Oběšením Osvalda Závodského se komunisté zbavili nejvěrnějšího služebníka
Ani smrt Stalina a Gottwalda nezabránila, aby vedení československých komunistů dál posílalo na smrt ve vykonstruovaných procesech své spolupracovníky. Byl to i případ Osvalda Závodského. Proč musel zemřít? Otázka pro historika Zdeňka Doskočila a pořad Portréty.
„Je pro mne ctí, že strana mne na takové místo postavila. Strana mi radí, znám sílu strany, viděl jsem stranu za různých okolností. Bez strany si úkol, který jsem dostal – vést službu, která je tak důležitá, nyní, kdy se zostřuje třídní boj – nemohu představit,“ napsal Osvald Závodský poté, co se v září 1950 stal velitelem tehdy všemocné Státní bezpečnosti. V jeho případě šlo skutečně o přesvědčeného, „věřícího“ komunistu.
Závodského cesta do jedné z klíčových pozic komunisty ovládaného bezpečnostního aparátu nepostrádala dramatické momenty. Rodák (1910) ze Svinova zažil hospodářskou krizi poloviny 30. let, která jej přivedla k radikální levici. Účastnil se občanské války ve Španělsku, kde vstoupil do KSČ.
Po pádu Katalánska přešel do Francie a zůstal tam i po jejím obsazení nacistickou armádou. Zapojil se do odboje a při jedné z akcí byl v prosinci 1942 zatčen a v létě 1943 odeslán do koncentračního tábora Mauthausen. Když se z něj v srpnu 1945 vrátil do Československa, začal pracovat v evidenčním odboru Ústředního výboru Komunistické strany Československa.
Šlo o nelegální komunistickou rozvědku, která získávala informace o politicích ostatních stran a shromažďovala kompromitující informace i o členech KSČ.
Smyšlené obvinění
Od listopadu 1948 byl Závodský velitelem skupiny vnitřní bezpečnosti na ministerstvu vnitra a v září 1950 nahradil ve funkci velitele Státní bezpečnosti Jindřicha Veselého. Vykreslit Závodského jako pozdější „oběť“ politických procesů by bylo nesprávné: většina akcí Státní bezpečnosti v letech 1948 až 1951 včetně mnoha provokací se děla za jeho aktivního přispění nebo s jeho vědomím či souhlasem; velmi dobře věděl i o běžně rozšířeném používání násilí proti vyslýchaným.
Spolehlivá pravá ruka prezidenta Háchy. Jiří Havelka byl přednosta kanceláře, spojka s odbojáři i ‚zrádce‘
Číst článek
Závodský se ve funkci velitele Státní bezpečnosti ocitl v mimořádně nevhodnou dobu: uvnitř KSČ začalo za přispění sovětských poradců intenzivní hledání „vnitřního nepřítele“, ať už měl jakoukoliv nálepku: trockisté, sionisté, titoisté, agenti mezinárodního imperialismu…
Státní bezpečnost byla podezírána, že není při hledání nepřátel dost aktivní a padlo rozhodnutí odstranit její klíčové pracovníky včetně Závodského. Byl zatčen v lednu 1951 a po mnoha měsících vazby a brutálních výslechů posloužil straně nejprve jako „svědek“ v divadelním procesu proti Rudolfu Slánskému a jeho údajným společníkům, aby se v prosinci 1953 dočkal i vlastního procesu.
Byl odsouzen k trestu smrti na základě smyšleného obvinění z velezrady a sabotáže; trest schválil 9. prosince 1953 politický sekretariát ÚV KSČ. Oběšen byl 19. března 1954 ve věku 43 let, prezident Zápotocký mu odmítl udělit milost. V roce 1963 byl rehabilitován.
