Investice do prevence by ušetřily životy i státní rozpočet, říká protidrogový koordinátor
V Praze chybí asistenční střediska pro drogově závislé, což má dalekosáhlé důsledky. Podle národního koordinátora pro protidrogovou politiku Jindřicha Vobořila z ODS potřebujeme změnit legislativu a financování. Tvrdí, že služby pro drogově závislé jsou poddimenzované.
Vy jste dnes (v pondělí – pozn. red.) na jednání rady vlády probírali mimo jiné to, jak se realizuje politika v oblasti závislostí v jednotlivých krajích. Jaké vysvědčení kraje dostaly?
Zpráva říká, že některé kraje nemají moc služeb, dávají méně peněz, jiné kraje dávají naopak víc. Samozřejmě tam, kde jde o viditelný problém, je tendence dávat peněz víc. Typicky je to příklad Prahy. Naopak v Pardubickém kraji, v kraji Vysočina je těch peněz méně, což je ovšem dáno i historicky. Neznamená to, že by tyto kraje zrovna nechtěly nic dělat.
Největším problémem je závislost na alkoholu. Mnohem víc nás ale děsí, když potkáme drogově závislého, poukazuje Jindřich Vobořil
Ukazuje to tedy na to, že problém není řešen systémově. Potřebujeme změnit legislativu, financování a možná se i zamyslet nad tím, že oblast závislostí není klasická sociální ani zdravotní služba a že ji veřejná správa vůbec neumí dělat. Je to prostě velmi složité téma a je třeba to dělat jinak. Dát do toho více prostředků. Vybíráme spoustu peněz na hazardu, tabáku, alkoholu. Část z toho by se proto mohla dát zpátky do prevence a léčby.
Současné financování je podle vás obtížně udržitelné a nestabilní. Je závislé na každoročních dotacích z několika veřejných zdrojů. Jak byste to chtěl změnit?
Jsou dvě cesty. Mluvíme s ministerstvem práce a sociálních věcí o jejich vizi, jak to řešit změnou zákona 108, která by úplně jinak uchopila financování. My máme v akčním plánu, který teď prochází připomínkami, návrh na vznik adiktologického zákona, který předpokládá vznik instituce nebo agentury, která by se zabývala jiným způsobem financování, nedotačním, a která by spolu s kraji tvořila nějakou strategii postavenou na evidenci.
Je největším problémem v Česku závislost na alkoholu?
Je to jeden ze dvou největších problémů. Z pohledu sociálních a zdravotních dopadů, kdy pod vlivem alkoholu jsou páchány různé trestné činy, lidé ztrácí zaměstnání, dopouštějí se domácího násilí, vychází alkohol jednoznačně nejhůře. Hned za ním je pak heroin. Marihuana je až někde ve druhé půlce.
Kratom v mnohém připomíná alkohol. Neměl by být kontrolován jako třeba heroin, říká odborník
Číst článek
Bohužel jsme si zvykli, že když vidíme na ulici člověka pod vlivem drog, tak nás to děsí. Když ale potkáme člověka, který je lidově pod obraz, tak nám to tak nepřijde. Když se ale nad tím zamyslíme a když se podíváme na čísla, uvidíme, že jde o naprosto poddimenzovaný problém a že v oblasti prevence a včasné detekce se dá udělat spousta věcí, které by ušetřily nejenom jednotlivé lidské tragédie, ale i státní rozpočet. Mluvíme až o 60 miliardách každoročních výdajů na problém s alkoholem.
Služeb pro drogově závislé je v Praze nedostatek a situace se zhoršuje. Jsou podobné problémy i v jiných krajích?
Služby jsou skutečně poddimenzované. Obecně Praha je na tom paradoxně o trošičku líp než zbytek republiky, ale zase je tady mnohem více problémových uživatelů a funguje tady třeba mnohem větší trh s kokainem, takže služby by tady měly být výrazně více zastoupeny než ve zbytku republiky. V ostatních krajích centra vznikla historicky, ne na základě evidence a nějaké strategie, ale díky tomu, kdo z osvícených zrovna seděl na radnici. Nová centra nevznikají, spíše se udržují ta stará.
Proč jsou tato centra potřebná?
Víme, že významná část závislých, řekněme polovina, jsou lidé, kteří mají primárně jiný problém než ten drogový, především tedy v oblasti duševního zdraví. A na to se nedá přijít dřív, než problém vznikne. Nemáme nástroje, abychom zjistili, který člověk je více náchylný k nějakému závislostnímu chování.
Protidrogová centrála loni zadržela drogy v hodnotě 491 milionů. Nejrozšířenější je marihuana
Číst článek
Co funguje, je včasná detekce. Když se tito lidé zachytí brzy, na začátku závislosti, velká část z nich je schopná se nějakým způsobem stabilizovat, celý život s tím pracovat a fungovat. Jakmile to necháme zajít dál, většina z nich skončí ve vězení, v psychiatrických léčebnách, zdravotně se propadají a po dvaceti třiceti letech zemřou. Nikdy ale nedokážeme říct, kdo z nich je úplně ztracen, nebo komu z nich se dá ještě pomoc.
Sám mám v praxi spoustu lidí, kteří byli několikrát ve vězení, a pak najednou začali fungovat. Dodělali si školu, pracují třeba v charitních službách, takže ono se to té společnosti vyplácí. Když zmíněná centra pracují s těmito lidmi dobře, šetří to sociální a zdravotní systém i státní rozpočet.
Na druhé straně místní politici centra pro drogově závislé často nechtějí. Odůvodňují to stížnostmi lidí v okolí, což byl příklad i zrušeného centra v Praze 5. Máte pochopení jak pro obyvatele, tak pro místní politiky?
Samozřejmě je chápu. Nicméně je to o tom, že by se měly městské části ve velkých městech umět domluvit a na základě čísel nějak zátěž rozdrobit. Víme, že představa, že se to zakáže, je mylná.
Tito lidé se vždycky budou někde pohybovat. Mnoho měst se pokoušelo o takové věci jako vyvážet tyto lidi za město. Ale to samozřejmě nikdy nezafungovalo. Ti lidé se vždycky vrátí, protože se nějak musejí živit, a logicky ve středu města se uživí. Město si tedy vždycky musí říct, že nedokáže problém úplně vymýtit, ale může eliminovat rizika a dopady, jako je například to, že někde nějaké centrum obtěžuje maminky s kočárkem.
O kolik víc peněz z veřejných financí by mělo ideálně jít na politiku v oblasti závislostí? Kdy bude předložen zákon o prodeji konopí? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.
