Stanice Českého rozhlasu Radiožurnál a Plus představují jednotlivé lídry a lídryně všech stran a hnutí, které se přihlásily do říjnových sněmovních voleb. Je jich celkem 31 a Český rozhlas chce voličům pomoci vyznat se v jejich programech. Pozvání přijal i Matěj Stropnický, předseda Strany zelených.

Rozhovor s lídrem Praha 11:23 21. září 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Začněme s ekonomikou. Jestliže je česká ekonomika v konjunktuře, hospodářsky se Česku daří. Co bychom v takovém období měli dělat především?
Na prvním místě bychom měli investovat. Z našeho pohledu především do lidí. Je to ten správný okamžik, ve kterém má být zvýšena minimální mzda. Vláda teď zvedla minimální mzdu o tisíc korun na něco málo přes 12 tisíc. Podle nás je to málo. Je žádoucí zvýšit během následujícího volebního období minimální mzdu až na 15 tisíc korun. To se projeví i v dalších odvětvích.

Vedle toho je ale žádoucí zvyšovat i odměny státních zaměstnanců. Zejména nastupujícím učitelům. Ti mají dneska velmi často okolo 22, 23 tisíc. Je potřeba to dorovnat do průměru obvyklé mzdy. Tedy něco okolo 30 tisíc. Tak, aby lidé, kteří vystudují pedagogickou fakultu, měli zájem jít skutečně učit. Aby ti nejkvalitnější neutíkali do jiných oborů právě kvůli platovým podmínkám.

A co bychom v takové době rozhodně dělat neměli?
Neměli bychom se zakopávat v myšlení minulých desetiletí. Stran některých odvětví, která stát stále podporuje. Na prvním místě jsou to montovny, které opět přinášejí pouze velmi levnou namáhavou zdlouhavou práci, ve které celá řada lidí vydrží pouze několik měsíců.

Například ve firmě Amazon, která sem byla vlastně tahána, řekněme, CzechInvestem, což je státní agentura pro zahraniční pobídky, nebo pobídky zahraničním investorům. Myslíme, že to není ta správná cesta. Je žádoucí naopak se pokoušet uskutečnit během ekonomické konjunktury jakýsi přechod z ekonomiky vyplývající z odvětví, která jsou energeticky náročná, přinášejí především levnou práci, velmi znečišťují životní prostředí a jsou zejména v těch montovnách. A to na práci, která je mnohem šetrnější k životnímu prostředí, kde jsou vyšší mzdy a je tam práce s vyšší přidanou hodnotou, včetně sektoru služeb.

Jaký je váš pohled na kondici českého zdravotnictví?
Především je potřeba uznat, že české zdravotnictví je jedno z nejdostupnějších v rámci zemí Evropské unie. Na druhou stranu je to systém, který se potýká s určitými problémy v oblasti investic do technologií. Velmi často nové přístroje pobírají větší množství peněz, které jdou do zdravotnictví než personál. Lékaři si do značné míry vyvzdorovali v době Nečasovy vlády vyšší platy. Ale především zdravotní sestry jsou lidé, se kterými přijde pacient do kontaktu mnohem častěji a po delší dobu než s lékařem.

Právě platy zdravotních sestřiček, které často pobírají třeba 19 tisíc hrubého v nemocnicích, nebo menších zdravotních střediscích, jsou klíčové nejen pro ně samotné, ale i pro kvalitu péče. Protože lépe placená sestra je na pacienta příjemnější. Radši s ním stráví ten čas. Bude si s ním i trochu povídat. Je tam i ten sociální kontakt. Tady v téhle oblasti je potřeba ty priority trošku pozměnit.

Jak byste dostal víc praktických lékařů do regionů, kde jich není dost? A důchodce mezi lékaři nechce nikdo vystřídat.
Je to asi otázka rozpočtového určení daní, kde je stále ještě určitý nepoměr v tom, že menší města nebo větší obce nemají odpovídající rozpočtové příjmy, aby si například mohly takového lékaře dotovat. To je asi jedno z mála řešení, které by v tom mohlo fungovat. Pokud to na trhu se zdravotnictvím nefunguje dostatečně, musí nastoupit obec. Ta na to musí někde vzít peníze. A toto je asi způsob.

Terorismus je přeceňovaný

Jaké nedostatky má Česká republika v bezpečnostní oblasti? Je nějaké nebezpečí, které nám hrozí a proti kterému nejsme dost chráněni?
Česká republika je na poměry současného poměrně rozbouřeného světa mimořádně bezpečnou oblastí. V globálním kontextu je to tím, že jsme součástí Evropské unie a Severoatlantické aliance. Obě členství Zelení dneska podporují. A je třeba říci, že je tady celá řada jako hrozeb, které vlastně přináší spíš taková, řekněme, mediální vlna. Ale je to celosvětový problém.

Chcete říct pseudohrozeb, nebo reálných?
Ty hrozby samozřejmě existují. Terorismus je neoddiskutovatelná konstanta současného světa. Ale je to hrozba, která je přeceňovaná. Jednak v rozsahu, jednak ve své ničivosti, když to mám tak říct. A také v tom, jakými prostředky jí lze čelit. Například teď v České republice byla přijata novela ústavního zákona o držení zbraní. To, že bychom se lépe ubránili jako každý jednotlivec ve chvíli, kdy bude každý držitelem zbrojního průkazu a bude legálně nosit zbraň, je iluze. To je prostě představa úplně nesmyslná.

Stát, případně veřejná sféra, ministerstvo obrany, ministerstvo vnitra, policie a armáda by měly být, a dneska jsou jediní legitimní nositeli výkonu stránky, zajišťující bezpečnost. A ve chvíli, kdy do nějakého případného teroristického útoku - a jsem velmi rád tomu, že se České republice vyhýbají -pustíme jednotlivce, aby v tom chaosu ještě sami zasahovali, to považuju za nepředstavitelné. Ten chaos by se jedině zvýšil.

Hrozí České republice kybernetický útok? A pokud ano, jsme na něj připraveni?
To je těžká otázka, kterou asi bez hloubkových a vlastně do značné míry z logiky věci utajovaných informací nemohu dost dobře posoudit.

Lídr strany Rozumní: Stát říká, že tu máme 12 uprchlíků. To napočítáte, když vyjdete před rozhlas

Číst článek

Rusko proti nám vede takzvanou hybridní válku, což potvrdily vojenské autority v Moskvě i v Praze. Nezanedbáváme toto nebezpečí?
Po pravdě, nezdá se mi, že ten úřad, který vznikl pod ministerstvem vnitra s cílem bojovat s pseudoinformacemi, s šířením lží, s šířením cizí propagandy, ať už z jakékoliv světové strany – ono to může přicházet z různých stran – tak se mi nezdá, že by pracoval dostatečně výkonně na to, že si říká honosně úřadem. Je žádoucí, aby v téhle sféře byla určitá posila.

Na druhé straně rád bych se trochu zastal veřejnoprávních médií. Psal jsem o nich bakalářskou práci, jsem původem vystudovaný novinář. Myslím si, že jejich úloha je v dnešní společnosti velmi důležitá. Protože i když v čele některých rad - ať už rozhlasu, televize - jsou i zástupci politických stran, jsou to protichůdné zájmy. Zatímco u soukromých vlastníků jejich zájmy vlastně neznáme tak docela. A jsou to vždycky jednotlivci. Čili úloha veřejnoprávních médií v tomhle kontextu je velmi významná, nezastupitelná.

A měl by podle vás stát zakročit proti takzvaným prokremelským webům?
Musíme si v téhle věci samozřejmě vždycky strašně dávat pozor na zavádění cenzury. Protože zvlášť naše společnost je logicky po těch letech 1948 až 1989 velmi citlivá. Teď máme nedávno po 21. srpnu, koneckonců svoboda slova byla jedním z velmi podstatných témat Pražského jara. A kvůli ní a kvůli jejímu zničení ty tanky do značný míry taky přijely.

Myslím si, že naše společnost je na tuhle otázku velmi citlivá. A pokud to nebude zacházet do nějakých extrémních poloh, rád bych se jakékoliv cenzury vyvaroval. Myslím si, že v té fázi ještě zdaleka nejsme, aby něco takového mělo být zaváděno.

Pojďme k dalšímu tématu. Proč se nám zřejmě nedaří výrazně lepšit poměry v oblastech, kde žijí takzvaně sociálně nepřizpůsobiví občané?
Víte, já nemám ten termín moc rád.

Jak byste to řekl jinak? Sociálně slabší?
Jsou to prostě lidé, které ten hlavní proud společnosti vyvrhl trochu na mělčinu. A je otázka, jakým způsobem těmhle lidem, kteří často žijí na periferii, pomáhat. Dnes je sociální systém nastaven velmi často nedobře tak, že příliš mnoho sociálních dávek vede k vyděračskému způsobu jejich ubytovávání.

Existují ubytovny, já jsem celou řadu z nich navštívil, to je prostě takový hotel kategorie D. Chodba, pokoje, ve kterých bydlí jednotlivé rodiny, sociální zařízení společné. A všechny ty sociální dávky jdou de facto na splátku nájemného v těch ubytovnách. Navíc jsou ti lidé do těch míst sestěhováváni. To je naprosto nevyhovující řešení. I ti lidé samotní se odtamtud nemají šanci dostat. Nemají šanci si najít pořádnou práci.

A jaké to má řešení?
Podle nás je to řešení v přijetí zákona o sociálním bydlení, který tato vláda připravila. Ale tak pozdě, že už ho nestihla předložit a schválit.

Obsahově je v pořádku ten návrh?
V zásadě ano, je určitě posunem ze stávající situace. Řeší do určité míry situaci zhruba 200 tisíc lidí, kterých se ta otázka týká. Úplně zjednodušeně principem je, že se ty dočasné dávky, které stát stojí mnoho miliard korun ročně, mají postupně nahradit trvalejším řešením.

Regulérním bydlením, kde není žádný vrátný, který vás hlídá, kdy tam s kým jdete. Kde je regulérní sociální zařízení, přiměřené množství obyvatel, které v tom bytě žijí. Místo, kde se dají regulérně vychovat děti, které chodí do školy a mají tam nějaký prospěch. To je místo, odkud si seženete práci a máte čas se potom zase v klidu regenerovat před dalším pracovním dnem. Tohle to je podle nás základní řešení té věci.

Měla by Česká republika stavět další jaderný reaktor? Bude náš průmysl a maloodběratelé potřebovat energii z jádra?
Dnes už velkou většinu jaderné energie například z Temelína vyvážíme. To samo o sobě vypovídá o tom, že tady existuje nějaký trh s elektřinou, celá řada domácností si může nakoupit energii i od jiných výrobců než sídlících v České republice. Celá idea toho, že je zásadní otázkou energetická soběstačnost, kladu nad tím otazník. A Zelení se domnívají, že koneckonců už dnes jsme závislí na dovozu plynu i ropy. Čili tady žádná energetická soběstačnost není.

Domníváme se, že pokud přijde soukromý investor a nebude potřebovat veřejné dotace na výstavbu jaderného zdroje, tak je potřeba dohlédnout na to, aby ten zdroj byl bezpečný. Ale nebudeme tomu aktivně čelit. Na druhé straně nechceme, aby z veřejných prostředků byly dotovány další bloky. Ať už v Temelíně, nebo v Dukovanech.

Teď konkrétně k vašemu volebnímu programu. Jak si představujete moderní stát? Je to první ze tří pilířů vašeho programu.
Částečně jsem to popsal v otázce ekonomického přechodu. Je potřeba, aby stát - zejména určitými daňovými úlevami a případně i pobídkami, ale s těmi je potřeba šetřit - pomohl trochu k přechodu ekonomiky z těch stále ještě zastaralých odvětví, která zatěžují životní prostředí a lidem nedávají příliš dobře ohodnocenou práci. Na sektor služeb, ve kterém je zkrátka lépe placených příležitostí mnohem více.

Takový příklad: v severních Čechách stále probíhá těžba hnědého uhlí, která je stále méně rentabilní. Stát vlastně vybírá zhruba pouze nějaká 2 procenta z té těžby. Jako nájem. Protože ta nerostná surovina patří vždycky státu. A za to nejsou k pořízení ani ty rekultivace, které se potom v té krajině musí odehrát. A vlastně to pálíme v uhelných elektrárnách, které zase znečišťují a tak dále. Ten koloběh tímto započatý je sám o sobě neudržitelný. Objevila se teď ale určitá ložiska lithia, opět v Krušných horách. To znamená určité příležitosti, které je možné tomu regionu dát, aby se už vymanil z uhelné doby.

Po celé řadě analýz, které jsme si k tomu udělali, tak i jako Zelení si umíme představit, že tam těžba lithia bude probíhat. Ale za podmínek, že bude u nás i zpracováváno. Že to nebude jenom těžba surového nerostu na vývoz pryč. Mimo jiné se totiž z lithia vyrábějí baterie, které mohou uchovávat energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů. Což je velmi často hlavní výhrada vůči obnovitelným zdrojům, která zaznívá.

Já na to navážu. Vy byste podpořili takzvaný antifosilní zákon. Jak tedy chcete nahradit uhlí, ropu a plyn po útlumu jejich používání?
Na prvním místě jsou to vždy úspory. Tam se shodujeme i s vládní energetickou koncepcí, která také mluví na prvním místě o úsporách. Ty se mohou odehrávat jednak samozřejmě na úrovni domácností. Zelení, kteří v letech 2006 až 2009 byli součástí vlády, přišli s programem na zateplování Zelená úsporám. Šlo do něj tehdy 20 miliard korun.

Byly to peníze, na které dosáhli lidé z malých domečků na, na vesnicích. Byl to program, který šel adresně lidem, který nikdo nerozkradl. A na který potom navázaly další vlády, šly do toho další peníze. To byl příklad úspor, o kterých jsme kompetentní mluvit, protože jsme takový program už prosadili.

A ty alternativní zdroje?
Vedle toho samozřejmě obnovitelné zdroje energií, vítr, voda, vzduch. Pro příklad, když jsem navštívil vítkovické továrny, pan ředitel mě provedl výrobní halou a ukázal mi, že tam, kde se původně vyráběly komponenty do jaderných elektráren, o které už dnes není ve světě vůbec zájem, se nyní vyrábějí hřídele do větrníků. A ty větrníky potom stojí třeba podél silnice z Mikulova do Vídně.

Samozřejmě, že v České republice není možné naplnit 100 procent výroby energie z obnovitelných zdrojů. To ani neříkáme. Ale říkáme 'ano, obnovitelné zdroje je potřeba podporovat'. Víme, že tady byl v minulosti ten neblaze proslulý solární tunel. My jsme nebyli ti, kdo ho způsobili. To byl pozměňovací návrh sociální demokracie. A je potřeba tuhle podporu obnovit. Ale už ne panelům na polích, ale panelům na střechách domů pro jednotlivé konkrétní obyvatele. Tak jako byla Zelená úsporám.

Není důvod, aby žena brala méně než muž

Skokem jsme se ocitli v druhém pilíři volebního programu Zelených, tedy čistá příroda. Teď k myšlence, že kdo znečišťuje životní prostředí, zaplatí vyšší daně. Nejsou to vlastně svým způsobem odpustky?
Je to spíš zahrnutí těch nákladů, které některá odvětví mají a které různými legislativními nedokonalostmi, když to mám říct velmi kulantně, nejsou zahrnuté v tom podnikání. Dal jsem příklad té těžby, to je jedno odvětví. Jiné odvětví je ale třeba logistická přeprava ve formě kamionů.

Kamiony sice platí na dálnicích, ale vybereme na mýtném zhruba 10 miliard ročně. Jenomže Státní fond dopravní infrastruktury, který je investorem u výstavby silnic první třídy a dálnic, ročně investuje přes 60 nebo v předchozích letech i přes 80 miliard. Neumíme vybrat dostatečné množství peněz na to, abychom pokryli náklady způsobené kamiony, které po těch dálnicích jezdí. Je potřeba zvýšit mýtné pro kamiony, to je potřeba udělat úpravou i směrnice Evropské unie, která tam má nějaký limit. Ale už dnes je možné zpoplatnit například vjezd kamionů i na silnice druhých a třetích tříd. Jsou to ty takzvané externality, které považujeme za důležité.

Podávat by se měla jedna žádost, úředník ať oběhá potřebné věci. 'Jedny dveře' by uvítal předseda ODS Fiala

Číst článek

To jsou vedlejší náklady, které produkuje ten výrobce, nebo dopravce jako vedlejší produkt. Ale nemá je započítány ve svých nákladech. Trh mu vlastně zpátky dává nepřesnou zpětnou vazbu v tom jeho podnikání. Protože kdyby skutečně zahrnul všechny tyhle náklady, tak by najednou některá z těch odvětví velmi pravděpodobně musela ustoupit odvětvím novým. Čili to přinese určité docela značné prostředky do státního rozpočtu. Stačí se podívat na stránku znečišťovatelé.cz. Tam je za každý rok ukázáno, kolik CO²_, které firmy vypouštějí. A za druhé chci zdůraznit, týkalo by se to především velkých firem. Protože u domácností se nám zdá, že je potřeba jít především cestou úspor, nikoliv dalších daňových zátěží.

Kromě jiného píšete "zvýhodníme zdravé potraviny". Co považujete za zdravé potraviny? A podle jakých kritérií by se třídily? Jak chcete ty zdravé podpořit?
Tohle je samozřejmě trochu ošemetná kategorizace. Nechtěl bych úplně ukazovat na to, že neochucená minerálka je zdravá a ochucená minerálka není zdravá, hodně záleží také na množství. Do toho se nechci úplně pouštět. Ale důležité v tom slově zdravé, co si my pod tím představujeme, je to, že potraviny jednak jsou například ze zvířat, která žila nikoli ve velkochovech, ale v menších chovech, byla hodně venku, nebyla ve stresu, nebyla převážená přes půl kontinentu z místa na místo.

To samé se týká ostatních plodin, že nebyly hnojeny chemickými hnojivy, ale pokud možno přírodními hnojivy, že nebyli eliminováni škůdci za pomoci pesticidů. To vše jsou věci, které se potom projevují v kvalitě a tom, jestli je potravina spíše zdravá, nebo spíše nezdravá. Nechceme lidi omezovat v konzumaci toho, o čem mají představu, že jim chutná, nebo je to z nějakého důvodu pro ně nějaký požitek. Ale to, jestli je to zdravé nebo nezdravé spočívá v tom, jaký byl výrobní proces.

Ještě třetí pilíř programu – jistoty a bezpečí. Ženy podle Zelených už nebudou vydělávat méně než muži. Jak to zařídíte?
To stanovíme dokonce zákonem. Není žádný objektivní důvod k tomu, aby žena na stejné pracovní pozici, kterou vykonává i muž, měla horší platové ohodnocení. A přitom je to velmi běžná praxe. Ten rozdíl je něco mezi 20 a 30 procenty v neprospěch ženy. A zaměstnavatel si často započítává do zaměstnání té ženy jakási rizika toho, že odejde na mateřskou a tak dále. Takže vlastně to, že jí vůbec dá tu práci, je vykoupeno tím, že je to práce za menší odměnu. A to se nám zdá, že je potřeba se pokusit srovnat.

Vy byste rádi zavedli univerzální starobní důchod. Můžete tu myšlenku rozvést?
Dnes je důchod složen z nějaké základní složky a z nějaké zásluhové složky. Chceme tu základní složku sjednotit na 10 tisících korunách, aniž omezíme tu zásluhovou část. Dnes je sice průměrný důchod pro ženy i muže zhruba stejný, něco okolo 11,5 tisíce korun, ale právě proto, že teprve ten průměrný je v téhle té částce, znamená to, že velká řada lidí má i důchod 10 tisíc, nebo devět tisíc, nebo dokonce osm tisíc. A ve chvíli, kdy tito lidé bydlí například už sami v bytě, najednou náklady na bydlení, které v běžné domácnosti netvoří víc než třetinu celkových nákladů domácnosti, u toho samotného seniora mohou být i přes 50 procent. V tu chvíli se stává jeho kvalita života vlastně neúnosnou.

Takový důchodce nemůže jet na dovolenou, nemůže vzít vnoučka na pouť, po pravdě řečeno nemůže si často koupit ani léky. Situace seniorů je v tomhle ohledu naprosto nedůstojná. Chceme, aby tady byl nějaký základní standard. Ti lidé přece celý život pracovali a odváděli daně.

Cílíme na ženy

Chcete zavést volební právo od 16 let. Proč?
Domníváme se, že mladí lidé dnes dospívají rychleji. Je to dáno sítěmi, internetem, mají stejný přístup k informacím, jako mají ostatní. A že tudíž i s ohledem na to, že od 16 let mají částečnou trestní odpovědnost, tak nám naopak chybí argumenty, proč takovou úpravu nezavést. Šlo by především o aktivní volební právo. Ten člověk mohl sám volit, ale nemohl by ještě býti volen.

A na jaké voliče tedy míříte svým programem především?
Všechny průzkumy, i naše, a teď vlastně i nový průzkum, který se jmenuje, myslím, Behavio, ukazuje to, co jsme už věděli i ze zahraničí. Zelené volí především ženy. Ženy všech věkových kategorií. Jak prvovoličky, tak i matky samoživitelky, matky s rodinami úplnými, tak i seniorky, především. To znamená, náš program cílí právě především na ženy. Proto jsem hodně akcentoval v rozhovoru jednak zdravotní sestry, jednak učitelky.

Tam, kde ta žena přichází vlastně často v souvislosti s tím, že pečuje o dítě, přece jenom stále ještě víc než muž, do kontaktu s veřejnou sférou. S tím, kde stát může nastavit ta pravidla. Ve škole, v nemocnici, ve školce, v nějakém zdravotním zařízení a tak dále, s tím přichází žena do kontaktu nejčastěji. To znamená, pro ni, i když není zdravotní sestrou, nebo učitelkou, je důležité, aby ta učitelka nebo zdravotní sestra byla dobře ohodnocená platově. Bude to mít vliv na kvalitu výuky nebo léčby dítěte.

Co budete považovat v parlamentních volbách za úspěch pro Zelené?
Vstup do parlamentu. Jsme sice dnes parlamentní stranou v tom smyslu, že máme asi sedm senátorů, kteří byli zvoleni s podporou Strany zelených, jeden z nich je i členem Zelených, to je Petr Orel z Nového Jičína, ale ta skutečná parlamentní politika se přece jen do značné míry odehrává v Poslanecké sněmovně. Takže vstup do sněmovny.

Vladimír Kroc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít