Hledá vyhozená okna a jiné zbytky, staví z nich nová bydlení. ‚Je to pracné, neušetří se tím,‘ říká architekt

Umělec a architekt Jan Fabián je bytostný recyklátor. Využije vyhozená okna, sádrokarton i vlnitý plech. Vytváří z něj volné umění i stavby na bydlení. „Recyklace je mi blízká a přirozená,“ říká. „Nemám rád, když se říká, že používání recyklovaného materiálu je dobré proto, že je to levnější. To je zavádějící. Například není možné garantovat dobu dodání a je potřeba řešit způsob dopravy,“ říká o úskalích své práce.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jan Fabián sbírá odložené věci do své dodávky a pak do skladu. „Dostávám se k opravdu hodně věcem. Doma máme hodně hraček od popelnic. Sám bych tu plastovou dráhu dětem nekoupil, ale tady je ta příběhovost,“ přiznává.

Přehrát

00:00 / 00:00

O chatách, o tom, co je dělá zajímavými, i o ohořelých tújích s umělcem a architektem Janem Fabiánem. Poslechněte si celý rozhovor v Bourání

„Ve skladu si teď nechávám jen něco, mám tam třeba okna, zárubně. Hromady sádrokartonu, na kterých jsou ještě přilepené dlaždice. Střechu z lodi, tu jsem našel před lety a pořád mě fascinuje, chci ji ještě někdy v budoucím objektu použít. A pak mám docela dost vodoinstalačních a sanitárních předmětů, které čekají na svoji příležitost,“ popisuje.

Recyklace je Fabiána víc než jen jednoduchá cesta k úsporám: „Chci vyzdvihnout pracnost, která je s tím spojená. Pokud to člověk nedělá pro sebe a pro nějakou svoji potřebu a radost, tak je to opravdu velmi pracné.“

Architekti: Byty v paneláku nejsou podřadné, mívají prostorové kvality a dají se otevřít od okna k oknu

Číst článek

Na věcech, které znovu zpracovává, je často vidět zub času, nedokonalé okraje nebo  vzhled, který byl trendy v jiné době.

Podle Fabiána zatím není společnost připravená přijmout trend recyklovaných staveb. „Myslím, že to vyvstane teprve v blízké budoucnosti. Problém dnes vidím hlavně ve stavebnictví, v menším objemu a měřítku už se s tím pracuje,“ upozorňuje architekt.

Ve stavebnictví by se podle něj do budoucna mohlo pracovat třeba se sutí, ta by se mohla využívat dál. „Ale využít to třeba u bytových domů je poměrně nepředstavitelné. Už proto, že v nutném časovém harmonogramu třeba nejde sehnat nebo připravit množství recyklovaných prvků,“ uznává Fabián.

Z vyhozených věcí je i jeho výstava v galerii VI PER – například z ohořelých starých tújí, které zapálil žhář, vytvořil Fabián posezení před galerií. Zatímco původně to byla spíš hra s prostorem karlínské ulice, teď se ohořelé stromy staly symbolem vypálených lesů a požárů v Českém Švýcarsku. „Může to na lidi působit jako alarm,“ říká.

Jako architekt už postavil šest chat. Když na nich pracuje, snaží se využít kompozici terénu a toho, co už na místě stojí.

„Dnes chtějí lidé zajímavou chatu. Je to příklad nezávislé formy přebývání v prostoru, konfrontace s přírodou, který je vždy nutná. A čím je to místo zajímavější, tím častěji tam lidé chtějí být. Věřím, že efekt předělání chaty, přidání nějakého výrůstku, může povahu toho místa zatraktivnit,“ dodává Fabián.

Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu.

Karolína Vránková, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme