Manželských a předmanželských smluv přibývá. Loni je uzavřelo téměř deset tisíc párů, zhruba každý pátý
Špatná zkušenost s dělením majetku po předešlém vztahu. To je jeden z důvodů proč si páry nechávají u notáře sepsat předmanželskou nebo manželskou smlouvu. Párů, které se pro to rozhodnou, postupně přibývá. Loni jich bylo přes 9800, což je o téměř sto víc než rok předtím. Smlouvu tak uzavřel zhruba každý pátý pár, který se loni nechal oddat. Téma přiblížil v rozhovoru Notářské komory Radimem Neubaueber.
Můžete potvrdit, že přibývá případů páru, které si nechají sepsat předmanželskou nebo manželskou smlouvu?
Ano, tento trend mohu potvrdit. Ty počty narůstají již od roku 2014, kdy notářská komora tuto statistiku vede. Maxima bylo dosaženo v roce 2019, kdy manželskou nebo předmanželskou smlouvu uzavřelo téměř jedenáct tisíc párů. Pak došlo k mírnému poklesu v době covidové a od konce epidemie ty počty kontinuálně narůstají.
Čím si to vysvětlujete?
Vysvětlujeme si to tím, že jednak lidé zjišťují a přicházejí na výhody, které institut manželské smlouvy přináší. A to jednak v těch otázkách sporů vypořádání o majetek, které jste zmínil v úvodu, ale zejména v oblasti ochrany druhého manžela před dluhy, které mohou vzniknout ať už v průběhu manželství nebo se kterými jeden z manželů do manželství vstupuje.
Komu byste tedy předmanželskou smlouvu doporučil?
Tak v prvé řadě to jsou právě podnikatelé, kteří mají své vlastní podnikání, závazky z něj a hrozí, že v případě nějakého dluhu bude i jejich partner, který se na jejich podnikání vůbec nepodílí, za tyto dluhy odpovídat. Toto lze velmi jednoduše vyloučit dobře nakoncipovanou manželskou smlouvou, kde se buď zcela oddělí majetky, anebo alespoň vyloučí právě podnikání a pak se nemůže stát, že třeba exekutor postihne majetek manžela, jeho účet, aniž by sám dluh způsobil.
Druhým případem ochrany před dluhy, to jsou takové ty klasické jízdy na černo, které lidé neřeší, pak se ožení či vdají a najednou druhý den je nařízena exekuce i na majetek druhého manžela. Právě toto lze vyřešit manželskou smlouvou, její vložení do veřejného seznamu a pak ji musí respektovat i exekutor.
Manželství je smlouva. Není důvod, aby ji uzavírali jen muž a žena, tvrdí poslankyně Šebelová
Číst článek
Což ale předpokládá, že jeden z partnerů nebo partnerka tuší, že drahá polovička třeba má nějakou neuhrazenou pokutu, což předpokládám, že není něco, čím by se člověk zrovna chlubil.
Právě, že manželskou smlouvou lze postihnout i dluhy neznámé, zatajené, o kterých nevíme. Protože v momentě, kdy vstupujeme do manželství s manželskou smlouvou v režimu oddělených jmění, tak nám vůbec nevznikne společné jmění manželů. Nadále pokračujeme majetkově v tom režimu, jaký jsme měli jako partneři. A vůbec tedy není nic, co by exekutor mohl postihnout, protože on může postihnout pouze společné jmění manželů, které vzniká uzavřením manželství.
Setkáváte se i s tím, že uzavírání takových smluv potom vede k vytváření nedůvěry v tom vztahu, že si třeba jeden z partnerů nebo partnerka řekne, chce mě asi odříznout od majetku?
To jsou takové předsudky, které historicky s tímto institutem byly spojeny. Nicméně nyní se s nimi už tolik nesetkáváme. Ono je to vždycky na té poradě s manžely nebo budoucími manžely, jaký režim je nejlepší zvolit. Může to být třeba úplné oddělení jmění, anebo alespoň vyčlenění jeho určitých částí.
Nejsme vozidla, aby nás registrovali. Místo manželství mějme prostě partnerství, žádá lidovec Navrátil
Číst článek
Takovým typickým příkladem je, když vstupují do manželství páry, které už si jedním manželstvím prošly, každý má své podnikání, jsou již zajištěni, tak oni si prostě oddělí pouze ta svá podnikání a zbytek si je nechají společný. Je to tudíž vždycky na poradě notáře a toho páru, aby našel to nejvhodnější řešení pro ten pár. A někdy se ukáže, že manželská smlouva ani třeba není nutná.
Nicméně riziko, že toho jeden z partnerů může zneužít, aby připravil druhého o majetek, to riziko tady je?
Pokud bychom se bavili pouze o režimu oddělených jmění a muselo by to být skutečně za situace, kdy jeden z manželů nemá žádný příjem a je zcela závislý na tom, co dostane od toho druhého, tak pak by to v úvahu přicházelo.
Na druhou stranu manželé mají vůči sobě vyživovací povinnost, to je jeden aspekt. A druhý aspekt je, že v reálném životě, i když to společné jmění manželů existuje, tak ani to nedává úplnou jistotu oběma manželům v tom, že se skutečně podílí rovným dílem na tom svém majetku.
