Před sto lety se českoslovenští legionáři vydali domů. Strastiplná cesta stála mnohé život
Letos to bude přesně sto let od návratu československých legionářů z Ruska. Byli to vojáci v zahraničí, kteří se rozhodli přidat na stranu Dohody a bojovat proti císaři. V Rakousku-Uhersku byli za vlastizrádce, po první světové válce je lidé naopak oslavovali, jako ty, kteří se zasloužili o vznik Československa. Z Vladivostoku se jich od prosince 1919 do podzimu 1920 vrátilo asi sedmdesát tisíc.
Legionáři se do Československa začali vracet rok po skončení první světové války.
Nezávislé Československo se zrodilo v Rusku. Legionáři vydobyli republice skvělou pověst
Číst článek
„V té době totiž končí vláda admirála Alexandra Vasiljeviče Kolčaka a s bolševiky uzavírají příměří v ruské občanské válce. Klid zbraní ale nebyl,“ vysvětluje Radiožurnálu Jiří Charfreitag, tajemník projektu Legie 100, který má za cíl připomenout činnost legionářů u příležitosti stého výročí boje za samostatný československý stát.
„Bolševici začali rychle postupovat a dobývat území na východě, s jednoznačným cílem dobýt celé Rusko pod svou vládu,“ pokračuje Charfreitag.
Domů přes Ameriku
Jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků, tedy českoslovenští legionáři, byly rozmístěny po celé délce takzvané transsibiřské magistrály a postupně se přemísťovaly do Vladivostoku, odkud cestovaly domů, do Československa.
Legionáři putovali parníky do přístavů v Itálii nebo Německu. Cesta přes Ameriku trvala asi měsíc, ne všichni se však vrátili domů.
Dobové fotografie dokazují, že někteří legionáři přišli při plavbě o život. Většinou na následky chorob.
Jiří Charfreitag ale dává i příklad méně tradičních úmrtí: „Například jeden z našich legionářů byl napaden žralokem a následně zemřel.“
Složité návraty
Legionáři, kteří se vraceli v první vlně v lednu 1920, byli oslavováni jako hrdinové. Šlo o vojáky, kteří českou družinu v Rusku zakládali a bojovali tam nejdéle.
Nadšení z návratů však postupně opadalo. „Mnozí z těch mužů měli později pocit, že nejsou vítáni tak, jak by měli být,“ vysvětluje Charfreitag.
Mnoho mužů pak zůstalo v armádě. Legionáři od státu dostávali takzvané trafiky, což byla státní odměna pro ty, kteří se zasloužili o Československo. Často jim ale návrat z války do civilu dělal problémy a špatně se začleňovali do společnosti.
