Zelený svět má obrovské nároky na výrobu hliníku a mědi. Ta je jedna z nejšpinavějších, tvrdí ekonomka
Česko se v nejnovější zprávě o udržitelném rozvoji umístilo na osmém místě ze 166 hodnocených zemí, od loňského roku si dokonce polepšilo o pět pozic. „I menší odchylka může zapříčinit poměrně významnou změnu pozice,“ mírní však nadšení ekonomka Švihlíková. Jak je na tom Česko s dekarbonizací a přechodem k udržitelným energetickým zdrojům? A proč by mohla být „zelená změna“ pro Evropu spíš kontraproduktivní?
„Potřebujeme do našeho hospodářství zapojit i technologie v mnohem širším kontextu. Musíme se dívat na tzv. hodnotový řetězec těchto technologií,“ připomíná Vladimír Kočí, který je vedoucím Ústavu udržitelnosti a produktové technologie VŠCHT v Praze.
Můžeme mít udržitelné hospodářství, které bude prosperovat a zároveň nebude ničit naši planetu? Poslechněte si celé Řečí peněz v audiozáznamu
„To znamená, odkud se dováží, kdo je bude spotřebovávat, jakým způsobem se výrobky spotřebovávají, jestli je vůbec používáme smysluplně,“ dodává.
Podle něj k udržitelnosti patří i ryze ekonomické aspekty, například komu a jak platíme povinné odvody.
„Třeba jestli daníte u nás, jste firma u nás operující, nebo odvádíte do daňových rájů. To je také známka neudržitelného chování. A my si někdy neuvědomujeme, že i takové aspekty jsou poměrně významnou součástí udržitelnosti.“
Osmé místo v udržitelnosti
Nejnovější zpráva o udržitelném rozvoji umisťuje Česko na osmé místo ze 166 hodnocených zemí, a to vedle Dánska, Estonska, Lotyšska a Slovenska, které mají nejvyšší podíl splněných nebo naplňovaných cílů udržitelného rozvoje.
Ekonomka Ilona Švihlíková, která je prorektorkou Vysoké školy obchodní v Praze, však upozorňuje, že indikátory, které umístění určují, se liší často jen o desetiny.
„Skutečně bych to nepřeceňovala a vždycky bych spíš porovnávala vývoj v jedné zemi. A když se podíváme celkově na ty cíle, které jsou skutečně velmi pestré, i nějaká menší odchylka může zapříčinit poměrně významnou změnu pozice,“ říká Švihlíková.
Zaostáváme v dekarbonizaci?
Jedním z důležitých faktorů, o kterých se mluví v souvislosti s udržitelností, je dekarbonizace. Šéf projektu Fakta o klimatu Ondráš Přibyla si myslí, že vyspělý svět i ČR v oblasti dekarbonizace výrazně zaostává.
Řada bezobalových obchodů v Česku skončila. V Sokolově se nevzdali a vyplatilo se
Číst článek
Švihlíková však upozorňuje, že proces dekarbonizace je velmi komplexní a závislý na mnoha dimenzích.
„První z nich je technologická dimenze. To znamená, jestli je to vůbec možné z hlediska toho, jak funguje energetická soustava v dané zemi. Zadruhé, jestli je to vůbec žádoucí. A zatřetí jsou ekonomické a sociální dopady.“
Švihlíková však připomíná, že evropské ekonomiky dlouhodobě zažívají výrazný pokles konkurenceschopnosti. Udržitelné změny podle ní vyžadují čas a obrovské náklady.
„Je potřeba také zabezpečit, aby změna nebyla kontraproduktivní. Obnovitelné zdroje se někdy prezentují tak, že s sebou nenesou žádnou ekologickou stopu a přinášejí nový úžasný zelený svět. Kontrast, který se vytváří, vypadá na první pohled tak, že dobro jsou obnovitelné energie a zlo fosilní paliva. Tak to ale bohužel vůbec není,“ vysvětluje.
Krásný zelený svět neexistuje
Pro výrobu obnovitelných zdrojů je potřeba neustále těžit různé suroviny a něco nového vyrábět.
„Větrník je hmotná věc, neskládá se z neviditelných atomů. Stejně tak solární panely nebo baterie pro elektroautomobily musíte nějakým způsobem vyrobit. A taky je musíte nějak zlikvidovat,“ popisuje Švihlíková.
Britové týdně vyhodí pět milionů elektronických cigaret, jen 17 procent z nich je recykluje správně
Číst článek
„Když se podíváte na ten nový zelený svět, zjistíte, že je spojen s obrovskými nároky na výrobu hliníku, což je jedna z nejšpinavějších výrob vůbec. Vysoké ceny energií tuto výrobu vyhánějí z EU, takže bychom hliník dováželi z jiných zemí, jako je Ruská federace a Čína,“ míní.
Jedním z dalších problémů, o kterém se podle Švihlíkové hovoří jen velmi málo, jsou i současné kapacity mědi. Ty absolutně řádově neodpovídají velkolepým plánům na rozvoj obnovitelné energie.
„Skutečně nejde o to, že se z ošklivého a špinavého světa dostaneme do krásného zeleného. Pořád se něco vyrábí, pořád se něco těží, pořád to zanechává na přírodě stopu a má to energetické náklady,“ shrnuje.
„Navíc ani v jednom, ani v druhém případě Evropa není ani produkčně, ani technologicky vybavena. To znamená, že ložiska mědi v Evropě prostě nejsou. A i v tomto ohledu Evropa velmi výrazným způsobem pokulhává,“ uzavírá.
Poslechněte si celé Řečí peněz v audiozáznamu nahoře.
