Československá televize byla poslušnou služkou komunistického režimu, připomíná historik
Okupace Československa v srpnu 1968 znamenala likvidaci všeho, co souviselo s nadějemi takzvaného „socialismu s lidskou tváří“, jak tomu komunisté tehdy říkali. Přišla normalizace, která stát vývojově vrátila zase zpět. Součástí toho byla i propaganda. Kdo tohle vymýšlel, vlastně dodnes nevíme: buď šlo o jména vymyšlená pravděpodobně StB, nebo po sobě dokázali dobře „uklidit“, protože v archivech se nenašlo vůbec nic.
Dokument Svědectví od Seiny, který Československá televize odvysílala 21. dubna 1970, patří mezi první propagandou prolezlé pořady.
„Byli v něm pomlouváni představitelé pražského jara 1968. Kromě komentáře, který překrucoval události tzv. obrodného procesu, obsahoval tajné estébácké odposlechy z bytu literárního vědce Václava Černého. Sestříhány ale byly tak, aby muži ledna – jak se jim říkalo – byli co nejvíc zdiskreditováni,“ popisuje televizní historik Daniel Růžička.
„Dokumentární hodnotu to ale nemělo žádnou,“ dodává. Už sám název naznačoval, jakým směrem se téma odvíjí. Pod stejným názvem Svědectví totiž ve Francii vydával časopis publicista, komentátor a exulant Pavel Tigrid. Šlo o exilový čtvrtletník o politice a kultuře.
Tigrid jako agent CIA
„V první části tohoto ,dokumentu‘ je Pavel Tigrid označován jako starý agent CIA – tím se divákům sděluje, že vše je řízeno západními zpravodajskými službami, které usilují o zvrat v zemích komunistického bloku,“ popisuje televizní historik.
V další části najdete odposlechy rozhovorů z bytu Václava Černého, a to ve chvíli, kdy u něj byl na návštěvě Jan Procházka. Hlavním terčem kritiky pořadu byl právě scenárista a spisovatel, který byl tehdy populární a jeho texty a filmy oslovují i v současnosti.
„Procházka byl vysokým stranickým funkcionářem, ostrým kritikem komunistického režimu a výraznou osobností pražského jara,“ vysvětluje historik. Z původního nadšeného komunistického intelektuála se ale na konci 60. let stal symbol změn.
Zpravodajská hra komunistické StB vyvolala několik politických procesů, připomíná historik
Číst článek
Spolu s režisérem Karlem Kachyňou je podepsaný pod snímky jako Kočár do Vídně, Noc nevěsty, Směšný pán a především Ucho. Jeho tvorba byla otazníkem i vykřičníkem nad historií komunistického státu.
Proto bylo potřeba Jana Procházku kompromitovat – a zapojila se jak Československá televize, tak ale i Československý rozhlas, deník Rudé právo a další. Československá televize byla navíc podle historika „poslušnou služkou komunistického režimu“.
Čtrnáct dní po odvysílání Svědectví od Seiny zkolaboval – dostal vysoké horečky, těžce onemocněl a v únoru následujícího roku zemřel. Bylo mu 42 let. Ve stejné době, kdy na něm nikdo nenechal nit suchou, probíhaly dokončovací práce k snímku Ucho.
Na otázku pořadu, jestli lež ve vysílání Československé televize měla podíl na smrti umělce Procházky, televizní historik Růžička odpovídá: „Měla na to vliv. Dokument byl součástí štvavé kampaně proti lidem, kteří se angažovali v období pražského jara 1968. Existovaly i další podobné ,pořady‘, včetně různých zinscenovaných přiznání.“
Víc se dozvíte v audiu pořadu Jak to bylo doopravdy výše.
