Ještě před půl stoletím měla medicína za to, že infarkty a mrtvice k věku nad šedesát let prostě patří. Pak se začaly do povědomí veřejnosti i tvůrců zdravotních politik dostávat výsledky studií o rizicích nezdravého životního stylu. A lidé rázem přestali umírat.

Tento článek je více než rok starý.

Praha 5:00 28. března 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Propad úmrtnosti na kardiovaskulární nemoci na třetinu během pouhých tří desetiletí, který popisujeme v prvním díle seriálu, se často přičítá porevolučnímu systému péče o akutní pacienty. Propracovaný systém vskutku dosahuje světové úrovně, ale hlavní příčinu masivního snížení úmrtnosti musíme hledat jinde.

Podobné zlepšení totiž najdeme bez výjimky ve všech bohatých zemích, liší se jen období a rychlost pádu. Nejprve se v 70. letech ukázalo v západních statistikách, po rozpadu komunistického bloku dorazilo i do střední Evropy a Pobaltí. Se zpožděním se nakonec projevilo i v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině, kde začala úmrtnost na nemoci srdce a cév opatrně klesat v prvních letech 21. století.

Úvodní i následující grafy popisují pozitivní změnu skrz ukazatel věkově standardizované úmrtnosti mužů. Muže vybíráme s ohledem na to, že se u nich kardiovaskulární nemoci vyskytují častěji, také úmrtnost mají vyšší.

Věková standardizace řeší srovnání dvou různě starých populací: ta starší bude mít logicky větší problémy se zdravím. Proto se obyvatelé všech porovnávaných zemí přepočítají na teoretickou populaci se stejným věkovým rozložením, v tomto případě standard EU 2013. Zdrojem dat je statistika Evropské kardiologické společnosti.

První trend, na který grafy upozorňují, se týká porevolučního Česka: přestože mělo na počátku 90. let mezi zeměmi Visegrádu nejhorší startovní pozici, v současnosti se s Polskem přetahuje o nejlepší statistiku. Zaostává Maďarsko, problikává Slovensko. Přerušení linky upozorňuje na chybějící data.

Z křivek napříč grafy lze vyčíst i obecnější zákonitost: čím později pokles nastal, tím byl obvykle prudší. Důvod je jednoduchý: země s mizernou počáteční situací mají větší prostor pro zlepšení. Naopak západní společnosti se zřejmě blíží k hranici možného a další snížení kardiovaskulární úmrtnosti bude těžké.

Česko je na půl cesty. Úmrtnost na nemoci srdce a cév má proti Západu stále dvojnásobnou. Pokles přesto zpomaluje.

„První, kdo se odvážil říct, že kouření škodí, byli chirurgové. Když to řeknu opatrně, tabákové společnosti to tehdy měly hodně pod kontrolou. Jenže chirurgové, kteří operovali plicní nádory, ty následky viděli.“

Druhý a třetí minigraf připomínají neetický populační experiment: přestože měly pobaltské země a centrální sovětské republiky srovnatelnou startovní pozici, dnes se může Pobaltí srovnávat se střední Evropou. V Rusku, na Ukrajině a zřejmě i v Bělorusku kardiovaskulární úmrtnost po rozpadu svazu stoupala, kolem roku 2005 kulminovala a dnes je oproti pobaltským republikám stále o polovinu vyšší. Tamní trendy navíc vzhledem k chronicky nespolehlivé statistice musíme brát s rezervou, skutečná čísla mohou být horší.

Propad, jakému nevěřili

První náznaky, že úmrtnost na nemoci srdce a cév klesá, zaznamenali statistici ve Spojených státech v polovině 70. let. Lékaři nejprve jejich závěry odmítli: optikou dobového přesvědčení, že nemoci srdce způsobuje prostě a jednoduše stárnutí, nedávaly smysl.

Data za 100 let: Češky žijí o šest let déle než muži i díky poválečným změnám, zaostávat jsme začali za Husáka

Číst článek

Svět tehdy těžil z poválečného rozšíření antibiotik, díky kterým se podařilo prakticky vymazat úmrtnost na bakteriální infekce, a západní společnost si užívala klidné a několik desítek let trvající stárnutí. Lidský život se podle převažující teorie přibližoval svému limitu, danému životností srdce a cév.

„Počáteční fáze poklesu byla neočekávaná a kontroverzní,“ vrací se k vědeckému dramatu 70. let rozsáhlá studie Pokles kardiovaskulární úmrtnosti: možné příčiny a důsledky. „Mnozí lékaři té doby totiž považovali kornatění tepen za přirozenou a do jisté míry nevyhnutelnou danost stárnutí. Za legitimní cíl preventivní medicíny považovali pouze předčasná kardiovaskulární onemocnění před 60. rokem věku.“

„Přitom již od 60. let bylo zřejmé, že počet srdečních infarktů disproporčně stoupá a není pouze vedlejším projevem stárnutí populace,“ zmiňuje rozdíl mezi očekávaným a skutečným počtem kardiovaskulárních úmrtí, způsobený změnami životního stylu.

Epidemie motivovala vznik studie zaměřené přímo na nemoci srdce a cév. Víc než polovina účastníků byly ženy, na svou dobu radikální krok.

Vzápětí byl srovnatelný pokles zaznamenán v dalších bohatých zemích napříč západní Evropou, v Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu. Později se potvrdila nejen existence trendu, ale také jeho nečekaný rozsah. Například v Nizozemsku se v letech 1980 až 2009 snížila úmrtnost na kardiovaskulární nemoci o více než 70 procent, v řadě dalších zemí o 60 procent.

„Veleúspěšným zdravotnickým příběhem první poloviny 20. století bylo zastavení šíření většiny infekčních nemocí. Srovnatelným úspěchem posledních čtyř desetiletí je pokles úmrtnosti na ischemickou chorobu srdeční a mozkovou mrtvici,“ srovnávají vědci přínos obou období.

Chirurgové proti lobbistům

V jednom ovšem měli skeptici pravdu. Úmrtnost na nemoci srdce a cév opravdu nezačala klesat sama od sebe. Skutečnou příčinou byly změny chování, zpočátku skoro neviditelné.

Od moru ke covidu: unikátní data, jak se měnily příčiny úmrtí Čechů od císaře pána do dneška

Číst článek

Od počátku 60. let se totiž svět začal zvolna dozvídat o rizikových faktorech. Do té doby se o nich netušilo téměř nic – například v roce 1941 okomentoval lékař amerického prezidenta Roosevelta jeho tlak 188/105 mmHg slovy: „Prezident je zdravý s tlakem adekvátním jeho věku.“

Dnes je takový tlak považován za těžkou a nebezpečnou hypertenzi. Tehdejší lékaři se ovšem domnívali, že je přirozeným průvodcem vysokého věku, který není důvod řešit. O čtyři roky později amerického prezidenta – teď už s tlakem 240/130 mmHg – skolila mozková mrtvice.

Americká komise – složená v duchu doby ze samých kuřáků – došla k závěru, že kuřáci mají o 70 procent vyšší úmrtnost, deseti- až dvacetinásobné riziko rakoviny plic, a také vyšší pravděpodobnost rozvoje kardiovaskulárních nemocí.

Epidemie kardiovaskulárních nemocí motivovala vznik první studie zaměřené přímo na nemoci srdce a cév, která desítky let sledovala – a dodnes sleduje – obyvatele amerického městečka Framingham. Víc než polovina účastníků byly ženy, na svou dobu radikální krok.

První závěry z roku 1957 potvrdily hypotézu vědců, že hypertenze zvyšuje riziko kardiovaskulárních nemocí, a to čtyřikrát. V 60. letech objevili i souvislost s mozkovou mrtvicí a hlavní rizikové faktory onemocnění srdce a cév: obezitu, kouření, zvýšený cholesterol a nedostatek fyzické aktivity. Díky Framinghamským svět poprvé uslyšel, že nemocem srdce lze předcházet, dokonce je i léčit.

Podobný dopad měla opět zámořská zpráva o vlivu kouření na zdraví z roku 1964. Americká komise – složená v duchu doby ze samých kuřáků – prostudovala sedm tisíc vědeckých studií a došla k závěru, že kuřáci mají o 70 procent vyšší úmrtnost, deseti- až dvacetinásobné riziko rakoviny plic, ale také vyšší pravděpodobnost rozvoje kardiovaskulárních nemocí. Závěry studie způsobily nemalý rozruch a během několika let také omezení cigaretové reklamy.

V Praze bez čekání, ve Varech bez šance. Psychoterapie s příspěvkem od pojišťovny funguje, ale ne všude

Číst článek

Propad úmrtnosti v 70. letech byl dítětem obou studií. A zatímco Západ se o nich dozvěděl okamžitě, do socialistického bloku prosakovaly pomaleji. V Československu roste úmrtnost na nemoci srdce a cév až do poloviny 80. let.

„Ono je to ohromně těžké zjistit,“ vysvětluje profesor Jan Piťha z IKEM, proč lidstvu trvalo odhalení škodlivých faktorů tak dlouho. A nejen zjistit, také zveřejnit. „První, kdo se odvážil říct, že kouření škodí, byli chirurgové. Když to řeknu opatrně, tabákové společnosti to tehdy měly hodně pod kontrolou. Jenže chirurgové, kteří operovali plicní nádory, ty následky viděli.“

Finsko first

Jednou z prvních zemí, která novinky uplatnila ve velkém, bylo Finsko. V 60. letech patřilo k zemím s nejvyšší úmrtností na kardiovaskulární nemoci. Vůbec nejhůř postiženým regionem byla Severní Karélie na hranicích s tehdejším Sovětským svazem. Dnešní optikou byla situace obludná: kouřila víc než polovina mužů, průměrná hladina cholesterolu překračovala dnešní limit pro nebezpečně vysokou koncentraci a průměrný tlak by současný lékař zařadil do nejrizikovější zóny hypertenze.

V roce 1972 Finové spustili projekt, který měl za cíl omezit kouření a spotřebu nasycených tuků, typicky v másle. Spolupráci s myslivci, křesťanskými komunitami, uzenáři či školními jídelnami doplnil zákaz tabákové reklamy a omezení dotací na mléčné výrobky. 

Tažení proti máslu a cigaretám se vyplatilo: za 25 let se úmrtnost na kardiovaskulární nemoci v Severní Karélii propadla o 73 procent. V celém Finsku, které tamní nápady prosadilo ve zbytku země, o 65 procent.

„Když se někdo celý život hrabe v rýžovém poli, nemůže si koupit auto, byt, hezký nábytek nebo vycestovat, jedinou známkou přepychu je ‚dobrá‘ cigaretka. Tahle cynická úvaha do Číny nasměrovala tabákové společnosti.“

„Karelijská studie je kritizovaná, protože chybělo placebo nebo kontrolní skupina. Sousední okresy se nesledovaly úplně pečlivě, takže se mohly kontaminovat. Nějaké informace samozřejmě prosakovaly do novin, takže se o změnách dozvěděli i další Finové,“ zmiňuje Piťha. Jinými slovy, studie nesplňuje přísné akademické nároky. 

Délka zdravého života Čechů za 50 let téměř nevzrostla. Vážná nemoc je potká po šedesátce

Číst článek

Nikdo ovšem nezpochybňuje její dopad na zdraví Finů. Naopak, studie celému světu potvrdila, že i mírné omezení rizikových faktorů může mít na zdraví ohromný vliv. Dnes patří Finsko mezi země s nejnižší kardiovaskulární úmrtností na světě. „Potvrdilo se, že kouření, vysoký cholesterol, krevní tlak a cukrovka hrají hlavní roli. A když je ovlivníte, začnou se dít věci,“ dodává Piťha.

Československo last

Československo ještě dlouho poté kráčelo opačným směrem.

„Za Husáka se tu hodně subvencovaly masné výrobky, což není nic jiného než ekonomický tlak žít nezdravě,“ popisuje lékař stav před rokem 1989. „A kouření tady bylo známkou přepychu.“

„V chudé populaci jsou dodnes cigarety známkou určitého komfortu. Platilo to i v Číně, než se vytáhla z toho nejhoršího,“ naznačuje Piťha paralelu mezi komunistickými baštami včerejška a zítřka. „Dlouho se na ni zaměřovaly cigaretové společnosti. Když se někdo celý život hrabe v rýžovém poli, nemůže si koupit auto, byt, hezký nábytek nebo vycestovat, jedinou známkou přepychu je ‚dobrá‘ cigaretka. Tahle cynická úvaha do Číny nasměrovala tabákové společnosti.“

Na zlom v socialistickém bloku se podíváme v zítřejším díle.

Jan Boček, Kristína Zákopčanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít