Saňový pes má touhu běžet dopředu. Kdyby nechtěl, tak ho nedonutíte, říká mistryně světa v bikejöringu
Ilona Erlebachová z Kněžic v Hořejším Vrchlabí již jako žákyně a dorostenka sbírala vavříny co by sjezdařka na lyžích na zasněžených kopcích. Pak ale přesedlala na jiný sport, na mushing, u kterého jsou jejími parťáky pejsci. S nimi už také pár medailí přivezla, z evropských i světových šampionátů. A dokonce i tu nejcennější.
Jakému sportu se to věnujete a co všechno s pejsky děláte?
Věnuji se individuálnímu mushingu, sprintovým disciplínám. To jsou disciplíny, kdy na podzim se psy běháme zhruba do osmi kilometrů a potom v zimě na sněhu to je osmnáct až dvacet kilometrů.
Mistryně světa v bikejöringu Ilona Erlebachová hostem u mikrofonu Jakuba Schmidta
Individuální mushing znamená, že máte jednoho nebo dva psy v zápřahu. Pak je spřežení a tam je psů víc. V individuálním mushingu jedete buď na kole, na koloběžce nebo běžíte. V zimě potom na lyžích a máte u sebe jednoho nebo dva psy.
Představte nám svoji smečku. Kolik pejsků máte?
Mám tři evropské saňové psy, to jsou účeloví kříženci pro tento sport. Základem je německý krátkosrstý ohař a do toho je pak přikřižovaný chrt a pointer. Podle toho, na co psa chcete.
Jestli s ním chcete jezdit krátké nebo delší tratě, musí tam být trošku jiný podíl krve. Psi, které máme my, jsou opravdu hodně rychlí a nějakých 60 kilometrů by nedali.
A kolik uběhnou?
Trénujeme maximálně do osmnácti kilometrů, protože potřebujeme, aby se snižovala jejich rychlost. Musí si rozvrhnout tempo. Když s nimi trénujete, tak postupně vzdálenost prodlužujete, abyste si je na to připravili.
„Dnes je to jednodušší, na internetu najdete spoustu informací. V roce 2004, když jsme začínali, jsme se radili se zkušenějšími.“
Ilona Erlebachová, mistryně světa v bikejöringu
Oni pak už vědí, že nemůžou běžet hned na 100 procent, protože to nejsou vytrvalci, ale sprinteři. Když si to představíte u lidí, atleti mají sprint na 100 metrů, tihle psi mají vzdálenost o trošku delší.
Jakou rychlost dokážou vyvinout?
Maximální rychlost třeba při závodech na kolech je i 50 kilometrů za hodinu. Ale je to jen na krátký úsek, pár desítek metrů. Pak se rychlost snižuje. Průměrné rychlosti se v dnešní době jezdí kolem 37 kilometrů za hodinu.
Jaké je to plemeno? Jsou mazliví?
Ti, co dělají individuální sport, jsou většinou doma, takže to jsou opravdu domácí psi. Je to podobné jako u jakéhokoliv jiného psa, jen tihle do toho ještě trénují.
Láska k tahu a sportu je u něj asi zakódovaná v genech, když se jmenuje evropský saňový pes.
Přesně tak. Pes to má v sobě geneticky dané. Mají touhu běžet dopředu. Kdyby nechtěli, tak toho psa nedonutíte. Na to nemáte. Prostě když nechce, tak nepoběží.
Začátky
Jak jste se k tomuto sportu dostala? Protože v mládí jste závodně lyžovala.
U nás v Kněžicích měli přes zimu někdy v roce 2004 smečky psů Jirka Vondrák a Honza Šabaka a já jsem jim tam občas chodila pomáhat a koukat. A pak se tam pořádaly závody a Jirka mi dva své psy půjčil, abych si to mohla zkusit.
Mě to nadchlo. V té době jsem se vracela z Prahy domů a chtěla jsem něco dělat, protože sportuji odmala. Tak jsem si pořídila prvního psa.
Jaké byly začátky? Kdo vám radil?
Určitě. Dnes je to už mnohem jednodušší, protože jsou sociální sítě, kde najdete spoustu informací. To v roce 2004 nebylo, takže se získávaly zkušenosti od lidí, kteří už to dělali. Zkušenější, co už měli něco za sebou, radili.
„Sezóna byla hodně specifická v tom, že v každém závodě, kde jsme startovali, tak jsme vyhráli. To už se nám asi nikdy nepovede.“
Ilona Erlebachová, mistryně světa v bikejöringu
A tím, jak to člověk dělal déle, tak si vytvořil nějaký svůj systém. Viděl, co udělal špatně a co dobře, a pak si to nějak poupravoval. Ale při začátcích jsme samozřejmě chodili za zkušenými.
Jak je to u vás s láskou ke zvířatům? Protože vím, že se zvířatům věnujete i profesně ve svém zaměstnání, jste ošetřovatelkou drezurních koní na Malé Skále.
Žiji od dětství na vesnici, takže jsem se pořád pohybovala mezi zvířaty. Doma jsme měli drůbež, krávy, ovce i psa jsme měli. Takže mě to provází celou dobu.
Na jaké závody jezdíte?
Na podzim jezdíme do osmi kilometrů. Vždy máme sezonu rozdělenou na zimní a podzimní a každá část má nějaký vrchol. Ať je to mistrovství Evropy nebo mistrovství světa.
Podle pravidel jsou dané délky, jezdí se buď do osmi kilometrů, nebo do dvaceti kilometrů. V zimě se šampionáty většinou pořádají v severských zemí, Norsko nebo Švédsko. A na podzim je to pak celá Evropa. Tam už je to jedno.
Nejúspěšnější sezona
Kdybyste se měla pochlubit největšími úspěchy v tom vašem sportovním životě?
Já už to dělám hodně dlouho, takže z mistrovství Evropy a mistrovství světa mám osm zlatých, šest stříbrných a čtyři bronzové medaile. A loňská sezona byla za moji dvacetiletou kariéru úplně nejúspěšnější.
Začínali jsme na mistrovství světa, kde s mými psy běžela má neteř, odkud jsme přivezli dvě zlaté medaile a jednu bronzovou. A já jsem potom na podzim vyhrála mistrovství světa v bikejöringu, mistrovství světa ve štafetě, vyhráli jsme mistrovství Český republiky.
Sezona byla hodně specifická a úspěšná v tom, že v jakémkoliv závodě, kde jsme startovali, jsme vyhráli. Což si myslím, že už se nám nikdy nepovede.
Ještě mě zajímá, jak se ze štěňátek vychovají vrcholoví závodníci?
Určitě je potřeba to neuspěchat. Ti psi mají běh daný v sobě, běhat chtějí, ale pokud na ně tlačíte, začnete rychle a uděláte nějakou chybu, tak se může stát, že pes buď nebude běhat vůbec, nebo to nebude stoprocentní výkon.
Odměnou psovi je dřina, pro závodníka medaile. A klobásy od táty, pochvaluje si šampion v canicrossu
Číst článek
Začíná se s nimi tedy už od štěněte, protože je seznamujeme s tím sportem, běhají se staršími psy na volno, je to postupný vývoj. A potom zhruba v jednom roce věku začínají pravidelně trénovat.
Jak trénujete na závody?
V létě příprava na sezonu začíná už v červnu, tam je to hodně limitující teplem, protože psi by měli mít nějaký tepelný komfort, aby se nepřehřívali. Takže nějakých šestnáct stupňů a víc už není úplně vhodné. Je tedy nutné si přivstat.
Já je zapřahám na koloběžce, kdy absolvujeme nějakou danou trať a oni táhnou. Postupně navyšuji vzdálenost, tréninky jsou třeba čtyřikrát týdně. Tak se připravujeme až k vrcholu sezony.
Jaké závody vás čekají letos? Závodí se vůbec? Letos je taková prapodivná zima.
Vrcholem zimní sezony mělo být mistrovství Evropy, ale to bylo zrušeno. Takže my už jsme teď ukončili trénink, protože psi si potřebují odpočinout. Budou tak mít aspoň delší odpočinek, a na podzim nás potom čeká mistrovství Evropy ve Finsku a zimě by mělo být mistrovství světa v Norsku.
Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu nahoře.
