Idealisté a komunisté. Čechoslováci bojovali proti Frankovi za vlastní i s podporou SSSR, říká historik
Paragraf, který zakazuje českým občanům službu v cizí armádě, fungoval i za první republiky. Výjimku tehdy i teď dává pouze prezident, srovnává historik Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu. „Dobrovolníci odcházející do Španělska se vystavovali nebezpečí postihů, že po návratu budou postavení před soud. K některým takovým případům skutečně došlo,“ připomíná Plachý v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Motivace českých dobrovolníků na straně Ukrajiny proti Rusku je vesměs idealistická. Jaká byla motivace československých dobrovolníků ve Španělsku?
Rozhodně tam nebojovali jen komunisti, jak tvrdila komunistická historiografie. Na začátku španělské občanské války byla mezi interbrigadisty z Československa zhruba jen pětina komunistů. Později se počty zvyšovaly, protože komunistická strana začala s cíleným náborem. Jejich počet ale nikdy nepřesáhl polovinu.
To téma má smůlu, že se jím začali seriózně zabývat historici až v druhé polovině 50. let minulého století, tedy za tuhého komunismu, a z těch prací je cítit, že chtěli, aby to byla hlavně komunistická záležitost.
Šlo tedy především o mladé muže, které tam hnaly ideály?
Nejenom. Našli bychom mezi nimi překvapivě dost veteránů z první světové války, to znamená čtyřicátníků. Navíc to nebyli jen Češi a Slováci, ale i sudetští Němci, podkarpatští Rusíni, Maďaři z jižního Slovenska, protože v maďarských okresech měla tradičně podporu komunistická strana.
Dokonce často i naši krajané z ciziny. Proto je velmi obtížné určit, kolik našich interbrigadistů vůbec bylo.
Na pomoc republikánskému Španělsku. Vzpomínky Adolfa Vodičky a Františka Švrčka na občanskou válku
Číst článek
Jaký je odhad?
Četnictvo problematiku sledovalo a snažilo se dělat statistiky. Nicméně v podmínkách demokratického státu neměli šanci podchytit všechny dobrovolníky. Komunistické odhady jsou mezi dvěma až třemi tisíci, přičemž reálnější je ta spodní hranice.
Co tam tedy dobrovolníky hnalo?
Podle komunistů ideologie. Podle mě byla jejich motivace různorodá, stejně jako je to ve všech válečných konfliktech. Částečně jistě dobrodružství, pak tam také šli lidé, kteří se chtěli vyhnout nezaměstnanosti.
To uvádějí některá četnická hlášení ze Slovenska a z Podkarpatské Rusi, podle kterých komunističtí funkcionáři dělali nábor v chudých vesnicích. Ve východní části republiky ekonomické motivy hrály roli.
Takže šli bojovat za peníze?
Někteří určitě. Náboráři ovšem měli eminentní zájem o vojenské specialisty, takže se zaměřovali na bývalé nebo aktivní vojáky Československé armády. Hledali třeba letce, protože Československá armáda měla v té době velmi dobrý zvuk.
Peníze ale nebyly hlavní motivací většiny dobrovolníků. Někteří šli bojovat pro stranické přesvědčení. Daleko víc ale bylo těch, kteří se domnívali, nebo uvěřili tomu, že do Španělska odchází bojovat za demokracii proti fašismu. To byli ti idealisté. To bylo jádro dobrovolníků, z nichž mnozí byli později trpce zklamáni.
Španělé po letech řeší skandál ‚kradených dětí‘ za Frankismu. Soud se zabýval případem obviněného lékaře
Číst článek
Co je zklamalo?
Po příjezdu do Španělska zjistili, že v mezinárodních brigádách mají velmi silnou pozici právě komunisté. Levicově naladění nestraníci to akceptovali. Řada dobrovolníků ale viděla, že si tam komunisté vyřizují účty se svými ideovými protivníky, se kterými přitom bojovali v jedné armádě. To znamená třeba s trockistickými nebo anarchistickými milicemi.
Končilo to i tragicky?
Ano. Jsou známé i případy několika našich interbrigadistů, které popravili jejich spolubojovníci. S velkou pravděpodobnosti kvůli tomu, že měli jiné politické názory a že takzvaně rozvraceli morálku jednotek. Nicméně to byla záminka.
Dárci a straníci
Současní dobrovolníci na Ukrajině si platí cestu a výstroj ze svého nebo z darů a sbírek. Jak to bylo s interbrigadisty?
Občanská válka ve Španělsku vyvolala v české společnosti obrovskou odezvu a vlnu solidarity, která se týkala především levicových, a méně středových a středopravicových osob, které podporovaly španělskou republikánskou vládu. Bylo to do značné míry proto, že Československo se v té době už cítilo ohroženo fašismem. Takže se to vnímalo jako paralela demokratické vlády proti pučistům, kteří se snaží zavést pravicovou diktaturu.
Nicméně pravicová část českého politického spektra se klonila k Frankovi a konflikt prezentovala jako návrat pořádku proti anarchii.
Kdo tedy dobrovolníky financoval?
Komunisty financovala komunistická strana. Komunističtí advokáti je v případě nějakých těžkostí obhajovali třeba před orgány politické správy. Dobrovolníci ale běžně odjížděli do Španělska na vlastní náklady.
Když jsem vstupoval do KSČ, o gulazích jsem nevěděl, tvrdí bývalý komunista a později disident Šilhán
Číst článek
Kde na to brala tehdejší komunistická strana peníze?
Řekl bych, že ze Sovětského svazu, protože politické strany včetně komunistické byly tehdy chudé.
Dnes musejí dobrovolníci žádat prezidenta republiky o povolení sloužit v ukrajinské nebo v jakékoliv cizí armádě. Jak to bylo tenkrát?
Úplně stejné. Paragraf zakazující službu v cizí armádě, povolující pouze s výslovným souhlasem prezidenta republiky, ten už byl v předválečném právu. Dobrovolníci odcházející do Španělska se vystavovali nebezpečí postihů, že po návratu budou postavení před soud. K některým takovým případům skutečně došlo.
Nicméně musím dodat, že tyto paragrafy byly součástí právního řádu v celé Evropě a většina zemí postihovala službu v cizí armádě mnohem tvrději než Československo. Například v Belgii nebo Polsku přicházeli provinilci o občanství.
Fotograf Beatles i Sinatry
Jaká známá jména bojovala v řadách interbrigadistů? Znám pražského novináře Egona Erwina Kische, který působil jako zpravodaj interbrigadistů, vím o spisovatelích Arthuru Koestlerovi nebo Georgi Orwellovi, ale kdo další?
Můj oblíbený dobrovolník je Dezider Hoffmann, rodák z Banské Šťiavnice, který odjel do Španělska ještě před začátkem války filmovat a fotografovat dělnickou olympiádu. Patřil tak mezi první dobrovolníky a zůstal tam až konce občanské války. A stále fotografoval a filmoval.
Za války sloužil v našich jednotkách a patřil k té části interbrigadistů, kteří byli věrní více Československu než komunistické internacionále. Po válce zůstal ve Velké Británii a v šedesátých letech se stal dvorním fotografem skupiny Beatles. Je autorem jejich ikonických fotografií v pohybu, jak skáčou.
Jak se k dostal k Beatles?
Dříve se kapely fotografovaly staticky ve studiu. On za nimi odjel z Londýna do Liverpoolu a nechal je běhat po parku a fotografoval je v pohybu. To byl způsob, který si osvojil ve válce jako válečný fotograf. Tento styl vnesl do showbyznysu a tím se velmi proslavil.
Říkalo se, že Frank Sinatra sednul do letadla, letěl přes oceán, aby se nechal vyfotografovat u Dezidera Hoffmana a pak letěl zase zpátky. Fotografoval Marilyn Monroe a spoustu jiných. V šedesátých letech bylo módní mít fotografii od Hoffmanna.
Propaganda, nebo PR?
Jakou roli hrála za občanské války ve Španělsku propaganda, protože ta současná válečná hraje velmi silnou roli?
Pokud bych mohl srovnávat, tak propaganda pro Španělskou republiku, za kterou bojovali naši dobrovolníci, byla u nás mnohem vynalézavější a i z dnešního pohledu atraktivnější. Podílela se na ní řada levicových výtvarníků a umělců a podporovali republikány velmi účinně.
Československá televize byla poslušnou služkou komunistického režimu, připomíná historik
Číst článek
To je stejné i dnes. Ukrajinská válečná propaganda je také mnohem vynalézavější než ruská.
Naštěstí určitě. Vezměte si ale, jak málo účinná byla československá propaganda na konci 30. let, když jsme se měli prezentovat před světem jako oběť německého agresora. Na druhou stranu byla velmi účinná propaganda naší londýnské vlády, která dokázala Československo třeba 17. listopadem nebo Lidicemi zviditelnit v celém světě.
Říkáte tomu propaganda, nikoliv public relations neboli PR?
Tak PR je novější název. Jako byl dřív v samoobsluze vedoucí, dneska je tam manažer.
Jaká byla ve Španělsku role sovětské tajné služby NKVD?
Sovětský svaz byl jednou ze zemí, která se angažovala v konfliktu téměř otevřeně. Posílali do Španělska svoje poradce, svoje zbraně. I nápad, že komunisté budou odcházet do Španělska bojovat, vznikl v Moskvě.
Komunisté měli v interbrigádách velmi silnou pozici a příslušníci sovětských tajných služeb se tam pohybovali v podstatě jako doma.
Španělsko je v tom případě asi nejzápadnější evropská země, kde chtěl Sovětský svaz rozšířit své impérium?
Tohle nedokážu úplně posoudit. Odpovědi na řadu otázek leží stále hluboko v ruských archivech, a pokud se to tam nezmění od základů, tak se stejně na řadu dalších otázek naší historie nedočkáme odpovědi. Vlastně na všechny.
