Vybudoval jednu z nejlepších zpravodajských služeb. Karel Procházka velel českým agentům až do zrady
Zcela nepozorovaně se v roce 1996 do České republiky vrátil jeden z poúnorových exulantů. Tuctové jméno – Karel Procházka – neprozradí, že šlo o muže, který v polovině 50. let na Západě disponoval asi nejlepšími informacemi o tom, co se děje v Československu. Zapomenutého šéfa jedné ze zpravodajských služeb připomene v pořadu Portréty historik Prokop Tomek.
Rodák (1905) z Brna se po maturitě v roce 1923 rozhodl pro dráhu profesionálního vojáka. Vystudoval vojenskou akademii a postupoval po kariérním žebříčku; koncem roku 1936 byl zástupcem velitele Posádkového velitelství Velká Praha a v červenci 1937 byl přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu.
V létě 1939 odešel z nacisty okupované země, v lednu 1940 se hlásil naší armádě ve Francii a po její porážce dorazil v červenci 1940 do Velké Británie. Absolvoval několik specializovaných kurzů vojenského zpravodajství, působil na řadě míst a na konci války se vrátil do Československa. Od února 1946 byl přednostou organizační skupiny vojenské mise v Maďarsku a později generálním sekretářem komise pro přesídlování Slováků z Maďarska.
Pro zpravodajce jeho kvalit byla jasným signálem o poválečné situaci v naší armádě skutečnost, že byl roku 1947 jmenován velitelem dělostřelecké brigády v Brandýse nad Labem a v srpnu 1948 převelen do Prahy jako zamýšlený velitel dělostřelectva.
Procházka funkci nepřevzal a v létě 1948 opustil republiku.
Nadprůměrně kvalitní informace
Ve Velké Británii na přelomu let 1948 a 1949 vybudoval CIO, Czechoslovak Intelligence Office, zpravodajskou službu, která byla součástí britské Secret Intelligence Service.
CIO navázala na tradici válečné zpravodajské skupiny generála Františka Moravce v Anglii. Kromě londýnské centrály měla CIO pobočky v Bruselu, Kodani, Curychu, Vídni, Hamburku, Düsseldorfu, Bejrútu, Paříži a Washingtonu.
Z Valdic přes Most špionů. Politický vězeň Javorský se svobody dočkal po letech trýznění a otrocké práce
Číst článek
CIO zpočátku vysílala do Československa kurýry, komunistickou terminologií agenty-chodce, kteří přinášeli na Západ informace o situaci za železnou oponou. S postupujícím zlepšováním ostrahy hranic se jejich nelegální přechody ukazovaly jako stále nebezpečnější a nakonec nemožné. CIO zareagovala akcí Bílé linky, která od poloviny 50. let využívala uvolnění napětí v Evropě.
Pracovníci CIO kontaktovali na Západě československé vědce, sportovce, umělce a zástupce obchodních firem, kteří kvůli své práci směli vyjíždět do svobodného světa.
Řadu z nich získala CIO jako spolupracovníky a podařilo se jí dostat na Západ mimořádně cenné informace – například kompletní technickou dokumentaci sovětského tanku T-54/55 nebo chemické vzorky otravných plynů, které československá armáda dostala jako standardní výzbroj svých chemických jednotek. Informace Procházkovy CIO byly Brity i Američany hodnoceny jako nadprůměrně kvalitní.
Po zradě jednoho z Čechů v londýnské centrále CIO začala Státní bezpečnost v Československu masově zatýkat spolupracovníky této služby. Bylo jich přes tisíc.
To přispělo k rozhodnutí Britů celou CIO během roku 1957 zlikvidovat. Procházka poté žil a podnikal v Africe, odkud se později vrátil do Československa, kde v únoru 1999 zemřel.
