'Naši sportovci pro mě byli velkou motivací,' říká desetibojař Robert Změlík
Atletický desetiboj se v posledních dvaceti letech stal chloubou českého sportu a za průkopníka můžeme označit Roberta Změlíka. Ten svou zlatou medailí z olympijského desetiboje v Barceloně odstartoval velmi úspěšnou éru.
Do povědomí atletické veřejnosti se dostal Robert Změlík už v roce 1988. Tehdy vybojoval mezi desetibojaři stříbrnou medaili na mistrovství světa juniorů. O své vysněné disciplíně už měl jasnou představu od mládežnických let.
"Pro mě ti naši sportovci byli velkou motivací, takže vždycky, když jsme nějakou tu medaili získali, tak jsem se hned jako malý klučina na ten sport vrhl a začal jsem ho napodobovat. No a to, že jsem zůstal u atletiky bylo asi kvůli tomu, že jsem byl takový individualista, že jsem chtěl vyhrávat no a v těch kolektivních sportech jsem měl pocit, že tam to nezáleží jen na mně. Když jsem si doma postavil sektor ve skoku dalekém, tak bylo skoro jasné, kterou cestou se budu dál ubírat," říká Robert Změlík.
Ten nevynikal jen ve skoku dalekém a především díky své všestrannosti překonal český desetibojařský rekord v roce 1992. Ve stejný rok přišel i jeho životní závod. Stal olympijským vítězem v Barceloně, když v boji o zlato porazil domácího Antonia Peňalvera. Od té doby se stal desetiboj téměř národním sportem.
"Dohromady jsme nasbírali 22 medailí, to když si vezmete, tak v málokterém sportu jsme to dokázali. No a že to byla taková ‚trojgenerace,‘ já Tomáš Dvořák a Roman Šebrle , tak to byl skoro zázrak, že se to takovému malému státu v královské disciplíně podařilo,“ pokračuje Robert Změlík.
Svoji kariéru ukončil vítěz z Barcelony v roce 1998 po sérii zdravotních problémů. Ještě rok předtím ale stihl vybojovat zlatou medaili z halového mistrovství světa. Dodnes se sympatický desetibojař udržuje v kondici a každý den dělá ráno tolik kliků kolik je mu let. Konkrétně 43. Věnuje se také mladým nadějím, když s Romanem Šebrlem oživil aktivitu Odznaku všestrannosti olympijských vítězů.
