Před 70 lety vrcholila v Československu Akce K. Komunistický režim zlikvidoval mužské řeholní řády
Zničené kláštery a duchovní v internačních táborech – do takové reality se probudilo Československo před 70 lety. Členové komunistických policejních složek a Lidových milicí obklíčili v noci ze 13. na 14. dubna 1950 kláštery sedmi nejpočetnějších mužských řeholních řádů. Začala tak první etapa zločinné koministické Akce K.
„Dělal jsem, že spím. Pak přišel ke mně milicionář nebo kdo, v civilu, s automatem. Šťournul mě do žeber a říká: ‚Vstávej, ty svině, půjdeš s námi.‘“
Rodina utíkala z Ukrajiny před stalinským terorem, nakonec je režim dohnal v Československu
Číst článek
Co znamená Akce K, zažil na vlastní kůži Pavel Konzal v klášteře v Českých Budějovicích. V noci ho násilím vytáhli z postele a spolu s dalšími řeholníky internovali v klášteře v Králíkách.
Ráno museli všichni nastoupit před čtyři příslušníky StB, vzpomínal pro projekt Paměť národa. „Ti na nás řvali, že jsme vyvrhelové a že nás odnaučí flákat se. Bylo nás tam asi sto padesát. Byli tam univerzitní profesoři a řvali na ně takoví pohůnci,“ popsal.
Likvidaci řeholních řádů chystali komunisté už od dubna 1949. Měla se uskutečnit ve dvou etapách. První akce byla namířena proti nejpočetnějším řádům. Komunisté tak chtěli skoncovat s církví, kterou vnímali jako svého úhlavního nepřítele.
Ďábel byl odvázán ze řetězu
„Církev představovala pro komunistický režim skupinu, kterou neměl pod kontrolou. Týkalo se to zejména římskokatolické církve, která měla ústředí v zahraničí. A kláštery patřily mezi takové klíčové struktury katolické církve, které byly nezávislé na státu. A to byl asi hlavní důvod, proč se rozhodli soudruzi, že kláštery takovýmto způsobem zlikvidují,“ vysvětlil Radiožurnálu historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Estébák se podělal strachy, třásl se jako huspenina, vzpomínal na akci odbojář a letecký akrobat
Číst článek
Na události z noci na 14. dubna 1950 vzpomíná taky Karel Floss. Do dominikánského řádu vstoupil krátce po komunistickém puči v únoru 1948: „Ďábel byl odvázán ze řetězu. Byli jsme převezení do Broumova, do toho koncentračního tábora.“
Tam strávil několik měsíců, než byl převezen na Slovensko do pevnosti v Komárně. Tři roky strávil na vojně jako takzvaný pétépák – v Pomocných technických praporech.
„Byly tam i sebevraždy. Proč? Normální voják má jasno, kdy skončí – že je to na rok, na dva. Tady nám říkali: ‚Až se zlepšíte.‘“
Zničeno 250 klášterů
Akce K ovlivnila život zhruba 2500 řeholníků. Mnoho duchovních skončilo ve vězení. Skoro 250 klášterů po celém Československu bylo zničeno a majetek zabaven nebo rozkraden. Na podzim roku 1950 komunisti stejným způsobem zlikvidovali i ženské řády. Uvolnění přineslo až Pražské jaro v roce 1968. I když pouze dočasně.
„V poslední době bylo zjištěno, že nástrojem zahraničních nepřátel republiky se staly katolické kněžské řády. Při projednávání rozvratné protistátní činnosti bylo prokázáno, že v četných klášterech byli ukrýváni nepřátelští agenti, vyzvědači a dokonce vrahové. V klášterech byla odhalena skladiště zbraní, tajné vysílací stanice a mnohé kláštery se staly základnami vyzvědačské činnosti. “
Začátek zprávy ČTK z 18. dubna 1950
„Pro náboženský život znamenalo Pražské jaro bezpochyby hodně. Pro řadu kněžích to znamenalo, že mohli začít opět sloužit ve farnostech. Řada řeholníků se snažila vlastně obnovovat řeholní život, ale to skončilo velmi rychle,“ upozornil Petr Blažek.
Po srpnové okupaci a začátku normalizace se totiž znovu objevily procesy s řeholníky. Církev tak začala volně působit až po sametové revoluci na sklonku roku 1989.
Pamětní deska
Ve Velehradě na Uherskohradišťsku byla proto v pondělí instalována pamětní deska, která právě Akci K před 70 lety připomíná. Jedním z míst, kde komunisté zasáhli, byl totiž i Velehrad, který je významným poutním místem. „Bylo tam 25 jezuitů a 46 noviců,“ řekl velehradský farář Josef Čunek.
„Moje generace, my jsme žili z těchto lidí, kteří prošli brutálními zásahy totalitních režimů, byli ve vězeních nebo byli různě ostrakizováni. Ale prožívali to v jakési trpělivosti, v duchu Kristovy oběti, a nám potom mohli sdělovat to, že pro pravdu se dá také něco vytrpět a vlastně vyjít z utrpení ještě nějak posíleni,“ uvedl.
‚Komunisti jsou všichni stejní.‘ Postavil se proti znárodňování, dostal tři roky u PTP
Číst článek
Pamětní desku vysokou přes dva metry vytvořil velehradský sochař Otmar Oliva, umístěná je na budově gymnázia. Text připomíná Akci K nejen na Velehradě, ale v celé republice.
„Vloženy jsou dvě stuhy, na jedné je Nezapomínáme, na druhé text Jana Zahradníčka ze Znamení moci, který napsal na Mírově, na Mírově seděl třeba i můj táta,“ popsal Oliva.
Součástí plastiky je jezuitský znak, protože na Velehradě byli jezuité. V dolní části desky je srdce protkané štolami i ostnatými dráty. „Nakonec vykvetou do vítězství, protože ti chlapi to vydrželi, to je pro nás obrovská věc mít příklad těchto lidí,“ uvedl Oliva.
Na desku přispěla řada institucí i lidí, celkem bylo 85 dárců, uvedl jeden z organizátorů sbírky Vladimír Výleta. Na podzim by se mělo konat slavnostní žehnání desky, uveden bude také almanach se vzpomínkami pamětníků i okolnostmi vzniku pamětní desky.
