Ministr Bek: Čistě národní politika už v Evropě neexistuje. Vždycky máme společný unijní rámec
Dovedu si představit, že bych byl českým eurokomisařem, ale nejsem tou myšlenkou posedlý, tvrdí ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek. Má za sebou úspěšné předsednictví Česka v Unii. „V krizi se lidé chovají rozumněji a upřímněji. Krize a válka nám paradoxně předsednickou roli usnadnila,“ říká v pořadu Host dne na Moravě.
Brno, Praha, nebo Brusel?
Já myslím, že hlavně bydlím na cestě mezi těmi městy, tam strávím nejvíc času. Ale zatím nejsladší život by pro mě byl v Brně. Stále ještě si to představuji.
Host Dne na Moravě: brněnský senátor a ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek
A přesto pořád Praha a pořád Brusel?
Tak to v životě chodí. Většina z nás, kteří žijeme v Brně, tak jsme pracovně zvyklí často jezdit. Není to jenom moje zkušenost, ale celé řady dalších lidí. Myslím, že to patří k životu v Brně, že musíme dojíždět do hlavních měst.
Máte pocit, že lidé na Moravě častěji lámou hůl nad politiky v Praze, nebo v Bruselu?
Jak kdy. Já sám bych si jednoho dne, a možná se toho nedožiju, uměl představit, že ani nebudeme muset jezdit do Prahy kvůli v řadě věcí. Mně by se vlastně líbila ta představa Evropy regionů, kde hlavní město by byl Brusel. S tím už se nic nenadělá. Ale že bychom vlastně mohli vynechat Prahu.
Bek: Unijní lídři na summitu další balíček sankcí ani pomoci nezabalí. Vyšlou ale signály pro Komisi
Číst článek
Byly by na to naše současné regiony dost velké?
Asi nebyly. Já vím, že je to jenom takový sen, ale mluví o něm celá řada lidí v Evropě.
Dneska už si řada z nás umí představit, že další kompetence jednoho dne přejdou na tu společnou evropskou úroveň. A naopak by se mohly posílit kompetence menších jednotek, ať už to budou třeba nějaké země, nebo kraje, nebo skupiny krajů.
Ale představa Evropy, která má pravomoce rozloženy jinak než dnes, na úrovni národních států, tady je. A mně připadá docela sympatická.
Pomohl naší evropské pověsti ten půl rok, kdy jsme předsedali Evropské unii?
Myslím, že to se zhodnotí teprve v čase. Náš úspěch je zatím úspěchem v očích partnerů, těch zasvěcených. Podle mého názoru bude rozhodující, jestli se tenhle úspěch podaří přetavit do lepší obhajoby českých zájmů na evropské úrovni. Potom to předsednictví může sehrát pozitivní roli.
Máte pocit, že měl někdo horší situaci než my? Energetická krize, válka na Ukrajině…
Ono to chodí tak, že v krizi se zpravidla lidé chovají o něco rozumněji, o něco více hledají shodu než neshodu, bývají k sobě upřímnější. Paradoxně nám ta krize usnadňovala předsednickou roli. Protože kdyby byl klidný čas prosperity, tak by byla menší vůle se dohodnout.
Eurokomisař s tvrdým portfoliem?
Vy tady teď sedíte jako člověk, který má nálepku možného budoucího eurokomisaře za Českou republiku. Už jste se rozhodl, jestli se o tuto roli budete ucházet?
Já už jsem jednou řekl, že to není samoobsluha, kam by člověk přišel a řekl ‚já chci být komisařem‘ a odnesl si tu funkci. Tak to není.
Rozhodnutí české vlády, koho bude nominovat na komisařku nebo komisaře, má svůj čas a předpokládá velkou shodu celé pětičlenné koalice. Máme ve veřejném prostoru už docela pokročilou debatu, ve které se vynořují různí kandidáti.
Kdo bude příští český eurokomisař? Na místo si myslí Bek a Kolaja, ve hře jsou i Farský nebo Síkela
Číst článek
Tady je potřeba opravdu nějakého času a není to něco, čím bych já sám byl posedlý. Umím si představit, že bych tu práci dělal. Na druhé straně já si umím představit celou řadu dalších alternativ v své budoucnosti.
Vždycky člověk trochu váží pro a proti. Být komisařem je jistě do značné míry atraktivní, na druhé straně je to docela náročná práce. Dá se dělat dobře, když má komisař kolem sebe skvělý tým. A tohle všechno se musí zvažovat. Myslím si, že na tuto debatu máme ještě pár měsíců čas.
Takže otázka číslo jedna je, jak se k tomu postaví vláda, koho vybere. A otázka číslo dvě je, jak se budou v samotné Evropské unii dělit kompetence eurokomisařů.
Co byste si přál za kompetence, kdyby to takzvaně klaplo?
Ono je to ještě složitější. Nejdřív se musí dohodnout jednotlivé politické strany v koalici, pak se musí dohodnout koalice, pak rozhodne vláda a velké slovo v tom bude mít budoucí předsedkyně nebo předseda Evropské komise. Posledně to bylo tak, že Ursula von der Leyenová žádala členské země vždy o dva kandidáty, muže a ženu, protože chtěla zachovat balanc.
Debata o portfoliích je důležitá. Je potřeba, aby Česká republika věděla, co chce, a snažila se hledat spojence. Já si myslím, že by pro Českou republiku bylo mimořádně dobré získat portfolio, které se týká kohezní politiky. Budeme totiž přecházet v dohledné budoucnosti ze země, která je čistým příjemcem evropských peněz, do role čistého plátce.
Bilance českého předsednictví: mimořádná jednání, posun ‚zelené politiky‘ i problém komunikace
Číst článek
O to důležitější pro nás bude to, jak bude kohezní politika nastavená. A Česká republika si zvykla v posledních dekádách na to, že z kohezní politiky, z evropských strukturálních fondů, financuje poměrně rozsáhlé aktivity. Pro nás bude důležité, abychom ten relativně menší kus krajíce mohli použít co nejlépe pro to, co budeme potřebovat.
Pro Českou republiku po úspěšném předsednictví roste šance získat nějaké portfolio, které má i finanční rozměr. Zatím jsme byli spíš v roli těch, kteří měli takzvaná měkká portfolia. Ale uvidíme.
Tohle je opravdu debata, která se musí vést dalšími partnery a spojenci. A trochu ji ovlivní také volby do evropského parlamentu. To v České republice vnímáme poměrně málo. Ale Evropská komise svým složením de facto odráží poměry v Evropském parlamentu, jakousi vládní koalici, která se tam vytvoří. Takže není úplně bez významu to, s jakou evropskou politickou stranou jsou ti komisaři afiliovaní, jestli s evropskou lidovou stranou, nebo se socialisty, nebo s liberály. A to všechno hraje roli v konečném výběru.
Bek: Zažili jsme nevídanou věc. Východní křídlo nastolovalo unijní agendu a Česko tomu předsedalo
Číst článek
Proč si myslíte, že zájem o evropské volby u nás patří pořád k těm menším?
Myslím, že to souvisí s tím, že si ještě úplně neuvědomujeme, jak velkou roli už dnes hraje Evropská unie v našem každodenním životě. Já jsem po roce ve vládní funkci došel k závěru, že už de facto žádná národní politika v Evropě neexistuje, ne čistě národní. Protože při formulaci nových zákonů vždycky docházíme k tomu, že existuje evropský rámec.
Samozřejmě je v různých oblastech síla evropské společné normy různá, ale taky hraje v našem každodenním životě větší roli, než si myslíme. Nejbližší evropské volby jsou za rok a něco. A jsou dobrou příležitostí, jak si to uvědomit.
Třeba už budou vyvolávat trochu větší pozornost, protože během našeho předsednictví mohli občané docela dobře vidět, že řešení takových problémů, jako jsou ceny energií nebo nedostatek vakcín, nejsou řešitelné jenom na té národní úrovni. Myslím si, že v očí veřejnosti význam evropských voleb postupně poroste.
Neformální angličtina
Profesí jste univerzitní učitel, muzikolog. S tím se pojí otázka jazyku. Jak se za rok a čtvrt, co jste ve funkci ministra pro evropské záležitosti, změnily vaše jazykové schopnosti?
Jsem mnohem pohotovější při hovoru v angličtině o evropské politice. Naučil jsem se spoustu slovíček, frází, obratů, které patří do slovníku evropské politiky. Myslím, že to nebylo nic překvapivého, jen že člověk získá větší zběhlost. A pořád ještě mě čeká práce na mé francouzštině.
Za poslední rok jsem si uvědomil, jak zvláštní je angličtina, kterou v Evropské unii a v těch institucích mluvíme. Nevyhnutelně do ní všichni vnášíme nějaké prvky svého mateřského jazyka. Takže je to možná skoro 27 angličtin, kterými se mluví v evropských institucích.
Tato vláda ještě euro nepřijme. Třeba nás k tomu rozhodnutí ale přiblíží, vyhlíží ministr Bek
Číst článek
Jak se za tu dobu změnil váš pohled na využívání tlumočníků, překladatelů a dalších profesí s tím spojených?
Je to vlastně jednoduché. Evropská unie má velkou shodu na tom, že má být elementární jazyková rovnost a že znalost jazyků by při vyjednávání o evropské politice neměla být zásadní bariérou. Proto se tlumočí v Evropském parlamentu a v Radě Evropské unie. A to je v pořádku.
Na druhé straně je jasné, že praktická komunikace i mezi politiky se může odehrávat jenom v omezeném počtu jazyků. Žijeme v době mobilních telefonů, ministři a předsedové vlád se spolu dorozumívají přes nejrůznější signalové a whatsappové skupiny, posílají si SMS, telefonují si bez přítomnosti nějakých tlumočníků. Praktická komunikace, mimo oficiální jednání, prostě spoléhá jednoznačně na angličtinu jako na hlavní jazyk.
Já samozřejmě se svojí rakouskou nebo německou kolegyní mluvím německy, abych se pocvičil také v němčině. Byť občas sklouznu do angličtiny, protože některé výrazy specifické pro politickou debatu mi v němčině pořád ještě nenaskakují.
To znamená, že v telefonu, který máte tady vedle sebe, máte čísla přímo na...
Na všechny své protějšky. Jsem s nimi v pravidelném kontaktu. Máme na WhatsAppu skupinu, kde se případně svoláváme nebo domlouváme na setkáních i neformálních v Bruselu. Pokud jsme tam třeba už den před konáním ministerské rady, tak zpravidla využíváme ten čas k bilaterálním schůzkám. A to všechno probíhá dnes online.
A pro takovou komunikaci potřebujeme nějaký základní jazyk, kterým se dorozumíme, a to je i po odchodu Spojeného království angličtina.
Jazyky jsou hodnota
Víte, kolik z rozpočtu Evropské unie podle odhadů spotřebuje překladatelství a tlumočení?
Nevím. Je to určitě obrovská suma.
Zhruba jedno procento.
Řekl bych, že musíme vidět i tu pozitivní stránku. Já si opravdu nemyslím, že bychom mohli dopustit, že jazykové kompetence budou bariérou, která by bránila ať už občanům, nebo jejich voleným zástupcům projevit názor. To je nezbytná daň za to, že máme společný rámec a jsme jednotní v rozmanitosti. To samozřejmě něco stojí na překládání.
Ministr Bek: Předsednictví není generálský úřad, donutit země ke kompromisu nejde
Číst článek
Kdybychom teď řekli, od zítřka všichni povinně komunikujeme jenom anglicky, a kdo nemluví anglicky, nemůže projevit svůj názor, tak uděláme strašlivou chybu. Myslím, že na tom panuje obecná shoda.
Spíš jsme svědky určitých posunů ve využívání dalších jazyků. Po odchodu Spojeného království možná trochu vzroste i v neformální komunikaci role němčiny, protože jí hovoří významná část občanů Evropské unie, když spočteme Německo a Rakousko. Také možná trochu roste role francouzštiny.
Ale na druhé straně je jasně vidět, že pro naprostou většinu ministrů nebo poslanců je angličtina takový běžný komunikační prostředek.
Vy asi nemáte rád testy ministrů, jak umí angličtinu? Někteří vaši kolegové a předchůdci to trochu odskákali.
Myslím, že to nakonec dopadlo docela dobře. Já musím říct, že během předsednictví se ukazovalo, že i kolegové z vlády, kteří byli k sobě kritičtí a opatrní v tom, když říkali, jak umí, nebo neumí anglicky, tak i oni obstáli.
Ona ta angličtina, kterou se v institucí hovoří právě u kávy a při neformálních příležitostech, není nějaká sofistikovaná oxfordská angličtina. A myslím si, že každý z nás ví, jak strašně důležitá je praxe. Takže vlastně po pár jednáních člověk pochytí určité výrazy, lépe rozumí, protože si prostě zvykne na slovník odborné komunity a to mu usnadňuje potom komunikaci. Důležité je, abychom se vystavovali vlivu cizojazyčného prostředí.
‚Ty vole‘ je méně vulgární než dřív, hranice jsou ale subjektivní. Ukázal to i britský soud, říká jazykovědec
Číst článek
Proč by mělo být důležité podporovat národní jazyky?
Já myslím, že na tom panuje veliká shoda. Je to veliká hodnota. Teď nechci zabíhat do lingvistických podrobností, ale prostě v každém jazyce je obsažena nějaká historická, kulturní zkušenost, nějaká perspektiva.
Když jsem přišel učit do Velké Británie na univerzitu, tak jsem byl konfrontován s tím, že moje dosavadní cizojazyčná zkušenost byla primárně německá. A kolegové, když jsem jim ukazoval nějaký text, který jsem napsal v angličtině, mi říkali, že tohle je sice gramaticky správně, ale v angličtině tohle není argument, že tohle můžou říct možná v němčině, ale anglicky bych to musel říct takhle. A začali mi opravovat text, protože se jinak argumentuje v němčině, jinak v angličtině nebo ve francouzštině.
V jazycích je zkrátka nějaká perspektiva, která je cenná, a když se ztratí, tak všichni přicházíme o něco důležitého. Já jsem velkým příznivcem těch ztrácejících se jazyků, jsem hrdým členem Společnosti Přátel Lužice. S každým úbytkem lužické srbštiny mi připadá, že něco ztrácíme, kus bohatství kultury Evropy.
Takže jsem pro to, abychom se dobře naučili všichni nějaký společný jazyk, bude to nejspíš angličtina a to je v pořádku. Ale zároveň pečujme o jednotlivé jazyky, protože v nich je obsažena velká kulturní hodnota a perspektiva pohledu na svět.
Spousta našich posluchačů to bude vnímat i v praktickém ohledu. Už jsem několikrát slyšel dotaz, jestli nám Evropská unie neomezí za nějakou dobu náš klasický český dabing?
To je naše rozhodnutí, jak dlouho budeme ochotni investovat do dabingu. V některých zemích dabing nefunguje, používají se jen titulky a původní změní, což je dominantně angličtina. Myslím, že u nás nejde očekávat rychlý vývoj, i když je vidět, že angličtina se postupně stává pro mladší generaci samozřejmější.
Ale já si myslím, že ještě dlouho budeme v České republice pokračovat v praxi dabingu, protože je to něco, na co jsme zvyklí. A konec konců to děláme dobře. Myslím si, že by diváci a posluchači nesli nelibě, kdyby se změnila dosavadní praxe.
