‚Pozor, je to cigán, víš, jací jsou.‘ Vychovatel mluví o nevhodném zacházení s dětmi v ústavech
Tomáš Morávek se před lety vydal do zařízení, kde se pečuje o děti. Pozvala ho tam jedna dívenka. „Byl jsem tam svědkem věcí, které se mi jako člověku empatickému nezdály správné. Odzbrojila mě jedna vychovatelka. Řekla, že ona tam pracuje a já do toho nemám co mluvit, protože když ona řekne, tak ty děti už nikdy neuvidím,“ vzpomíná Morávek. I proto se dětem začal věnovat víc a teď mu vyšla kniha Nebuď pi*a.
Do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, například Klokánků, se dostanou děti často v situaci, kdy se o ně rodiče nemůžou starat, nedělají to nebo je nějak ohrožují či jim ubližují.
Do Klokánků a podobných zařízení se dostanou děti často v situaci, kdy se o ně rodiče nemůžou starat, nedělají to nebo je ohrožují. O limitech systému a o tom, co dětem nepomáhá nebo škodí, mluví v Diagnóze F vychovatel a autor knihy Nebuď pi*a
Ale není to žádný tábor. Děti jsou prostě přestěhované na místo, které si nevybraly, ve stavu, kdy jim není dobře, a mají začít žít s lidmi, které vůbec neznají.
„Je to fakt náročné být v tom zařízení. Jenže my pracovníci se pak vrátíme domů, máme psychohygienu, odpočineme se. Ale ty děti tam musí být, spát, žít, fungovat, i když se jim tam být nechce,“ upozorňuje Morávek v podcastu Diagnóza F Radia Wave.
A protože tam být nechtějí, nemají ani důvod, aby projevovaly vděk. O ten přitom vychovatelé stojí.
SOS centra pro ohrožené děti by měla být financována podle kapacity, ne umístěných dětí, kritizuje ředitelka
Číst článek
„Mnoho vychovatelů čeká vděk za to, že dětem něco uvaří, vezmou je na výlet. Ale děti ho nemusí cítit. Není to jeho povinnost. Je to stejné, jako by chtěl dozorce ve vězení vděk od trestanců za to, že na ně dohlíží,“ říká Morávek a doplňuje:
„My vychovatelé jsme za tuto práce placení. Dostáváme peníze. Ale neměli bychom si nárokovat vděk a být pak naštvaní za to, že ho nedostaneme.“
I proto napsal Morávek knihu Nebuď pi*a, ve které píše o tom, jak to chodí v zařízeních pro děti.
Dítě jako položka v tabulce
V zařízení pro děti vyžadující okamžitou péči se zůstává zpravidla tři až šest měsíců. „Je to jako náhradní domov. Můžou tam být i sourozenci, protože máme věkovou hranici od nula do osmnácti let. Celé je to nápodoba funkční rodiny, vychovatel dětem vaří, připravuje svačinu, vodí je na kroužky, dělá s nimi úkoly,“ popisuje Morávek.
Jenže to, že děti zůstávají s vychovateli poměrně krátce, zabraňuje tomu, aby tam vznikl vztah.
Většina dětí z dětských domovů se potýká s problémy s osamostatněním. Pomoci jim mohou mentoři
Číst článek
„S dětmi se pak často zachází jako s výkazem, s kolonkou v tabulce. Už tam není žádný příběh, co to dítě prožívá. Přijímáte děti do péče, jako když markujete rohlíky. Přitom jsou to týrané, křehké děti. Bydlíte s dětmi, slyšíte je v noc brečet, to nahrává tomu, že by to mělo být přirozené a lidské, ale...“ naznačuje Morávek.
Zprvu se do zařízení vydal splnit slib, který dal jedné holčičce. „Byl jsem tam svědkem věcí, které se mi jako člověku empatickému nezdály správné. Odzbrojila mě jedna vychovatelka. Řekla, že ona tam pracuje a já do toho nemám co mluvit, protože když ona řekne, tak ty děti už nikdy neuvidím,“ vzpomíná. To ho přivedlo k tomu, že v zařízení pracuje už devět let.
Nálepkování
Problém je už jenom to, když vychovatelé dávají dětem nálepky. „Vychovatelka mi přivedla chlapečka a říká: ‚Pozor, je to cigán a víš, jací cigáni jsou.‘ Bum, a máme tady první nálepku, navíc vypálenou přímo před tím dítětem,“ vypráví.
„Často se stává, že dostanou nějakou nálepku na základě etnika nebo kvůli minulosti, pro kterou se k nám dostaly, nálepku dítěte ‚zlodějskýho, prolhanýho nebo zlýho‘ a dost často tu nálepku přijmou, protože ‚proč já bych měl dodržovat pravidla, stejně už za toho sígra cigánskýho dávno jsem‘,“ vysvětluje.
Nejen to vedlo Morávka k tomu, že založil sdružení Neohrožené děti. Přál by si otevřít zařízení, kdy by se k dětem chovali dospělí empaticky, a odkud by se mohla šířit dobrá praxe.
Poslechněte si celý podcast Diagnóza F, audio je nahoře v článku.
