V Česku chybí pečovatelé, v létě je situace horší. Zájemce odrazuje cestování i nestálá pracovní doba
Sehnat pečovatelku nebo osobního asistenta je stále obtížnější. Je jich málo a sociálním službám se nedaří najít další zaměstnance. Žadatelé proto končí na čekací listině, nebo jim sociální služba někoho zajistí jen na část doby, kdy pomoc potřebují. A v létě je situace ještě horší.
Sofie Stránská trpí od narození dětskou mozkovou obrnou. Prvních 19 let života strávila po ústavech, potom začala žít na své přání sama. A to i díky pomoci osobních asistentek, které za ní chodí dvakrát denně na několik hodin. Jednou z nich je i Martina Šimonů.
Sofii pomáhá s jídlem i mytím nádobí. „Toto jsou sice pro člověka důležité věci, ale pro Sofii až tak ne. Pro ni je nejdůležitější komunikace,“ popisuje pečovatelka.
Práci osobní asistentky popisuje Martina Šimonů jako klidnou i různorodou. „Během dne slyším mockrát ‚děkuji.‘ A s tím člověkem si můžete povídat o všem,“ říká.
Lidí jako je Martina, je ale málo. Aby uspokojily poptávku, potřebovaly by sociální služby podle své sdružující asociace o tisíc pečovatelek a pečovatelů víc.
Lidé chybí i pražské organizaci Prosaz, která zajišťuje péči o Sofii Stránskou. Zaměstnává kolem 40 asistentů a pečovatelů. Potřebovala by dalších 20.
„Máme velkou čekací listinu v pořadníku, bohužel poptávka je mnohonásobě vyšší, než jsme schopni uspokojit,“ říká ředitelka Iveta Pešková.
‚Flexibilita je potřebná‘
Organizace nabízí plat až 36 tisíc korun hrubého, náborový příspěvek, příplatky za víkendy a svátky i další benefity. Roli v nedostatku zaměstnanců hraje také to, že jsou letní prázdniny.
„Lidé, kteří dostudovali a půjdou do praxe, tak půjdou až od září. Lidé, kteří mění zaměstnání, využili červenec a srpen a využívají dvouměsíční výpovědní lhůtu,“ vysvětluje Pešková.
Stát chce novou novelou podpořit pečující o nemocné blízké. Mohli by zdarma využít pečovatelských služeb
Číst článek
Lidi se do pečovatelských služeb ale nedaří nabírat ani během roku. Podle zástupce Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiřího Boháčka ale nejsou peníze tím hlavním důvodem. Zájemce prý odrazuje například nutnost cestovat za klienty a proměnlivá pracovní doba.
„Samozřejmě každý má osmihodinovou pracovní dobu, ale nedá se říct, že ji budou mít pravidelně. Jednou je potřeba, aby dělali dopolední, jednou odpolední, jednou večerní nebo noční, jednou víkendové služby. Flexibilita je potřebná, což hodně lidí odmítá,“ popisuje Boháček.
Jak to vidí osobní asistentka Martina Šimonů? „Společenské ocenění v České republice chybí. Finančně je to také těžší, ale nechci si stěžovat,“ říká pečovatelka. Ve svém oboru zatím plánuje zůstat.
Zlepšit situaci mohou podle Boháčka dvě věci: zvyšování mezd a povědomí o profesi.
