25 let od podpisu ‚opoziční smlouvy‘. Více z ní vytěžila vládnoucí ČSSD, ODS příliš nezískala
Je to už čtvrt století ode dne, kdy tehdejší političtí lídři podepsali kontroverzní dokument známý jako opoziční smlouva. ČSSD zaručil vládnutí na další čtyři roky, ODS zase zajistil vedení obou komor parlamentu. K tomuto politickému kompromisu obě strany – a do té doby nesmiřitelní protivníci – dospěly ve chvíli, kdy nebyly schopné složit koaliční vládu.
„Hledáme něco jako opoziční smlouvu. Opoziční smlouva znamená nebýt v opozici zcela pasivně, bez ničeho, bez možnosti běh dění ovlivnit,“ prohlásil tehdejší předseda ODS Václav Klaus tři dny před podpisem onoho dokumentu.
Je to přesně dvacet pět let ode dne, kdy po týdnech neúspěšného povolebního vyjednávání došli tehdejší politici ke kompromisu. O 25 letech od tzv. opoziční smlouvy natáčela Kateřina Součková
Ačkoli takový název nikdy nenesl, termín opoziční smlouva se vžil u politiků, historiků, politologů, ale hlavně u většiny společnosti.
„Jestliže po přečtení této dohody bude kdokoli tvrdit, že je to dohoda o zjevné nebo skryté koalici, tak lze s úspěchem pochybovat o jeho inteligenci,“ glosoval po podpisu tehdejší předseda ČSSD Miloš Zeman.
Mezi podmínkami, ke kterým se strany zavázaly, bylo to, že ODS nevysloví menšinové vládě nedůvěru. Opoziční ODS výměnou obsadila křesla předsedů obou komor parlamentu.
„Tato smlouva opravdu není smlouvou koaliční, tato smlouva je vykolíkováním hřiště a stanovením pravidel hry pro jasný, zřetelný a všem občanům zřejmý dialog v naší zemi,“ představoval ji Klaus.
Havlovi se nelíbila
Oba političtí aktéři totiž neměli moc jiných východisek, míní politolog Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Opoziční smlouva byla vynikající politický nápad. Podobný by byl potřeba i dnes, říká Václav Klaus
Číst článek
„Dá se samozřejmě spekulovat, kdyby jednání dál pokračovala, že by se možná k nějakému řešení dospělo. Je dobré vidět kontext: jste v situaci, kdy potřebujete v řádu dnů, týdnů sestavit vládu. Nemůžete o ni vyjednávat měsíce, respektive můžete, ale to potom vyvolá také negativní reakce. A Miloš Zeman, jako ten, kdo byl sestavením vlády pověřen, přišel s tímto řešením, které prošlo,“ popsal politolog.
Zdaleka ne všichni tehdejší političtí hráči to ale vnímali jako dobrý kompromis. Proti opoziční smlouvě vystupoval třeba předseda KDU-ČSL Josef Lux nebo prezident Václav Havel.
„Myslím, že název dohoda o stabilním politickém prostředí je docela výstižný. Jenom není úplný. To stabilní politické prostředí se týká reprezentantů 60 procent voličů, což jsou ty dvě strany dohromady. Předpokládá, že s tím všichni voliči bezvýhradně souhlasí, čímž si nejsem jist. A těch zbývajících 40 procent je kde?“ pozastavoval se prezident.
Špidla: Elegantní řešení
Za svým rozhodnutím si ale stojí další ze signatářů, tehdejší ministr práce Vladimír Špidla ze sociální demokracie.
Zdroje jsou i dnes. A je třeba je využít pro zvládnutí přechodu na obnovitelné zdroje, věří Špidla
Číst článek
„Protože sociální demokracie chtěla zásadním způsobem změnit linii, kterou nastolil Václav Klaus, tak jsme nemohli se vzdát síly, kterou nám dali lidé. Tak jsme hledali řešení. To řešení bylo neobvyklé, tvůrčí, ale vedlo k cíli. Když se na to podívám zpětně, tak mě žádné jiné elegantnější řešení nenapadá,“ popisuje dnes pro Radiožurnál.
Zároveň je přesvědčený, že právě ČSSD ze smlouvy těžila víc: „Tím, že jsme získali exekutivní moc prostřednictvím vlády, a měli jsme současně pořád velmi silný vliv ve Sněmovně, tak jsme měli nástroj, který nám umožnil měnit věci. ODS nic měnit nemohla, mohla občas něco blokovat, a taky blokovala. Nepodařilo se nám například oddělit důchodový systém od státního rozpočtu.“
Podobně to vidí i politolog Lubomír Kopeček: „S výjimkou pozičních benefitů ODS nic dalšího nezískala. Určitý příslib politických reforem, mimo jiné změny politického systému, která se hodně debatovala a ODS ji tlačila, ale nepodařila se. Výsledek pro ODS čtyř let opoziční smlouvy bylo určité břemeno či trauma, které se pak promítlo ve volbách 2002, kdy výrazně ztratili.“
Princip opoziční smlouvy přetrval do řádných voleb v roce 2002. Z těch vyšla vítězně ČSSD s 30 procenty a sestavila vládu s Unií svobody a lidovci.
