Studuj, cvič, pracuj na sobě. S Bohem ruku v ruce člověk dokončuje stvoření světa, říká kněz Orko Vácha
Jak Marek Orko Vácha poukazuje, i podle výkladů indiánů či psychologa Carla Gustava Junga je jednodušší pomoci druhému člověku než se vypořádávat s vlastními problémy. „Ano, milovat bližního, to je výborné, na to my křesťané samozřejmě slyšíme. Ale ona ta věta z evangelia má ještě druhou půli: jako sebe samého. A to není úplně jednoduchá věc,“ dodává kněz.
Vrátím k obětem střelby na filozofické fakultě. Ta solidarita byla obrovská, rodinám a pozůstalým toho incidentu lidé věnovali desítky milionů korun. To je skvělá zpráva. Vždy, když někam posílám peníze nebo se snažím někde trochu prospět, přemýšlím, jak je pro mě vlastně jednodušší zachraňovat někoho jiného než sama sebe. Jak pracovat na vlastní spáse? Jak si vlastně přiznat, kdo je uvnitř, když, jak říkají Číňané: oko se nevidí?
To je nahrávka na smeč. První dobrou zprávou, kterou zdůrazněme a podtrhněme, je, že navzdory tomu, co o sobě říkáme, jsme my Češi laskaví a hodní lidé. Tečka.
Víra je protest proti tomu, že svět není, jaký by měl být. Fatalismus konce evropské civilizace odmítám, jaká budoucnost bude, záleží na nás, věří Marek Orko Vácha
Před tím, než jste odjela na Antarktidu, tu byla kauza malého Martínka – a 150 milionů se najednou sebralo. Teď byly velké sbírky na psychologickou pomoc obětem. Opravdu nehledíme na korunu, to je velmi dobrá zpráva. Ovšem není to odpověď na vaši otázku.
Říká se, že pomoc vzdáleným, to je docela jednoduché. Podepíšu šek a pošlu do Afriky třeba pastelky, nebo pomůžu adopcí na dálku a podobně. A oba dva víme, jak moc jsou tyto věci důležité.
Daleko těžší je ale pomoci ne těm vzdáleným, ale bližním. To už jsou lidé v rodině nebo lidé, se kterými se denně setkáváme a kteří jsou někdy dosti protivní. Říká se, že pokud se pohybujete mezi lidmi, máte každý den mnoho příležitostí odpouštět.
Ale ani to ještě není odpověď na vaši otázku. Krásně o tom mluví Carl Gustav Jung, který tedy určitě nebyl katolík. Naráží na jeden text ze svatého Matouše, že máme hladové sytit, žíznivé napájet, ujímat se pocestných a navštěvovat nemocné a vězněné. Jung říká: tak to je taky hezké.
Indiáni to říkají dobře, ono je někdy mnohem jednodušší tady za záchranu velryb a za práva tuleňů dělat něco navenek, aby člověk nemusel jít sám do sebe.
„Jsem schopen milovat druhého člověka, pokud mám vztah sám k sobě. Jsem schopen mít respekt k druhému člověku, pokud ho mám k sobě. Jsem schopen mít úctu k druhému člověku, pokud ji mám k sobě.“
Marek Orko Vácha
Já mám ale ty hladové a vězněné uvnitř!
Přesně to Jung říká: „Co když ten nejodpornější ze zločinců se skrývá v tvé vlastní duši a co s tebou bude, když mu nepodáš ani tu číši studené vody?“
Takže ano, milovat bližního to je výborné, na to my křesťané samozřejmě slyšíme. Ale ona ta věta z evangelia má ještě druhou půli: jako sebe samého. A to teda není úplně jednoduchá věc, to víme oba z Antarktidy. Když se člověk trochu podívá do zrcadla, není to někdy úplně hezký obrázek, co ráno v tom zrcadle vidím.
Respekt vůči ostatním a sám sobě
A teď dokonejme tu druhou půlku: jak pracovat na vlastní spáse? Jak tedy podat tomu žíznivému kalich té vody dovnitř?
Je to vlastně velice triviální. Křesťanství přináší úplně jednoduchoučkou myšlenku, která platí úplně pro všechny. Říká: jak můžeš, člověče, milovat Boha, kterého nevidíš, když nemiluješ člověka, kterého vidíš.
Nový rok nám dává příležitost zbavit se ustrašenosti a začít něco dělat, říká filozof Petříček
Číst článek
Ten základ je všímat si lidí, které máme kolem sebe, a milovat je. Ovšem jsem schopen milovat druhého člověka, pokud mám vztah sám k sobě, jsem schopen mít respekt k druhému člověku, pokud ho mám k sobě, jsem schopen mít úctu k druhému člověku, pokud ji mám k sobě.
My v tom slově sebeláska slyšíme egoismus, ale přece to, že mám k sobě určitou úctu, respekt a že miluji sama sebe, proč to neříct? To je odrazový můstek k tomu, abych mohl milovat druhého člověka.
Tomu rozumím, ale pořád směřuji k tomu nejtěžšímu. Někdo se z mnoha důvodů nemá rád. Jak se naučit mít ten vztah sám se sebou?
To je krásná otázka do nového roku, protože se říká, že sebepřijetí se může stát aktem dosti hluboké rezignace.
Jsme na cestě, jsme in statu viatoris, jsme poutníci a pořád jdeme dopředu. Shodou okolností jsem o tom teď mluvil v Lechovicích: existuje taková beznaděj, která se považuje za těžký hřích, kdy člověk rezignuje na to, že je schopen se sebou ještě něco dělat.
Už osm milionů korun. Lidé stále přispívají do sbírky na rodinu obětí nedávné střelby v Klánovicích
Číst článek
Je věc, které se říká acedie, lenost srdce. Znamená to, že člověk odmítá být tím, kým je: odmítám být tím, kým bych se mohl stát, odmítám být tím Markem Váchou, kterého by, věřím, Bůh chtěl, aby takový byl, aby to byl dobrý, laskavý chlapík. Odmítám se tím člověkem stát.
Takže nový rok nabízí předsevzetí, abychom na sobě pracovali, abychom se zlepšovali.
Vždy člověk a Bůh ruku v ruce spolu dokončují stvoření světa. To znamená: člověče, máš rozum, tak s ním pracuj – studuj, cvič, uč se, buď kreativní, pracuj na sobě, nauč se nový jazyk. Pořád se sebou něco dělej, protože ty a Bůh ruku v ruce dokončujete stvoření světa. To je celé.
Co Marku Váchovi pomáhá držet se nohama na zemi? A jaká pozorování si jakožto biolog přivezl z Antarktidy? Poslechněte si celý rozhovor.
