Mozek brankářů zpracovává zrakové a sluchové podněty rychleji, než je běžné, ukázala studie
Fotbaloví brankáři se musí umět rozhodnout ve zlomku sekundy. Vědci z Dublin City University doložili, že hlavně proto sportovci tohoto zaměření vnímají a zpracovávají smyslové podněty jinak než ostatní populace. A dokonce i jinak než jejich spoluhráči z pole.
Studii vedl irský psycholog David McGovern. Původně i on sám byl profesionální brankář. Zúčastnilo se jí 60 dalších brankářů – dobrovolníků. Výsledkem práce, která vyšla v odborném časopise Current Biology, bylo zjištění, že sluchové a zrakové podněty zřejmě brankáři vnímají odděleně.
Brankář obvykle dokáže zareagovat velmi rychle i v momentech, kdy přesně neví, jak zastavit soupeřův útok, odkud právě letí míč. To předpokládá schopnost skvěle kombinovat informace z různých smyslových zdrojů.
Pokus byl založen na měření kombinace zrakového a sluchového signálu. Když vědci účastníkům ukázali obrázek, ozval se signál. Při větším časovém odstupu se obrázky slévaly v jeden.
Různé signály
„Brankáři byli schopni rozlišit mnohem kratší intervaly,“ vysvětluje neurovědec a psychiatr Jiří Horáček. Schopnost odděleně vnímat zrakový a sluchový podnět může být při chytání míče výhoda.
„Z různých vzdáleností vidí, že letí míč, a slyší kopnutí. A ty dvě události nejsou synchronní,“ dodává badatel.
Brankáři byli v odhadech dráhy míče přesnější než ostatní účastníci pokusu a lépe dokázali rozlišit dva signály, i když byl mezi nimi větší časový odstup.
Riziko demence je u fotbalistů podle studie vyšší o 50 procent. Na vině může být hlavičkování
Číst článek
„Hoši a děvčata, kteří projdou soutěžemi od základní školy, musí být v tomto směru nadanější, je to predispozice k tomu, aby se stali brankáři,“ říká Horáček.
„Typický fotbalový brankář musí mít zřejmě také posunuté vnímání nebezpečí, když skočí pod hlavu útočníka,“ míní imunolog Jan Černý.
‚Geny nepřepereme‘
Řada rodičů řeší, zda má jejich potomek talent pro špičkový sport. V tom jim můžeme pomoci vědní disciplína zvaná sportovní genetika.
Jejím základem je přečtení genomu mimořádně úspěšných sportovců, třeba olympijských vítězů v různých disciplínách.
„Pokud nemáme ty správné varianty genů, tréninkem to nepřepereme, olympijskými vítězi se nestaneme, pokud to není raritní disciplína, kterou dělá jen pár lidí,“ upozorňuje imunolog.
Různé varianty genů například určují, zda jsou ve svalovině červená, či bílá, rychlá, nebo pomalá vlákna, tedy i to, zda daný sval vyžaduje ke své aktivitě kyslík. Probíhají v něm aerobní, či anaerobní procesy.
Gepard a vlk
Podle toho, jaké má konkrétní člověk varianty genů, se rozhoduje, zda je typově spíš gepard, nebo vlk, vysvětluje Černý v mírné nadsázce.
Jde v principu o to, že trenér nebo rodič lépe pozná, kde je hráčovo místo na hřišti. Může se třeba víc hodit spíš do středu pole, kde vydrží dlouho udržet míč a přitom jako „vlk“ uštve protihráče.
Jinou možností je, že se z něj stane skvělý útočník, který toho během zápasu sice tolik nenaběhá, zato je rychlejší než ostatní. Dokáže dávat góly, ale podobně jako gepard musí po sprintu déle odpočívat.
Jak původní obyvatelé Amazonie popisují barvy? Jak může nový atlas mozku posloužit medicíně? Jak vnímají svět fotbaloví brankáři? Poslechněte si celou Laboratoř. Účinkují v ní neurovědec a psychiatr Jiří Horáček, imunolog Jan Černý a herečka a režisérka Petra Nesvačilová.
