Dá se žít s člověkem, který spadl do hlubin konspirací? Tuto otázku si klade další z obětí dezinformací v seriálu Radiožurnálu k unikátnímu projektu webu iROZHLAS.cz Společnost nedůvěry. Lucie má se svým mužem tři děti. Společně bydlí v domku u velkého města a rodina funguje. Do chvíle, než se manželé začnou bavit o svých názorech.

Společnost nedůvěry Praha 12:00 14. června 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Lucie (Radiožurnál na její žádost její jméno v reportáži změnil) má na lednici rozpis domácích prací.

„Jak jsem si teď zlomila ruku, tak je děti automaticky převzaly, aby to nebylo jen na mně. A manžel samozřejmě taky maká. To je jedna z věcí, o kterou si nemusím říkat. Prostě vidí, v jakém jsem stavu, a funguje,“ ukazuje čtyřicátnice ruku v sádře.

Péči o tři děti zvládají manželé dobře a fungují spolu. „Buď si prostě pustíme společný film úplně mimo téma, třeba kriminálku nebo komedii, která nebude řešit žádná témata, které nás rozdělují, anebo si budeme každý číst svoje zprávy a budeme si každý myslet svoje. Jak z toho můžeme vyjít normálně, nevím,“ říká Radiožurnálu.

Snaha nepomohla

Poprvé si jiných názorů manžela všimla v roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym. Názorové neshody pokračovaly i za covidu, kdy je Lucie nevnímala jako problém, který by mohl ohrozit jejich vztah a rodinu. Manželova reakce na ruskou invazi na Ukrajinu ale v Lucii probudila pochybnosti.

Sexuální násilí, velezrada. ‚Vyhrožování jsem se bála,‘ popisuje Veronika, která pomáhá uprchlíkům

Číst článek

„Na začátku války přišel s nějakým titulkem, který jsem potom našla na Sputniku. U války mi to přijde spojené s morálkou. Když mi řekne, že by se měly ženy a děti, které sem přijely jako váleční uprchlíci, vrátit na Ukrajinu, tak mě se to hrozně dotýká. Dotýká se mě to, jako kdyby vám nejbližší člověk řekl ‚jsem zlý‘,“ vysvětluje Lucie.

Proč dezinformacím začal manžel tolik věřit? Lucie neví. „Furt si říkám, kdyby ho náš stát nebo systém nějak podvedl, kdyby byl, nevím, nespravedlivě odsouzen nebo kdyby byl okradený, tak bych to pochopila. Ale jemu se nic takového nestalo. Opravdu nedokážu rozluštit, proč je na téhle straně barikády,“ říká.

Nepomohla ani Luciina snaha dokázat, že zprávy, které manžel čte, nejsou pravdivé. „Navíc je to ten typ, který čte jen titulky, ale nerozklikává články a nedívá se, odkud články jsou. Už x-krát jsme řešili, že si něco přečetl a já jsem řekla ‚tak pojď, dohledáme to, jestli je to pravda, to, co ten dotyčný tam říká‘. X-krát jsme se dostali k tomu, že to nebyla pravda a stejně ho to neodradí,“ dodává.

Rozvod?

„Ne že bych neuvažovala nad rozvodem, ne že by mě to nenapadlo ani jednou. Napadlo,“ přiznává Lucie.

Společnost nedůvěry: příznivci migračních konspirací chtějí vládu pevné ruky, anticovidová scéna státu nevěří

Číst článek

Děti jsou pro ni nejdůležitější, hlavní element, proč se snaží vztah dál udržet. „Přijde mi hrozné to rozbít. A ještě někomu vysvětlovat, na základě čeho a proč. Manžel do hospody nechodí, prachy domů nosí, fungujete, platí, k dětem se chová hezky, je laskavý, chová se jako otec, stará se a tak dále. Vysvětlovat někomu, že se neshodneme politicky, tak nad tím kroutí hlavou. Někteří to chápou, ale někteří ne,“ svěřuje se Lucie.

„Doufám, že je pořád stejně dobrý a toto je nějaká manipulace. Nevím vlastně. I když má zkreslený fakta, koukáme se každý na stejnou barvu a vidíme ji každý jinak, tak potřebuju vědět, že je dobrý člověk. Když to budu vědět, tak si myslím, že to dokážu překonat, i když nevím, co přijde, až skončí tahle etapa,“ zakončuje.

Lucie dnes nevidí cestu ven ani ze situace, ve které se ocitla, ani z toho, jak by se mohl její muž dostat z pasti dezinformací.

Jana Karasová, Jana Magdoňová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít