Masakr v Postoloprtech byl aktem genocidy, tvrdí badatel Padevět. Potrestán ale za to nikdo nebyl
Jsou témata v české historii, která se začala otevírat až po listopadu 1989. Mezi ně patří také události po konci druhé světové války, kdy docházelo k odsunu Němců. Dobová atmosféra byla jasná: dobrý Němec je mrtvý Němec, a v tomto duchu pak řada lidí postupovala. Vojenské jednotky pak dostaly příkaz „vyčistit rajón“, tedy zbavit dané území Němců, ovšem to byli nejen vojáci, vojenští zajatci, ale také místní civilisté.
Mezi takové oblasti patřilo také Žatecko a Lounsko, kde po staletí žila většina obyvatel německé národnosti. Symbolem masakrů se staly Postoloprty.
„Postoloprty patří k událostem, kterým souhrnně říkáme divoký odsun. A je třeba říct, že divoký byl svým provedením, ale všechno to byly akty státní moci, dnes bychom řekli státního teroru či genocidy. Byly to jednotky, které byly přímo armádní či armádě podléhaly,“ zdůrazňuje badatel Padevět.
Co se tedy stalo? „Vojáci přijeli do Postoloprt 26. května a dostali za úkol tam zřídit velení 1. československé divize, a proto měli prověřit obyvatelstvo a případně zničit odpor,“ popisuje badatel Padevět.
„Civilisté odpor nekladli, ale vojáci začali německé obyvatelstvo – včetně členů NSDAP či nacistů – shromažďovat nejdříve v kasárnách, pak přibyli Němci pochodem z Žatce a zaplnil se i prostor Bažantnice. To byl tábor, kde v době okupace byli shromažďováni židovští míšenci či manželé Židovek,“ popisuje.
Německá menšina byla v Československu frustrovaná. Podle historika to zničilo křehkou stabilitu státu
Číst článek
A začal masakr, řada lidí byla mlácena železnými tyčemi, pak nastaly hromadné popravy. Do koloritu atmosféry zapadá i vražda pěti mladých chlapců, kteří se pokusili o útěk.
„Při exhumaci v roce 1947 bylo nalezeno 763 lidských ostatků, ale všechny výpovědi mluví o zavražděných více než dvou tisících lidech, většinou civilistech,“ konstatuje badatel Padevět.
Tato exhumace souvisela s ustanovením parlamentní vyšetřovací komise. Byla to reakce na to, že některé československé státní instituce dostaly anonymní dopisy, že v Postoloprtech jsou hromadné hroby.
Mýtus obětního beránka
Výsledkem vyšetřování bylo, že nikdo z důstojníků nebyl postaven před soud. „Nebyl potrestán. Státní bezpečnost konstatovala, že ale tvrdé zacházení – rozumějme vraždění – bylo podloženo stanným právem. Což byl nesmysl. Jako další bylo uváděno provokativní chování Němců či neuposlechnutí vojenských rozkazů,“ připomíná Padevět.
Mezi lidmi v regionu se o tom vědělo, ale více než 40 let se o tom nemluvilo. Až v roce 1997 bylo otevřeno toto téma s výsledkem, že k vraždám nepochybně došlo. A když se v roce 2006 začala vyšetřovat vražda oněch pěti mladých chlapců, tak dle tehdejšího vyšetřovatele bylo zřejmé, že dnešním pohledem je to genocida. Potrestán ovšem nebyl nikdo, vrazi byli dokonce už po smrti.
Na otázku pořadu, zda konec války v Postoloprtech nebyl odsouzeníhodným, pak host pořadu badatel Jiří Padevět odpovídá: „Rozhodně byl, my s mýtem českého národa jako obětního beránka pracujeme velmi často a události v Postoloprtech do této série mýtů patří.“
Poslechněte si celý pořad v audiozáznamu. Připravila Ivana Chmel Denčevová.
