Lidé i zaplatí za to, aby druhým mohli škodit. Čeští vědci dokázali, jaký vliv má anonymita skupiny
Už od antiky se nejrůznější myslitelé i vědci zabývají tím, jak příslušnost ke skupině ovlivňuje lidské chování. Tým českých a slovenských vědců prokázal, že lidé bezdůvodně škodí ostatním častěji, pokud se tak děje pod rouškou anonymity skupiny. „Pokud chceme snížit špatné chování, je potřeba se zaměřit na osobní zodpovědnost,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas Plus člen výzkumného týmu ekonom Lubomír Cingl.
Jak jste na to přišli, že lidé se chovají zákeřněji, když jsou součástí nějaké skupiny?
Je to samozřejmě velmi zajímavá otázka a my jsme se jí začali zabývat už před deseti lety. Velmi zajímavé bylo, že se tím nikdo zatím nezabýval v sociálněvědním výzkumu.
Poslechněte si rozhovor s členem výzkumného týmu a ekonomem z Fakulty podnikohospodářské VŠE Lubomírem Cinglem
Od pradávna se tím zabývali filozofové, ale ne tedy sociální vědci?
Přesně tak. Existuje spousta pozorování, že lidé, když jsou ve skupině, tak se jejich chování trochu mění k horšímu.
To znamená, že třeba když vidíme na ulici skupinu mladých kluků, tak je docela časté, že mají horší chování, jsou hluční, občas tam je vandalismus a tak dál. Nás zajímalo, jestli je to opravdu tím, že jsou ve skupině. Z takových pozorování nejde hned udělat závěr, že je to vlivem skupiny. Může tam být spousta dalších faktorů, které můžou změnu chování vysvětlit.
Jak jste tedy přišli na to, že to je tou skupinou?
Vědecké metody, které používáme, jsou takové stylizované situace. Jsou pro všechny stejné a lidi se tam rozhodují nad nějakým obnosem peněz, který jim dáme do začátku.
Jak souvisí lanovka, ptačí cvrlikání a laser? Francouzský fyzik za spojení dostal Nobelovu cenu
Číst článek
Situace, kterou jsme použili my, vypadala tak, že každý z účastníků výzkumu dostal například 100 korun a mohl se rozhodnout, že to nechá tak, jak to je, anebo že zaplatí 10 korun a 50 korun spálí, zničí někomu jinému, kdo se výzkumu účastnil.
Právě to rozhodnutí zničit peníze a ještě za to zaplatit, je to, co považujeme za měřítko toho zákeřného chování.
Ten váš výzkum je primárně ekonomický, pokud to tak můžu říct, nakonec ve vašem výzkumném týmu jsou jenom ekonomové a ekonomky. Nedopadl by ten výzkum i výrazně jinak, kdyby ho vedli třeba sociologové?
To rozhodně nevím. Nechci hádat, nechci říkat nic o kolezích ze sociologie.
Sociologové se většinou jenom koukají na to, jak se chovají lidé ve skupině, to znamená ti, kteří z nějakého důvodu vytvoří skupinu, a potom, jak se chovají lidi, kteří skupinu netvoří.
My jsme ale porovnávali porovnatelné, to znamená, že jsme náhodně vybírali lidi, kteří budou rozhodovat ve skupině, a ty, kteří se budou rozhodovat samostatně. To si myslím, že je ten hlavní rozdíl oproti sociologického výzkumu, máme tam kauzalitu.
Co dělá člověka člověkem? Máme společných 73 věcí, říká etnolog Rychlík a napsal o tom oceněnou knihu
Číst článek
Vaše zjištění jste publikovali v článku, který vyšel v prestižním vědeckém časopise. Předpokládám, že tam tedy bylo nějaké recenzní řízení. To znamená, že jste měli i oponenta. S jakými námitkami jste se museli vypořádat?
Těch námitek bylo opravdu hodně. Jedna z námitek byla například, jestli ta situace, kterou jsem teď popsal, opravdu měří to, co tvrdíme, že měří. Jestli neměří například jenom to, že ti lidé dělají něco jenom proto, že můžou.
Kvůli tomu jsme udělali ještě jeden experiment a tam jsme k té možnosti zaplatit za to, aby člověk druhému něco spálil, přidali možnost, aby zaplatil a druhému něco naopak přidal.
Efekt členství ve skupině tam ale pořád přetrval. To nás i recenzenty přesvědčilo, že tam ten efekt opravdu je.
Odkud jste čerpali data? Zmínil jste, že ten průzkum trval deset let, takže předpokládám, že z nejrůznějších zdrojů.
Data jsme si sebrali sami prostřednictvím těch experimentů. Oslovili jsme nějakou část populace, pozvali jsme je na konání experimentu, všechno jsme jim vysvětlili, byli jsme si jistí, že tomu rozumí.
Dali jsme jim peníze a pak jsme sledovali ta jejich rozhodnutí a následně to zanalyzovali. Těch sběrů bylo několik. Začali jsme před deseti lety a celkem se výzkumu účastnilo skoro 10 000 lidí.
Lidi raději bonzují, než aby přihlásili svůj zlozvyk, popisuje autorka Národní sbírky zlozvyků
Číst článek
Byl ten vzorek reprezentativní? Řekl jste, že jste vždycky vybrali nějakou část populace...
Měli jsme dva experimenty a každý byl reprezentativní pro populaci Slovenska. Tam jsme chtěli ukázat, že to zjištění, že lidé jsou pod rouškou anonymity skupiny zákeřnější, platí opravdu pro všechny skupiny obyvatel. Tam se nám to ukázalo opakovaně.
Nedopadl by ten průzkum jinak, kdyby se dělal třeba v nějaké západní zemi?
To nemůžu říct, to jsme nedělali.
Potom ale ta vaše zjištění neplatí pro lidstvo jako celek.
Já bych s tím zobecňováním byl opatrnější. Nicméně jeden z těch experimentů jsme provedli v Ugandě, což je velmi odlišná země.
Ten efekt anonymity skupiny se tam projevil zase. To nás docela utvrzuje v tom, že je to obecná lidská vlastnost a není to charakteristické jen pro Slováky.
Myslíte si, že z těch vašich zjištění by mělo něco praktického plynout?
Je tam docela jasný závěr. Vyškrtávali jsme alternativní vysvětlení a jako hlavní se ukázala snížená anonymita, snížený pocit anonymity ve skupině. To znamená, že pokud chceme snížit špatné chování, které lidé vykazují, tak je potřeba zaměřit se na tu osobní zodpovědnost a dávat pozor na to.
