Hostem pořadu Páteční finiš Kateřiny Neumannové byl běžecký trenér a propagátor běhu Martin Levý. V talkshow popsal, jak se připravit na maraton a proč někteří lidé závod běhají, i když nejsou připravení. Jak hodnotí výkon Moiry Stewartové, která zaběhla olympijský limit a český maratonský rekord? Kudy vedla jeho cesta k běhání? Jak se běhá v terénu a jaká rizika hrozí při silničním běhu? Jak se orientovat v nepřeberném množství běžeckých bot?

Praha 18:55 11. prosince 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Martine, českou běžeckou scénu zaujala zpráva, že maratonkyně Moira Stewartová zaběhla limit na olympiádu a časem 2:25:36 navíc překonala český rekord. Co na to říkáš?
Běžci obecně z toho mají velkou radost, když jsem sledoval reakce na sociálních sítích. Jásali z toho i hobby běžci, protože když vidí, že se něco takového podařilo, tak získávají další motivaci a i já z toho mám velkou radost.

Sledoval jsi její výkon? Zabýval ses jejím závodem nějak podrobněji?
Zatím ne, ale ještě se na to určitě podívám, protože mě to taky zajímá. Každopádně Paříž si nenechám ujít.

Ona ten výkon zaběhla ve Valencii, kde tam vládlo asi optimální maratonské počasí, že?
Přesně tak. Je výhoda, že když běžíte ve vedru, tělo se přehřívá, když zase běžíte v zimě, tak trochu drhnou klouby. Moiře tam vyšlo počasí nádherně, asi se jí i svaly dobře okysličovaly, takže jí to běželo parádně.

Martine, kromě toho, že trénuješ běžce, tak jsi učitel na základní škole. Jak jdou k sobě tyhle dvě profese?
Doplňují se víc, než bych čekal. Když vedu firemní výběhy, nebo když nemusíme jet podle plánu a jdeme běhat pro zábavu, tak používám hry, které používám v tělesné výchově pro děti, a manažeři z toho mají radost. Nějakou strukturu pak zase aplikuji v hodinách školního tělocviku, takže mi to sedí.

Vystudoval jsi filozofii, což není úplně škola, která by korespondovala se sportem, a pak jsi vystudoval Palestru. Jak vedla tvoje cesta k běhání?
K běhání jsem se dostal díky spolužákovi na základní škole, říkal mi, že jim odpadl běžec na závody a že by někoho potřebovali. I bez tréninku jsem získával nějaké body, to jsem se tomu ještě nevěnoval. Na střední škole jsem běhal přespolní běhy a patnáctistovky. Ve filozofii, kde je to dost statický pohyb. Buď sedět, ležet u knížky, počítače a bez sportu by to vůbec nešlo. Začal jsem běhat, chodit do posilovny, plavat a na kolo. Zjistil jsem, že mě víc baví pohyb než sezení u knihy, a proto jsem studoval i Palestru. Po několika letech studia se ze mě stal i trenér.

Tempo musí být takové, že ho udýcháme, radí běžecký guru Škorpil. Maraton za 100 dní? ,Jde to,‘ dodává

Číst článek

Takže začít s běháním není nikdy pozdě?
To rozhodně souhlasím.

Běhání je široký pojem. Může být kondiční, horské běhy, silniční běhy atd. Ke kterému běhu máš nejblíže?
U běhání je primární motivace, proč to děláme. Nejde běhat jen jednu věc, že by si někdo řekl, že bude běhat jen na silnici. Doplňkově je potřeba vyběhnout do hor, dát si nějaký závod. Mě osobně nejvíc baví asi sociální běhání. Spoustu lidí chce vypnout hlavu, tak běží třeba sami do hor, ale mě ale baví vyběhnout ve skupině. Tím se běžci mohou i mezi sebou motivovat.

Je lepší běhat sám, nebo ve skupině? Asi je to individuální, co?
Přesně tak. Mě docela překvapuje, že spousta profesionálních běžců preferuje běhat sám. Jsou uzavřeni, je tam ten výkon a oni s během mají užší vztah a nepotřebují nikoho dalšího. Poznal jsem takové běžce i na tréninku, takže těm jsem spíš psal tréninkové plány, ale neběhal jsem s nimi. Někteří naopak preferují neběhat to sami, takže běžím s nimi a užíváme si trénink, jsme tam spolu a povídáme si.

Aby se člověk mohl vydat na závod, měl by začít kondičním během a pak si vybrat, ne? Nebo je lepší to kombinovat?
V tréninku bych to asi spíš kombinoval, závod si musí každý vybrat sám. Spoustu lidí propadlo těm překážkovým závodům, tomu já vůbec nefandím, protože mi přijde, že tam hrozí zbytečné zranění. Já osobně mám nejraději silniční závody, baví mě ale i traily, takže jednou ročně vyjíždím na nějaký zahraniční trailový závod, jako taková motivace a zajímavost v tréninku.

Nehrozí na silnici větší zátěž na pohybový aparát? Nebo v současné době už jsou boty tak kvalitní, že stačí vybrat tu správnou botu?
Není to jen o botách, je to i o technice běžce. Potkávám spoustu běžců, kteří mají techniku sebepoškozující, tak tam je to potřeba srovnat. Základ je obecná vytrvalost, vydržet v běhu nějakou dobu, aby tělo umělo pracovat a potom se teprve můžeme bavit o nějakých závodech. Technologie bot dokáže výkon opravdu silně zvýšit. Mezinárodní atletická asociace musela některé věci dokonce zakázat, aby nebyly tak moc dobré...

Já se na boty zeptám ještě později, protože je to v současnosti velké téma. Já třeba miluji běhání v terénu a vnímat prostředí okolo sebe. Obnáší běh v terénu jinou techniku?
Většinou v terénu je to o tom, že neběžíme po rovné zemi, která by byla stále stejná, a musíme variabilně prodlužovat, zkracovat krok a pracovat víc s rovnováhou. Je to efektivnější na stabilitu těla.

K běhání patří závody. V Česku je celá řada vyhlášených závodů, ten nejvyhlášenější je Pražský mezinárodní maraton. Co ty a Pražský maraton?
Já jsem s tím závodem poměrně spojený, protože jsem nějakou dobu pracoval v Run Czech a pomáhal ho připravovat. Převážně ale připravuji běžce na tento závod. Když jsem si dělal porovnání, na jakou vzdálenost chtějí běžci mít tréninkové plány, tak 42 procent z nich chtělo plán na maraton. Dost často mě překvapuje, že to běží i lidé, kteří na to nejsou připraveni. Když se jich ptám, jak se jim stalo, že jsou na startu tak velkého závodu, tak odpovídají, že se to stane tak, že se kolegové v práci domluví, že dají někomu dárek v podobě registrace. Nemyslím, že je to úplně moudré. Každý, kdo by snil o tom, že chce běžet Pražský maraton, měl by absolvovat nejdříve pětikilometrovou, desetikilometrovou, pak půlmaratonskou trasu a pak se teprve vrhnout do celého maratonu.

Jak dlouho v průměru trvá příprava na maraton pro někoho, kdo je hobby běžcem? Po jaké době bys ho s čistým svědomím pustil na start?
Záleží taky na konstituci. Je potřeba se na to připravit, a když mám běžce, co trochu běhá, tak myslím, že rok, rok a půl stačí a člověk to může zkusit.

Dalším slavným závodem na našem území jsou Běchovice. Je to třeba ten závod, který by mohl být prvním cílem pro začínající běžce?
Asi by klidně mohl, je to čistě silniční závod a na rozdíl od Pražského maratonu tam nejsou dlažební kostky. Je to jeden z nejstarších závodů, který pokračoval bez přerušení. Jako desítka je to dobrý závod, spousta běžců, takže motivující kolektiv. Běží se skoro pořád rovně, žádné začátky, akorát se musí počítat s převýšením.

Myslíš, že ten hrdlořezký kopec na závěr závodu je pro běžce tak bolavý?
Ať už běžec začátečník, nebo profík, tak tenhle kopec určitě ucítí. Člověk si říká, že na konci je cílový rovinka a on je to spíš cílový boj.

Úplně jiný závod je Velká kunratická a i ten má obrovskou tradici. Je extrémně terénní, je tam kopec Hrádek a tam musí člověk používat nejen nohy, ale i ruce. To je úplně protipól těch silničních závodů.
Od maratonu je to určitě protipól. Na tenhle závod bych si určitě nevzal nové oblečení, protože se běží potokem, bahnem, po kolenou, po rukou a člověk je celý od bláta. Je to obrovský zážitek, jsou to tři kilometry, takže je celkem rychle hotovo a můžete se do toho položit. Z kopce to je spíš let než běh a do kopce se hrabete po čtyřech.

Kdybys měl vybrat jeden zahraniční závod, který by mohl být snem běžců, co chtějí zažít něco ve světě?
Určitě bude zajímavých víc, ale kdybych se měl držet v Evropě, tak bych běžcům přál, aby jim vyšlo losování na maraton do Berlína.

A v celém světě?
Tak by to asi byl Bostonský maraton, ten mi přijde opravdu krásný.

V současné době si běžci mohou na trhu vybrat z nepřeberného množství bot. Jak se v tomto množství značek a druhů orientovat?
Primárně by si člověk měl říct, kde běh provozuje. Je velký rozdíl, jestli budu běhat jen po asfaltu, nebo v lese. Tam bych se rozhodoval, jestli vybrat silniční boty nebo terénní boty s větší podrážkou.

Já mám doma patery boty. Aby do toho hobby běžci nemuseli investovat tolik, doporučil bych tak dvoje nebo troje. Boty na zimu jsou teplejší, závodní boty jsou zase lehčí. Lehčí boty ale vydrží méně kilometrů, takže když bych chtěl běhat dvacet nebo třicet kilometrů týdně, tak bych si kupoval vytrvalostní boty, které mají víc materiálu a déle vydrží.

Jaký je zásadní rozdíl v botech do terénu a na silnici?
Některé boty do terénu mají pevnější kotník, je tam velký rozdíl v tom, že podrážka je jiná. Boty na silnici mají hladší podrážku, některé závodní boty mají podrážku bez vzorku a u těch trailových bude velmi výrazný, aby ty boty pracovaly jak na blátě, tak na kamenech.

Jaká je životnost běžecké boty?
Stalo se mi, že jsem se na běžeckém tréninku ptal jedné běžkyně, proč přišla v letních botách, když je všude led a sníh? Ona odpověděla, že je s nimi spokojená, že v nich už běhá šest let a jiné nemá. To je chyba. Někteří výrobci garantují třeba u závodních bot životnost 200 až 800 kilometrů. Prý pak ztrácí funkčnost. Objemové boty garantují 2000 kilometrů, pak bych je vyřadil a nechal je třeba na zahradu.

Běhala jsem do šestého měsíce těhotenství, říká atletka Hejnová. Závody mi nechybí, trénuji přítele

Číst článek

Spíš sledovat kilometry, ale na první pohled to na botě není viditelné?
Myslím, že na první pohled to běžec nepozná.

Slyšela jsem, že za rekordními časy na maratonských tratí stojí karbonové boty. V čem jsou ty boty revoluční a jak mohou mít vliv na dosažené časy na dlouhých tratích?
Je to zároveň závodní bota, která s karbonem váží jen několik málo gramů. Díky tomu není noha tolik zatížená. Emil Zátopek běhal v kanadách, takže měl nohy hodně nahřáté, a když si dal závodní boty, běhal rychleji. Karbonová bota je lehčí a pomáhá s odpružením a odrazem. Každý krok máme o několik centimetrů delší a tím se posouváme rychleji dopředu.

Je to bota pro každého?
Karbonové boty vypadají hezky, takže kdo si to může dovolit, tak si je chci koupit. Určitě je lepší koupit tyhle boty, když dokážu běhat okolo tří minut na kilometr. Kdybych běžel pomaleji než 5:30 na kilometr, tak v botách nemá smysl vůbec běhat. Bylo by to i nekomfortní a špatně by se mi běželo.

V čem se liší trénink závodních běžců a hobby běžců?
Závodní běžec je připraven jít za nějakým časovým cílem a trénink je jasně napsaný. Jsou tam rovinky, cvičení a to on odjede. Dost podobně je to u hobbíků, ale je v tom i zábava, nějaká hra, povídací pomalý běh. Může běžet několik běžců ve skupině a přizpůsobí se to střednímu tempu, u profíků je těžší najít skupinu, aby běžela pohromadě. Lepší běžce mívám odděleně, ale u hobby běžců to jsou velké skupiny.

Musíš u hobby běžců často korigovat ambice?
Občas ano. Jednou se mi dokonce stalo, že si mě našel běžec a říkal, že by chtěl na olympiádu. Nebyl v žádném klubu, netrénoval...

Myslel to vážně?
Ano. Řekl jsem ok, jdeme něco dělat, ale věděl jsem, že je to nesmysl. Šli jsme párkrát běhat a během toho jsem mu říkal, aby to směřoval na reálný závod v Česku, ale že ten jeho výmysl reálný není.

Mohou se ti talentovaní hobby běžci přiblížit k profesionálním závodníkům?
Docela se to i dá. Ne každému to ale dovoluje práce. Je tam potřeba komplexní příprava, věnovat tomu čas a energii a mít prioritu. Nejvíc se setkávám s tím, že má za cíl uběhnout závod, někdo chce zhubnout, někdo má za cíl, že chce někomu něco dokázat.

Vyžadují sportovní nadšenci tréninkové plány, nebo chtějí běhat pro radost?
Běžci, které potkávám v Praze, tak u těch není ani plán potřeba. Chtějí se potkat se mnou, s kolektivem, běžíme spolu a já vedu trénink přímo. Je spoustu běžců, co nejsou z Prahy, tak tam to řešíme tréninkovými plány na dálku.

Vymožeností současné doby jsou chytré hodinky, které měří takřka cokoliv. Je dobré je poslouchat pořád?
Měl jsem taky období, kdy jsem si na to trochu hrál. Stalo se mi, že mi třeba v deset hodin večer hlásily, že mi chybí pár kilometrů, tak jsem musel vyběhnout. Určitě to ale není podstatné. Je to dobrý sluha, můžeme z nich brát nějaké informace, ale špatný pán. Neví všechno a některá data mohou být zkreslená.

Spolupracoval jsi i s mistryní světa Zuzanou Hejnovou, která pořádá kempy pro děti. Jak tě baví takové akce, kde jsou známé tváře?
Hrozně se mi to líbí, protože když to někdo vidí na videu, tak si často může říct, že to jsou namyšlení lidé. Zuzka a spousta dalších jsou důkazem, že to jsou fajn normální lidé, kteří jdou za nějakým cílem, pracujeme s dětmi a vedeme je k výsledkům. Třeba se jim časem podaří dokázat něco jako Zuzka.

Martine, ty jsi vytvořil takový svůj projekt Běhu zdar. Naplňuje tě taková práce?
Naplňuje mě moc a je to takové moje dítě, které na podzim oslavilo tři roky. Spolupracoval jsem s Hesu, Run Czechem, Running Mallem, se Sportcentrum Evropská, ale něco mi tam chybělo, tak jsem vytvořil vlastní projekt a dávám tomu kompletnost.

Máš radost, když se pod tvým vedením někdo zlepší?
To určitě jo. Když jsem se před deseti lety rozhodoval, jestli se budu věnovat sobě a zaměřím se na preciznější tréninky, nebo se budu věnovat klientům, vyhrálo ve mě to, že když vyhraju závod jen já, budu mít radost za sebe, ale když zlepším více lidí, tak budu mít víc radosti. Viděl jsem, že spoustu lidí má cíl uběhnout třeba půlmaraton a já věděl co, tak jsem si řekl, že budu věnovat energii těm lidem a pomohu jim.

Když by sis mohl zaběhat někam na okruh tvých snů, co by byla ta vysněná trať? Já třeba miluji Svatý Mořic, to jsou nádherné trasy. Máš něco takového?
Mně se v Česku běhá hrozně krásně na Sněžku ze Špindlu, ta krajina, to stoupání. V zahraničí mě baví běhat po pláži, baví mě běhat vřesovištěma v Estonsku, ve Skotsku nebo na Kanárských ostrovech.

Nejsi ale čistokrevný běžec a v minulosti jsi i tančil. Co to bylo za etapu tvého života?
Z tance bych neutíkal, ale odjela mi partnerka do Ameriky a v tanci a se strašně špatně hledá nová partnerka. Zkoušel jsem nějaké dvě, ale nesedli jsme si, tak moje tancování skončilo.

Mají tyto dva sporty něco společného?
Určitě musí člověk makat. Poslední dobou jsem byl víc unavenější z tanečních soustředění než z těch běžeckých.

Co plánuješ a jak vidíš svoji běžeckou budoucnost?
Poslední dobou jsem se zamiloval do akrojógy. To je jógové cvičení, které cvičí dva a spolupracují. Mám taky zajímavou výzvu, která snad dopadne dobře a měl bych mít boxerský zápas. Je to ale jen výzva, nemám rád ubližování lidem. Chtěl bych to přežit, bude to ale hobby, v helmách, dát si nějakých deset kol.

Sportovní sen?
Chtěl bych sportovat do co nejvyššího věku. Nemám sen zaběhnout nějaký závod nebo někoho předběhnout, ale užívat si sport co nejdéle.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít