Invalidní vozíky, kufry plné zbraní a zmeškaný let. Čeští střelci po strastech dorazili na paralympiádu
Z letadla na tokijské letiště Haneda v úterý po náročné cestě vystoupili hendikepovaní střelci Tomáš Pešek a Jakub Kosek. Za sebou mají skoro dva dny na cestě, zmeškaný navazující let, hektické přesuny na invalidních vozících i strach o zavazadla napěchovaná sportovním vybavením – především zbraněmi. Do japonské metropole nakonec dorazili tak akorát, aby se mohli zúčastnit slavnostního zahájení paralympijských her.
Na pražském letišti odsýpá vše hladce. Tomáš a Jakub si u speciální přepážky postupně odbavují asi desítku zavazadel – hlavně malé kovové kufříky.
Oba čeká boj o medaile v několika disciplínách a pro každou z nich mají speciální zbraň. Podle pravidel letecké společnosti musí být každá zbraň i náboje zabalené zvlášť.
Poslechněte si reportáž Zdeňky Trachtové z cesty paralympijských střelců do Tokia
Právě o vybavení má Jakub největší obavy – a to hlavně v souvislosti s přestupem ve Frankfurtu. „To je takový strašák. To náčiní je velmi specifické. Máme kromě zavazadel ještě dalších šest kufrů, ne úplně velkých. Ty se můžou při přestupu lehce ztratit nebo dorazit za čtyři pět dní. U toho vozíku je to stejné. Z toho vozíku se dají vyndat blatníky. Bereme si je raději do letadla na klín,“ vysvětluje a dodává, že s dočasnou ztrátou zbraní i vozíku má svoje zkušenosti.
Další zásadní věc, kterou sportovci řeší, je pohodlí při dlouhém letu. Na svém vozíku dojedou až k letadlu, tam se ale musí přesunout na sedačky, ze kterých se při dlouhém letu do Tokia na rozdíl od lidí bez hendikepu nemohou zvednout, projít se a protáhnout tělo.
„Záleží, jestli se dají sedačky dát tak, abychom měli aspoň dvě vedle sebe. To znamená, že se můžeme aspoň převalit na bok a trochu si tak odpočinout. Vždycky se o to snažíme. A společnosti se nám většinou snaží vyjít vstříc, protože vědí, že si nemůžeme ulevit tím, že vstaneme. Sedíme na zadku jedenáct hodin a můžeme se tak v podstatě osedět,“ vysvětluje Jakub.
Rivalita mezi střelci není
Letadlo z Prahy do Frankfurtu má zpoždění. A tak máme dost času probrat i hlavní účel cesty: boj o medaile ve střelbě. Tomáš a Jakub soutěží v totožných disciplínách i ve stejné kategorii hendikepu. Rivalitu ale prý necítí. Znají se navíc už roky.
„Rivalita mezi střelci - kor v Česku – vůbec není,“ myslí si Tomáš.
Testy, karanténa, cestování ve vlnách. Čeští sportovci se připravují na paralympijské hry v Tokiu
Číst článek
A Jakub se přidává: „Myslím, že rivalita jako taková to není. Je to spíš styl přemýšlení, že chci vyhrát a Tom ať je druhý. A tak to má určitě i on. Určitě si navzájem přejeme úspěch. Ale není to rivalita, že bychom si neporadili, nemluvili spolu. Naopak. Na spoustě zápasů jsme si sami sobě trenéry i techniky.“
Každý ze střelců má navíc disciplínu, ve které jasně dominuje. Zatímco Pešek má titul mistra světa v disciplíně vzduchová pistole na 10 metrů, Kosek dominuje v pistoli (malorážce) na 25 metrů.
Bouřka prodloužila cestu o den
Nad Frankfurtem zuří bouřka. S letadlem hází turbulence a pilot hlásí, že není dost paliva na to, abychom nad městem kroužili, než se počasí umoudří. A tak letadlo neplánovaně přistává v Norimberku, aby dotankovalo.
„Nezačíná to moc dobře. Ani teď nevím, co se bude dít. Jestli tady budeme přespávat nebo stihneme navazující spoj, netuším,“ konstatuje Tomáš.
A za chvíli je jasno: spoj do Tokia uletěl – asi o dvacet minut. A tak paralympijská výprava uvázla přes noc ve Frankfurtu. Unavení a hladoví dorazili střelci večer do hotelu poblíž letiště. A jdou se aspoň na pár hodin vyspat.
Trénoval jsem ještě do dnešního rána, hlásí plavec Petráček. Na paralympiádu letí 28 českých sportovců
Číst článek
Ráno už vše vypadá optimističtěji. „Po všech peripetiích, které byly po ztraceném letu do Tokia s Lufthansou. Potom problémy ohledně testů a zjišťování, jestli platí, nebo neplatí. Teď konečně máme novou letenku. Letíme s jinou – japonskou - společností a budeme doufat, že to všecko vyjde hlavně, co se týče zavazadel a zbraní, aby se v pořádku přeložily a doletěly s námi do Tokia,“ přeje si Jakub.
Náhradní let už je naštěstí bezproblémový. Letadlo je poloprázdné, a tak mají sportovci dost prostoru natáhnout se a během jedenáctihodinového letu se aspoň trochu prospat.
Po asi čtyřiceti hodinách na cestě střelci konečně přistávají na tokijském letišti Haneda. Další dobrá zpráva je, že přiletěly i všechny kufříky se zbraněmi. „Nakonec nám ta přestávka ve Frankfurtu možná i prospěla,“ uzavírá Jakub. Z letiště odjíždí rovnou do Paralympijské vesnice a následně na zahajovací ceremoniál. Snad si střelci smůlu vybrali po cestě do Tokia teď už jim bude přát jen štěstí. První soutěž mají za týden v úterý.
