Ticho, staleté kmeny a vlčí oči skryté v houští. Nechte se na Stezce Českem okouzlit Žofínským pralesem
U hranic s Rakouskem na jihu Čech trasa Stezky Českem turisty zavede až do hlubin Žofínského pralesa, který je nejstarší přírodní rezervací pevninské Evropy. Šlechtický rod Buquoyů ji na svém panství vyhlásil v roce 1838. Tamní divoká příroda zcela mimo civilizaci dodnes nabízí vzácnou podívanou.
S lingvistou a literárním historikem Michalem Hořejším, který se ve svých studiích často zabývá jihočeskou přírodou, stojíme v srdci Žofínského pralesa. Přímo vedle asfaltové cesty, která vede skrz něj, obdivujeme krásný, asi 35 metrů vysoký smrk. V prsní výšce měří v průměru odhadem metr nebo 70 centimetrů.
Přítomnost vlka je v Novohradských horách nezbytná, zdůrazňuje znalec tamní přírody. Poslechněte si reportáž
„Člověk by řekl, že má 250 až 300 let, ale na druhou stranu tady může být klidně jen sto let. Záleží, co tady historicky kolem rostlo a jaké jsou konkrétní mikroklimatické podmínky.
Těžko se to odhaduje,“ odhaduje stáří stromu Michal Hořejší.
V okolí je poměrně barevná skladba dřevin – kromě smrků také buky, jilmy, javory, zvláště javor klen. „V těchto oblastech se drží druhy, které v okolí nemají tolik útočišť,“ dodává znalec zdejší přírody.
V hájemství šelmy
Cestou dál směrem od Huťského rybníka jsme přímo uprostřed cesty narazili na chlupatý exkrement. Michal Hořejší si bere klacek, abychom se mohli podívat, od čeho by to mohlo pocházet. „Ten živočich asi snědl něco se srstí. No, podle velikosti bych se nebál říct, že to je vlk,“ tipuje Michal Hořejší.
Jeho přítomnost v Novohradských horách je pro zdejší přírodu klíčová. Pomáhá nastolit stabilitu v místních ekosystémech. „Je to dobrý lovec spárkaté zvěře a už jenom to, že nenechá srnčí a jelení zvěř v klidu, se v důsledku velmi pozitivně projeví na druhové skladbě lesů,“ shrnuje Hořejší.
Při putování pralesem se můžete zastavit třeba v místní lesovně, kde jsme si i my při naší pouti na Stezce Českem udělali krátkou zastávku.
