Bílé šaty už nejsou povinné, věneček zůstává. Taneční jsou hezký a důležitý milník, shodují se mistři
Pánové, zadejte se, zazní znovu v mnoha sálech po celé republice. Jihočeské taneční vedou v českobudějovickém kulturním domě Metropol manželé Jana a Tomáš Rynešovi. Kurzy pořádají od roku 2011, kdy tito členové národního reprezentačního týmu ve společenských tancích ukončili svou závodní kariéru.
Za léta, co taneční vedou, se jim proměňují pod rukama. Společenské trendy přicházejí a odcházejí. Jsou ale věci, které k tanečním patřily, patří a patřit budou – například prodloužená a závěrečný věneček.
„Ano, pořád se to dělá,” přitakává Tomáš Ryneš, „lidé to mají rádi, rodiče chtějí vidět, jak se jejich děti naučily tančit, co všechno zvládnou, co umějí. Mohou to i porovnat v konkurenci ostatních párů. Takže prodloužená je pro drtivou většinu rodičů první večer, kdy vidí, jak jejich dcera a syn tančí.”
A nejen to. Prodloužená je podle Jany Rynešové často i první příležitostí, kdy si rodiče se svými dětmi zatancují.
„To, že maminka tančí se svým synem, se v životě mnohokrát nestane. První takovou rodinnou situací bývá právě prodloužená.“
„Pak se vám to podaří při maturitním plese, ale tam už se očekává, že to syn bude umět a nebude se ostýchat zatančit si při volence s rodiči i učiteli. A poslední taková situace nastává na svatbě. Takže taneční jsou první, hezký a důležitý milník,” domnívá se taneční mistrová.
Přehlídka tance, zpěvu i tradičních oděvů. Folklorní festival ve Strážnici přilákal přes 30 000 lidí
Číst článek
„Prodloužené a věnečky určitě zachováváme, rádi držíme tradici a nebudeme od toho upouštět,” shodují se manželé Rynešovi. „Na prodlouženou a věneček máme vždy živou kapelu, už to má charakter plesu,“ dodávají. Půl století navíc hraje k tanečním v českobudějovickém Metropolu tatáž kapela, i v tom jde tedy o tradici, kterou znají pokolení tanečníků.
Proč zrovna věneček?
A proč se vůbec věnečku říká věneček? „To je zajímavá otázka,” reaguje Jana Rynešová, „nevím o existenci nějaké definice, ale zřejmě to má historický podtext z doby, kdy slečny oficiálně vstupovaly do společnosti. Dříve k tomu sloužily debutantské plesy, kde dívky měly bílé šaty a byly uvedeny mezi společenskou smetánku, mezi dospělé.”
Utekli z Lymanu i Kyjeva. Nyní osmiletá Miroslava cvičí balet v Národním divadle, hodiny platí Rusové
Číst článek
Zřejmě proto se podle Jany Rynešové později chodilo i na poslední taneční lekci v bílém. „My jsme od toho upustili, jdeme s dobou, nikomu nediktujeme, jestli má mít bílé, nebo zelené šaty, necháváme to na vkusu současných dívek,“ komentuje.
„Ale pojmenování zřejmě s oblečením souvisí, protože později, když šla dáma do společnosti v barevných šatech a už to nebylo o té nevinnosti, vznikl název kolona. Pak se to postupně krajově rozdělilo. Někde se říká kolona, jinde šluskolona, u nás se udržel název věneček. Třeba na Ostravsku má Zdeněk Chlopčík půlkolonu a kolonu, my máme prodlouženou a věneček,“ doplňuje.
Celý rozhovor o tanečních s Janou a Tomášem Rynešovými si poslechněte výše.
