kritizovala stav lidských práv v Kataru, protože samozřejmě se to týká třeba i práv gayů a leseb atd. Český tým se, pokud vím, nezapojil.

Těsně před šampionátem se objevilo docela hodně iniciativ. Třeba výrobce dresů dánské reprezentace vyrobil pro turnaj v Kataru na protest černou sadu, tedy v barvě truchlení za zemřelé dělníky. Německý svaz požaduje zřízení fondu pro finanční kompenzaci rodin obětí z řad dělníků. A vznikla i třeba fanouškovská platforma Bojkotujte Katar. Na tribunách v Německu a dalších zemích se objevovaly transparenty v tomto duchu. 

Ale třeba o bojkotu korporátních sponzorů tak jako třeba dřív a letos při olympijských hrách v Číně nemůže být řeč. Naprostá většina těch sponzorů se odpovědnosti vyhýbá, stejně jako FIFA, která si také připisuje zásluhy, ale odmítá třeba tlačit na zřízení toho fondu pro rodiny zemřelých dělníků, což po ní požadují národní fotbalové asociace nejenom Německa, ale i několika dalších členských zemí.

K uhlíkové neutralitě má šampionát daleko

Co na to samotný Katar?
Katar samozřejmě kritiku těžce nese. Brání se i různými autoritářskými praktikami, zatýkal novináře, během minulých let vyhrožoval novinářům žalobami. Těsně před zahájením turnaje byl třeba napaden dánský akreditovaný novinář přímo na místě, který dělal takový nevinný televizní vstup na veřejném prostranství. 

Když se bavím s lidmi, kteří do Kataru v minulých letech jezdili a nějakou formou s pořadatelskou komisí spolupracovali, tak ti popisují, jak jsou v Kataru hrdí na to, že dokázali dostat MS do tohoto regionu. Jsou hrdí na to, že to kritizované pořadatelství nakonec zvládnou. Oni moc nechápou kritiku. Nechápou, proč jim západní svět vyčítá ve stylu, že využívají fotbal budování své značky a vlivu, když to mohou dělat i západní země. 

Honzo, ty se ve své práci věnuješ poměrně detailně také klimatu. V době, kdy se začíná mluvit o udržitelnějším pořádání olympijských her, se projekt v Kataru - a připomínám jde o fotbalové mistrovství v poušti - jeví jako z jiného světa. Zabýval se vůbec někdo tím, jakou zátěž pro planetu bude tento šampionát znamenat?
To je samozřejmě téma, které získává stále větší pozornost. Docela pochopitelně s tím, jak rychle se zhoršuje klimatická krize. I to je asi důvod, proč FIFA a Katar vyhlásili toto MS za první uhlíkově neutrální. Potíž je v tom, že to podle několika odborných studií není vůbec pravda. Právě naopak. On je základní problém už s tím pojmem uhlíková neutralita, jak v našem vysílání popisoval Allen Hershkowitz, vědecký poradce pro udržitelnost, který pracuje pro New York Yankees, NBA, NHL, tenisové turnaje, ale i pro fotbalové organizace. 

Ale i kdybychom přistoupili na to, že lze uhlíkové neutrality dosáhnout, tak tento turnaj k tomu má podle různých studií hodně daleko. Organizace Carbon Market Watch ten šampionát analyzuje kontinuálně, porovnává konkrétní sliby a čísla s realitou a ve své závěrečné zprávě konstatuje, že 3,6 mega tun uhlíkových emisí nebo jejich ekvivalentu, které podle pořadatelů toto mistrovství vyprodukuje a oni je vykompenzují, tak že to číslo je podhodnocené například u uhlíkové stopy stadionů osmkrát. A kompenzační programy jsou prý velmi pochybné.

Jako příklad uvádějí největší travní farmu na světě. Tu Katařani vybudovali v poušti. K zavlažování má sice využívat vyčištěnou odpadní vodu a pěstuje i stromy, ale k trvalému absorbování oxidu uhličitého z atmosféry to podle expertů z Carbon Market Watch nepřispěje. Přestože organizátoři i toto opatření do své verze uhlíkové neutrality turnaje započítávají. 

Takže někteří klimatologové to tvrzení FIFA a pořadatelů o uhlíkové neutralitě označují za naprosto zavádějící a také za neuvěřitelně nebezpečné. BBC cituje klimatologa Kevina Andersona z Manchesterské univerzity, který to označil za turnaj s obřím objemem emisí na jednu akcii a s negativním dopadem na celý svět a s přímými lidskými náklady.

A říkal si tedy, že se pěstoval trávník v poušti. Do toho stadiony se samozřejmě musí nějakým způsobem chladit, což musí být energeticky naprosto nepředstavitelné. Proto se také termín šampionátu posunul o několik měsíců. Finále připadá na 18. prosince…
Je to opravdu naprosto bezprecedentní, od roku 1930, kdy se mistrovství ve fotbale hraje, se to nikdy nestalo. Vždycky bylo finále v červnu nebo v červenci, ať to bylo na jakékoli polokouli. Úplně to rozbořilo termínové listiny klubů a soutěží po celém světě a můžeme to považovat za právě jeden z projevů toho, jak i přímo na fotbal změna klimatu dopadá. 

Katar patří k nejteplejším místům na planetě a k zemím, které se podle vědců ohřívají nejrychleji. V tradičním letním termínu se tam nedá přes den existovat, natož hrát fotbal. Katařani klimatizují stadiony, ale nejen ty, oni klimatizují i některé chodníky, venkovní tržiště apod. Fotbal, jak si vyzkoušeli i čeští trenéři, tam hrají nebo trénují večer, když je snesitelněji. 

A bude přibývat takových míst, kde hrát fotbal bude zdraví nebezpečné, nebo to nebude možné vůbec třeba kvůli stoupající hladině oceánů nebo extrémnímu počasí. Kvůli tomu jsou už teď mají problém stadiony v Anglii - třeba asi čtvrtina stadionů profesionálních klubů každoročně trpí záplavami. Do roku 2050 podle některých studií může být třeba stadion Chelsea nebo West Hamu pod vodou. 

Ale v zahraničí už to sportovní průmysl chápe, že klimatický rozvrat je nebezpečí i pro něj. Proto už je běžné, že mají kluby třeba poradce pro udržitelnost, snaží se transformovat svůj provoz. A třeba německou fotbalovou Bundesligu si od příští sezony zahrají jen ty kluby, které splní licenční podmínky právě i v oblasti udržitelnosti.

Co bude s těmi stadiony až MS nebude? Katar není úplně fotbalová velmoc.
To není. Samozřejmě jich tam postavili daleko víc, než je nějaká běžná potřeba. Já doufám, že to nedopadne jako se sportovišti po olympiádě v Řecku nebo po fotbalovém MS v Brazílii, kde pak ze stadionu za skoro miliardu dolarů bylo parkoviště pro autobusy. A asi bychom našli další akce. Katar slíbil, že části některých stadionů věnuje rozvojovým zemím. Doslova slíbil takto rozdat 170 000 rozmontovaný sedaček. 

Musíme si uvědomit, že Katar je velký asi jako Středočeský kraj a postavil sedm zbrusu nových obřích stadionů, osmý rekonstruoval. Musím tedy uznat, že Katařani byli i nápadití. Jeden ze stadionů, co jsem studoval, vznikl z recyklovaných lodních kontejnerů. A stadiony, které už se po MS a následném asijském poháru nevyužijí, protože prostě v Kataru rozhodně tolik stadionů není na fotbal potřeba, by se měly dát rozebrat a předat k jinému využití, ať už tedy v Kataru nebo v cizině. Tak věřme, že to tak bude. 

A najdeme tedy na tom MS aspoň nějaké pozitivum kromě toho, že to bude, předpokládám, skvělý fotbal?
Doufejme, že aspoň to. Pokud jde o první téma, o kterém jsme se bavili, ta práva zahraničních pracovníků, tam bude asi hodně záležet na tom, co se bude dít právě až se zatáhne opona MS a pozornost planety se přesune jinam. Já bych za pozitivum považoval, pokud by ty tragédie tisíců zemřelých dělníků, uklízeček, řidičů, těch dcer, těch tátů od rodin, co do Kataru odešli a umřeli tam, mimo jiné proto, aby se tam mohl hrát tento turnaj, vedly skrze tlak sponzorů, hráčů, asociací nebo nedej bože svědomí ve vedení FIFA k nějaké reformě, jak se budou příští pořadatelé vybírat, co třeba musí bezpodmínečně splňovat i v oblasti lidských práv nebo pracovních podmínek. Asi je to taková romantická představa. Bohužel to úplně nevidím někde na obzoru. 

A co se týče souvislosti s klimatem, tam by bylo na místě něco podobného po vzoru Bundesligy a jejích nových podmínek licenčního řízení. Stavět sedm nových stadionů kvůli měsíční akci v dnešní době, kdy nám věda říká, že musíme omezit nadměrný konzum, abychom měli šanci udržet si prostředí aspoň trošku vlídné k životu, to mi opravdu přijde jako furiantství, na které doplatíme všichni. Ale aspoň třeba v ČRo to bereme jako příležitost začít se bavit o klimatu v souvislostech s každodenními činnostmi, s kratochvílemi jako je právě fotbal. Takže během MS uslyšíte takový pilotní projekt našeho nového klimatického vysílání. Uslyšíte řadu příspěvků o tomto turnaji, fotbalu a sportu obecně právě v souvislosti se změnou klimatu. 

V podcastu byly dále využity zvuky z BBC, archiv Jana Kaliby, YouTube Guardian Football a RTÉ News.