Prezident chce konzultovat nové informace, které se týkají působení Roberta Fremra v trestní justici před listopadem 1989. Původně ho měl jmenovat v úterý do funkce ústavního soudce, nakonec se nominaci rozhodl odsunout. Podle dokumentů z archivu, na které poukázali senátoři, měl Fremr podepsat asi sto rozsudků za emigraci. „To mělo bránit odlivu mozků a pracovních sil ze země,“ vysvětluje Prokop Tomek z Ústavu historických studií.

Rozhovor Praha 11:15 8. srpna 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Podle jakého paragrafu soudy posuzovaly případy lidí, kteří emigrovali z Československa?
Byl to trestný čin Opuštění republiky, paragraf 109. Režim si osoboval právo na kontrolu pohybu obyvatelstva z území republiky do zahraničí a opodstatňoval to bezpečnostními, hospodářskými důvody, veřejným pořádkem a podobně. Hlavně chtěl ale bránit odlivu mozků a pracovních sil ze země.

Jak soudy s emigranty, kteří kvůli útěku za hranice před soudem ani nestáli, vypadaly?
Myslím si, že byly v drtivé většině velice formální, a to právě proto, že tam ti takzvaní pachatelé nestáli. Agenda byla velice rozsáhlá, mluvíme o více než 100 000 rozsudků za 20 let, takže ta soudní projednávání ani nemohla trvat dlouho.

Jaké tresty emigrantům za útěk hrozily?
Šest měsíců až pět let při běžných případech – k tomu mohlo být i propadnutí majetku. Například pro organizátora útěku byl trest až 10 let.

Fremr odsoudil lidi za emigraci, jeho přítomnost na Ústavním soudu je nevhodná, napsali senátoři Pavlovi

Číst článek

Jak se to dotklo příbuzných emigrantů, kteří tady zůstali?
Řekl bych, že dost výrazně. Pokud někdo pracoval vysloveně ve státním aparátu, třeba u bezpečnosti nebo v armádě, a jeho příbuzný – třeba jeho potomek – emigroval, znamenalo to konec kariéry, případně konec zaměstnání v těch složkách. Ale i běžní občané to měli v kádrových posudcích, byl to prostě škraloup, byla to závada.

Po sametové revoluci přišla rehabilitace. Jak těžké bylo pro odsouzené emigranty znovu získat majetek, který jim byl zabaven?
Podle zákona to nebyl problém, nárok na to měli. Ale v reálu to asi bylo složitější, protože jejich majetek už byl prodán, domy a byty se dostaly do dalších rukou a samozřejmě že ti, kteří majetek po emigraci původních majitelů v dobré víře koupili, se bránili tomu, aby o něj přišli. To vyvolávalo další potíže.

Petr Král, mga Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít