Od vzniku Československa uplynulo 104 let. ‚Mentálně jsme stále mezi Masarykem a Benešem,‘ říká historik
Před 104 lety vzniklo samostatné Československo. Historik Michal Stehlík připomíná, že svátek si můžeme aktualizovat a vnímat ho optikou dneška: „Žijeme významnou mezinárodní krizi, válečnou krizi, ekonomickou krizi. A třeba ta válečná nám může ukázat, že pojmy státní suverenita a státní hranice nejsou v dějinách samozřejmé. Státnost jako prostor, který je pro nás důležitý, o který se staráme, bychom možná loni vůbec neřešili.“
„Velmi zajímavé je právě srovnání se slovenskou společností. Rozdíl se dobře ukázal třeba před čtyřmi lety, kdy se slavilo 100 let od založení Československé republiky,“ podotýká v pořadu Jak to vidí... historik Michal Stehlík, náměstek generálního ředitele pro Centrální, sbírkotvornou a výstavní činnost Národního muzea.
„Ukázalo se, jak je naše státní identita pořád opřena o 28. říjen 1918, a vůbec ne o 1. leden 1993, byť stát, ve kterém žijeme, vznikl před 30 lety,“ říká.
Podle Stehlíka je mentální či psychologické pouto české historické paměti pořád hluboce zakotveno někde mezi Milanem Rastislavem Štefánikem, Tomášem G. Masarykem a Edvardem Benešem.
„I ten 1. leden 1993 jsme chápali tak, že se náš stát zmenší, ale pořád je to ten stejný stát,“ vysvětluje.
Zatímco u nás je 28. říjen státním svátkem, na Slovensku jde pouze o památný den. „To je také zajímavé. Slováci v předchozích letech několikrát hlasovali o tom, zda 28. říjen bude památný den, nebo státní svátek.“
Spolupodepsat některá vyznamenání bylo těžké, řekl Fiala. ‚Jsou tam ale jména, která jsou nesporná‘
Číst článek
Tento postoj se ale postupně mění. „V jistých konstelacích slovenské politiky tam vůbec nebyla podpora vztáhnout se k Československu. Na druhé straně spoustu věcí hojí čas a i slovenská společnost postupně přistupuje na tezi, že bez vzniku Československa by nebyla moderní slovenská státnost,“ dodává historik.
To, že se Československo rozpadne na dva státy, bylo podle Stehlíka dané už tím, za jakých podmínek vznikalo.
„Je to taková hezká teze, že dva národy vešly v manželství. Ale když dáváte manželský slib, tak byste měli deklarovat, že znáte zdravotní stav toho druhého. A my jsme se vůbec neznali. Slováci politicky i jinak dozráli, že dokážou mít vlastní stát, osvědčili už za druhé světové války, když nechám před závorou všechny hrůzy války,“ shrnuje.
Něco tu doutná
Václav Havel kladl ve svém projevu k 28. říjnu v roce 1997 důraz na občanskou společnost a její sounáležitost a pospolitost. „Pospolitost je slovo, které bych ale na naši společnost za poslední léta nevztáhl,“ konstatuje Stehlík.
Odcházení československých prezidentů. Abdikace kvůli zdraví se střídaly s převraty a smrtí v úřadu
Číst článek
„Není to jenom tím, že se teď častěji demonstruje na Václavském náměstí a objevuje se tu střet ruské propagandy s realitou našeho směřování na Západ. Podstata podle mě vyrůstá z dlouhodobé frustrace ve společnosti, možná z problémů, které jsou více pociťovány, než že by byly reálné, anebo z těch reálných, třeba sociálních. Neříkám, že jsme v nějaké veliké krizi, ale vnitřní rozpor tu je.“
Podle Stehlíka je česká společnost méně emotivní než jiné národy. O to je to ale podle něj možná horší.
„Něco tu doutná. Přestáváme spolu mluvit anebo umět mluvit, nenasloucháme si a vrháme na sebe spíše postoje než názory. Pospolitost ale předpokládá dialog. A já si nejsem jistý, zda ve vyhrocených názorech, které padají na sociálních sítích i v médiích, se ještě bavíme o dialogu, anebo o přetlačování názorem. Cesta k pospolitosti a solidaritě je podle mě ještě hodně dlouhá,“ soudí Michal Stehlík a dodává:
„Chtělo by se říct, že je to úkol pro prezidenta. Ale byl bych velmi skeptický, po vzoru mezi Franzem a Josefem a Tomášem Masarykem hledáme někoho, kdo to udělá za nás. Přispět ale může každý, a to drobnou masarykovskou prací. Demokracii tvoří stav školství, kultury, novinařiny, veřejného prostoru. To je o každém z nás.“
Poslechněte si celý rozhovor.
