Postřehy zpravodaje z nové Sněmovny: Všichni jsou zvědaví, jak Schillerová zvládne roli šéfky klubu

Radku, vy působíte jako parlamentní zpravodaj už řadu let. Poslanecká sněmovna teď víme, že má nové složení, v mnoha ohledech se výrazně liší od té staré. Stručně zopakuji, že většinu v ní má koalice Spolu, pak je hnutí ANO, koalice Pirátů a STAN a nakonec SPD. A úplně v ní tentokrát chybí sociální demokraté a také komunisté. Z vašeho pohledu letitého parlamentního zpravodaje, co je tím největším překvapením nebo tou největší změnou?
Tou největší změnou je nepochybně to, že skutečně zmizela levice. Chybí komunisté, chybí sociální demokraté, což je obrovská změna. Tou další pak je skutečně velký propad Pirátů. Upřímně řečeno, my jsme si na ty Piráty jako na novou stranu ještě v roce 2017 zvykli. Byli tam cítit, mnozí se shodnou, že byli i pracovití. A jestliže nyní tam budou pouze čtyři, to je skutečně obrovská změna oproti minulosti. A samozřejmě se také proměnila většina, to znamená 108 nebo 104, to uvidíme podle toho, jestli Piráti půjdou do vlády. Je to něco, co jsme nezažili. Tedy, bude probíhat vládnutí s poměrně pohodlnou většinou. 

Pojďme popsat, co se teď ve sněmovně, v tyto dny, děje. My víme, že strany ustavují své kluby. Začíná se vyjednávat o tamních poměrech. Debatuje se o tom, kdo může být předsedou, kdo může být místopředsedy, šéfy výborů...Jak daleko ta jednání v tuto chvíli jsou? Co o tom víme?
Řekl bych, že nálada je příjemná, jestli to mohu takto popsat. Protože opravdu se všichni potkávají, i ti, kteří se potkávali dříve. Takže v úterý jsem viděl, jak poslankyně za ODS Jana Černochová podává ruku poslanci a poslankyni za ANO Jaroslavu Faltýnkovi a Aleně Schillerové, usmívají se na sebe, přejí si různě. Paní Schillerová byla zvolena předsedkyní klubu hnutí ANO. Dá se říct, zatím pohodička.

Ale všichni víme, že to je skutečně jen takové to zahřívací kolečko a všechno teprve naplno začne. Pokud jde o obsazování funkcí, píší se různá jména, ale pravdou je, že zatím s jistotou nevíme téměř nic. Víme pouze, že premiérem bude samozřejmě Petr Fiala. Nebo vlastně ani to svým způsobem nevíme, protože stát se může cokoliv, ale s největší pravděpodobností tomu tak bude. Pokud jde o parlamentní funkce, tak potkáváme pana Radka Vondráčka. Svým způsobem by někdo řekl elegán, upravený, usmívající se, ale uvnitř už ví, a je to cítit i z jeho slov, když s ním mluvíte, že na tom křesle předsedy sněmovny dlouho sedět nebude. Ví, že skončí v opozici. V úterý proběhla jednání a tiskové konference, které ukazují, že hnutí ANO se skutečně chystá do opozice.

A kdo bude sedět na místě Radka Vondráčka, to je velká otázka. Řekl bych, že v této chvíli jsou dva hlavní kandidáti. Jedním z nich je Marek Benda, veterán z ODS. A druhé jméno, o kterém se spekuluje v zákulisí a mluví čím dále hlasitěji, je Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně TOP 09. Může se stát, že to bude někdo jiný, ale pravděpodobně někdo z těchto dvou. A další věc, pokud jde o místopředsedy, nevíme, kolik jich ještě bude. Nevíme, kdo to bude. Ale víme skoro určitě, že už to nebude SPD a nebude to Tomio Okamura. Mám pocit, že když jsem včera Tomio Okamuru sledoval, že toto ho hodně naštvalo. Myslím si, že počítal s tím, že minimálně SPD to křeslo bude mít. Proto také svolali tiskovou konferenci a nějakým způsobem se proti tomu ohradili.

Ale skutečně to vypadá, že ta většina nechce SPD ve vedení sněmovny.

A můžeme popsat, jak důležité je z pohledu fungování těch jednotlivých politických stran, respektive klubů v Poslanecké sněmovně, mít ve Sněmovně svého místopředsedu?
Já bych řekl, že ten význam je především reprezentativní. Co si budeme říkat. Prostě je dobré, když máte místopředsedu nebo když máte předsedu. Ukazuje to, že máte v té sněmovně nějakou sílu.

Jste víc vidět.
Jste více vidět. Ale druhá věc, vést sněmovnu, to znamená vést její jednání, je jedna z nejhorších věcí, která existuje. Řeknu vám, že už jsem zažil pár předsedů sněmovny nebo místopředsedů, a když řídili tu schůzi, byli nešťastní, protože ve sněmovně je často obrovský hluk.

Jednu dobu se používal i zvonec a neustálé naléhání „prosím, ztište se”. Toto je fakt prokletí.

Ale ještě jedna důležitá věc. Samozřejmě křeslo předsedy sněmovny je nesmírně důležité, a zejména v této době. Předseda Sněmovny bude na šachovnici a může být velmi důležitou postavou.

Pojďme říct proč. Je to samozřejmě v souvislosti i se zdravotním stavem prezidenta, o kterém se v minulých dnech i týdnech hodně mluvilo. Co na tom všechno bude záviset, na té osobě předsedy sněmovny?
Kdyby se stalo, a já myslím, že Miloši Zemanovi většina lidí nepřeje nic zlého, předseda sněmovny je ten, kdo by určil, kdo bude sestavovat vládu, kdo bude příštím premiérem, tedy kdo má šanci tu vládu sestavit. A v tom případě by to byl pravděpodobně někdo z koalice. I proto koalice Spolu jasně říká, koalice Spolu, že toto křeslo chce buď pro sebe, anebo pro druhou koalici Pirátů a Starostů s tím, že například místopředseda ODS Martin Kupka říká přímo, že chce toto místo ODS.

Někteří namítají „ale vážená ODS, vy už máte předsedu senátu, budete mít předsedu vlády!” Takže proto je toto ještě otevřené. Ale opravdu toto je strašně důležité. Navíc předseda sněmovny má tu třetí možnost. To znamená, i kdyby prezident fungoval, byl zdravý a tak dále a pověřil například poprvé Andreje Babiše, podruhé třeba někoho jiného z hnutí ANO. Ani jednomu se nepodařilo dát většinu, přichází na řadu předseda Sněmovny. A ten by patrně samozřejmě nebo s největší pravděpodobností řekl Petru Fialovi. Samozřejmě ten předseda Sněmovny může dělat i další věci, sleduje, do jaké míry ta sněmovna funguje, zasedá organizační výbor, má přece jen větší sílu ovlivňovat zákonodárný proces. Byť pořád je to jen jeden z 200 poslanců.

Jedna věc, která už se ví, a vy jste to zmiňoval, že poslanecký klub ANO nově povede dosavadní vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová. Jak velká změna to bude oproti Jaroslavu Faltýnkovi, který vedl klub ANO od roku 2013, mluvilo se o něm jako o té šedé eminenci hnutí ANO, druhem nejdůležitější muži hnutí. Teď tedy říká, že se chce věnovat běžné poslanecké práci. Jak velký obrat to může znamenat?
Změna to bude nesmírně velká. A především to bude změna pro paní Alenu Schillerovou, protože bude ministryní financí, šéfkou úřadu, a někým, kdo kromě jiného musí dbát o to, aby všichni ti poslanci přišli do lavic. Samozřejmě na to má lidi, avšak musí dojednávat různé věci, protože Sněmovna je neustále o nějakém domlouvání.

Už v úterý, když jsem procházel sněmovnou a kuloáry, tak vám řeknu, že někteří poslanci, možná škodolibě, se těšili na to, jak to paní Schillerová povede a jak to bude zvládat. Samozřejmě na pana Jaroslava Faltýnka jsou různorodé názory, ale všichni vám řeknou, že opravdu to byl člověk na dohody, na domlouvání, možná v dobrém, možná ve zlém, a tudíž že řada věcí se s ním podařila i domluvit. On totiž měl velké zkušenosti, mimo jiné i proto, že byl předsedou a ještě je vlastně předsedou zemědělského výboru. A tam, pokud vím, skutečně lidé hodně spolupracovali, dost o sobě věděli, různé návrhy procházely poměrně snadno. Proto pro paní Schillerovou to bude fakt obrovská změna. A všichni jsou určitě zvědaví, jak se jí to podaří, nebo nepodaří.

Ale tady je důležité říct i to, že je úplně něco jiného, když jste předsedou klubu, který je vládní a opoziční. Vládní to má svým způsobem těžší, protože tam máte tu odpovědnost, že vy musíte prosazovat ty návrhy, které na vás obrací váš předseda vlády a jiní lidé.

Které byly v programovém prohlášení vlády a slibovali jste je splnit?
V programovém prohlášení a jste samozřejmě i pod daleko větším dohledem. Samozřejmě, jestliže hnutí ANO bude v opozici, ale má nejsilnější klub, určitě se bude snažit také prosadit řadu věcí, takže to znamená, že také bude záležet na domluvách. Ale přece jen ten tlak není takový jako vládní. Velký otazník je ten, proč Jaroslav Faltýnek skončil.

V úterý, když jsme ho poslouchali a mluvili s ním na tiskovce i po tiskovce, říkal, že se rozhodl skončit sám. Ale upřímně, nikdo nevíme, jestli je to pravda, nebo není.

Já samozřejmě jako parlamentní zpravodaj, který se snažil udržovat kontakty se všemi předsedy klubů, jsem s ním několikrát komunikoval. A opravdu, když jste byla i v jeho kanceláři, tak jste viděla, že on to má všechno perfektně sepsané, kdy který zákon bude a který je priorita. V předsálí jste viděla, kdo k němu chodí, kdo k němu nechodí. Takže on opravdu měl všechno perfektně zorganizované.

Ale nevíme proč odchází tedy?
Je možné, že odchází z toho důvodu, že Andrej Babiš nechce, aby byl tolik vidět. Protože víme, že jsou různé nejasnosti kolem pana Faltýnka.

Víme, že byl dvojkou na kandidátce a je téměř nepochybné z hlasů kolem něj a v hnutí ANO, že Andrej Babiš byl ten, kdo řekl, že nechce, aby byl lídrem.

Ale zároveň, když jsem s panem Faltýnkem několikrát mluvil, on nezastírá, že se cítí více unavený, měl nějaké zdravotní problémy, více si chce užívat rodinu, takže je možné, že i toto v tom hrálo roli.

Těmi volebními výsledky letos výrazně zamíchaly preferenční hlasy. Jak jste to zmiňoval, Piráti kvůli nim přišli o 22 mandátů, mají jen čtyři křesla ve sněmovně. Naopak si třeba polepšila KDU-ČSL, která poskočila v počtu křesel dopředu. Dá se říct, že alespoň, to tedy tvrdí v tuto chvíli někteří politologové, že to byl fenomén těchto voleb? Je proto nějaké vysvětlení, proč voliči kroužkovali tak masivně, když se na to díváte i z pozice parlamentního zpravodaje, reflektují toto nějak ti noví poslanci?
Řekl bych, že fenomén to do určité míry je, protože si myslím, že nikdy se tolik nekroužkovalo. A je to logické v tom, že kandidovaly vlastně jeden blok složený ze tří stran a druhý blok ze dvou.. A tudíž ti voliči si více vybírali tu svou stranu. Jako když bych řekl, udělá se jeden mančaft, jsou v něm fotbalisté ze dvou vesnic a pravděpodobně jedna vesnice bude fandit některým hráčům ze své vesnice a druhá zase ze své. To znamená, že v tomto to byl fenomén. A určitě v KDU-ČSL je velká radost, velká, protože ono se mluví hlavně o Pirátech a o Starostech, ale skutečně i KDU-ČSL zaznamenalo veliký plus. Hodně poslanců šlo díky kroužkování nahoru. A podobně u Starostů. Není to překvapivé v tom, protože už před volbami různí odborníci, politologové, novináři upozorňovali na to, že když je někdo volič KDU-ČSL, tak většinou je to velmi věrný volič. A z toho důvodu se dalo předpokládat, že oni si budou ty své kandidáty kroužkovat. Podobně se to dalo očekávat u Starostů. A ono se to i skutečně takto stalo.

No on tím rekordmanem v počtu preferenčních hlasů je právě Vít Rakušan ze Starostů a nezávislých. Bylo to přes 35 000 preferenčních hlasů. Z vaší zkušenosti potom, když se díváte na tu práci poslanců, projevuje se to nějak v té síle mandátu? Mají pak ti poslanci s více preferenčními hlasy třeba větší kontakt s tou voličskou základnou nebo se to potom setře a tento rozdíl jde prostě stranou?
Já bych řekl, že se to setře. Samozřejmě ten člověk si toho je vědomý a píše se o tom občas, ale opravdu to nehraje v té samotné poslanecké práci roli. Jen připomínám, že obrovský počet preferenčních hlasů kroužků dostal Dominik Feri. A víme, jakým způsobem dopadl tento muž, který v 21 letech jako nejmladší poslanec vůbec v historii přišel do sněmovny.

Ale pokud jde o Víta Rakušana, já si myslím, že tam je ještě důležitější to, že ono to ukázalo, potvrdilo, že to je nová politická vycházející hvězda. Ukázalo se, že on podporu veřejnosti má, že šel obrovsky nahoru v posledních týdnech. A z toho důvodu se o něm i trošičku třeba debatuje, co třeba prezidentské volby, nebo jakou bude hrát roli ve vládě a tak podobně. Takže pro Víta Rakušana to nemusí znamenat při samotné práci ve sněmovně nic, ale určitě si je vědom toho, že má velkou podporu veřejnosti a to může mít vliv na to, jaký bude mít on silný hlas v koalici, v obou koalicích a ve vládě, protože on je horkým kandidátem na ministra vnitra.

Když mluvíme o těch fenoménech, které se týkají letošních voleb, tak jeden z těch, které se zmiňují, co se týče obsazení sněmovny, je ten, že je tam v porovnání s minulými sněmovnami největší počet žen. Je to čtvrtina.
Přesně tak.

 Jak zásadní zpráva to v tom dlouhodobém kontextu složení Sněmovny je?
Já bych řekl, že je to především zpráva symbolická. Že se ukazuje, že role žen roste, že zájem voličů mít ženy ve sněmovně je. Poslední víkend před volbami, kdy už jsem na Twitter nechtěl dávat žádné politické strany, aby někdo neřekl, že někoho preferuju, jsem šel v Praze do místa, kde byl stánek Zakroužkuj ženu. Povídal jsem si s těmi lidmi, ptal jsem se, proč více žen. Dával jsem něco na Twitter.  

Měl jsem pocit, že má smysl ženy podpořit. To znamená, že to především bude znamenat tuto symbolickou rovinu.

Ale když jsem si povídal se zástupci Zakroužkuj ženu, tak oni říkali, že více žen znamená, že i to prostředí se určitým způsobem zklidňuje, je přece jen příjemnější. A to nejen pro muže, ale i pro ženy. To znamená, že možná to přinese tolik vítanější, lepší, klidnější, vstřícnější atmosféru ve sněmovně.  A rád bych dodal, že zástupci Zakroužkuj ženu nebo ti, kteří bojují za to, aby bylo ještě více žen, tak by samozřejmě byli rádi, aby těch žen bylo alespoň 100.

No a ještě se mluví o jedné zajímavosti z obsazení té nové Sněmovny, a to jsou bratři Okamurové. Vedle současného poslance Tomia Okamury, předsedy SPD, zasedne nově v Poslanecké sněmovně také jeho starší bratr, Hayato Okamura z KDU-ČSL. Jak časté takové příběhy jsou ve sněmovně? A můžeme popsat, s čím Hayato Okamura do Sněmovny jde?
Určitě je to věc velmi zajímavá, samozřejmě i vděčná mediálně. Protože ten, kdo zná Tomio Okamuru a Hayato Okamuru ví, že to jsou tak dva rozdílní lidé. Hayato Okamura, se kterým jsem se potkával už několik let, on hodně pomáhal i v kampaních v minulosti. On i kandidoval do několika voleb.

On chodil i teď po Praze hodně, když jsem ho potkal, tak jsem říkal: „Pane budoucí poslanče”, když už byl zvolený, „vy možná ty podrážky máte úplně ošoupané!” Protože to je povaha klidná, tichá, vstřícná, otevřená duše. A teď bude zajímavé, jakým způsobem on zvládne ten přechod do toho drsného prostředí. To znamená, že v tomto to je určitě velmi zajímavé.

A rád bych podotkl, pokud jde o ty jiné příklady, že skončila jiná sourozenecká dvojice. Rozdělila se. Olga Richterová od Pirátů zůstává, pan Ferjenčík, její bratr, ve sněmovně skončil. A zase, když člověk jezdil na různá jednání Pirátů, tak viděl, že oni si opravdu rozuměli a komunikovali spolu kolem politiky. A myslím si, že paní Richterová pochopitelně logicky těžce nesla to, že její bratr se nedostal. Stejně jako spousta dalších Pirátů.

No, když zmiňujete, že to svým způsobem je drsná práce nebo drsné prostředí ve sněmovně, můžeme to trochu popsat? V čem vlastně spočívá tedy běžná poslanecká práce a v čem může být třeba drsná? Je to tím stylem politickým nebo tím stylem toho, jakým způsobem se vyjednává?
Drsné je to asi především, když je jednání celé sněmovny. To je to, co vidí ti lidé. A mě, snad mohu říci, to i trápí, protože když pak mluvím s lidmi, tak oni jsou z ní zděšení. Sněmovna má mnohem horší pověst, než by si možná zasloužila, byť si kritiku určitě částečně zaslouží. Drsné prostředí je to v tom, možná v tom hrají roli skutečně ty kamery, že poslanci se poměrně často ostře napadají. Používají výrazy, které by, kdyby se potkali z očí do očí, nepoužívali. Často jsou to i osobnější útoky. Jak už jsem říkal, je tam obrovský hluk.

A toto všechno to prostředí prostě dělá nepříjemným. Přitom když pak některé poslance potkáte v kuloárech, chovají se k sobě jinak. Zároveň, pokud jde tedy o tu práci, což je vlastně základ poslanecké práce, to je to, co není zdaleka tolik vidět. Je chyba, když novináři posuzují poslance třeba podle toho, kolik toho odseděl na jednání sněmovny na hlavním jednání. Nebo kolikrát přišel k mikrofonu. To není to nejpodstatnější.

Nejpodstatnější je ta drobná práce, která se většinou odehrává ve výborech. A ještě předtím, než jdete do těch výborů, musíte spoustu věcí prostudovat. Musíte skutečně mít perfektní přehled. A musíte znát i všechny souvislosti různých věcí, které chcete prosazovat nebo ke kterým se vyjadřujete.

A to poslanci běžně mají?
Je to velmi různorodé. I když jsem teď jel do studia, tak jsem nad tímto hodně přemýšlel. Asi je to tak, jak je to ve společnosti. Ti poslanci jsou velmi různorodí, jsou tam pilné včeličky, ale samozřejmě jsou tam i takoví, kteří to trošičku jakoby odzívají. Já mám pocit zatím - a z toho jsem trochu nešťastný, tak jako asi každý volič - že stále více poslanců má možná ještě druhé zaměstnání. Ale podle mého názoru, když chcete být opravdu hodně dobrý poslanec, tak tomu musíte věnovat strašně moc času. Vlastně pořád můžete něco studovat. Nejen že se budete spoléhat na to, co vám řekne váš kolega, protože občas se stává to, že poslanci vůbec nemají o něčem přehled. Ale samozřejmě řídí se tím kolegou, což má zase svou logiku, někdo se více vyzná v něčem jiném. Ale poslanec, kdyby se chtěl sám, což by bylo ideální, s něčím seznámit, tak by mohl vlastně pořád studovat.

Teď je perfektní, když co nejvíce jezdíte mezi lidi, mezi voliče, mezi občany. Protože je úžasné mít přehled, co lidi skutečně trápí, porozumět těm problémům. A já si myslím, že to lze dělat jen opravdu, když se stoprocentně věnujete poslanecké práci.

A poslední věc, poznat, který poslanec dobře pracuje, nebo nepracuje, není vůbec jednoduché. Ony vychází právě ty různé žebříčky, kdo kolikrát byl u mikrofonu, kdo kolikrát seděl ve Sněmovně. Není problém si sednout na hlavní jednání a sedět tam celou dobu a potom říct „já jsem to celé odseděl, já jsem hrozně pilný“. Ale opravdu, pokud chcete posoudit nějakého poslance, musela byste si s tím dát hodně práce.

Dá se z těch prvních dnů po volbách a z těch samotných počátků formování nové sněmovny, tak jak ho pozorujete, říct, jaké vztahy budou v dolní komoře panovat? A tedy možná právě i to, jak efektivní sněmovna bude při schvalování zákonů, při těch všech dalších úkolech, které ji budou čekat?
Těžko se to v této chvíli opravdu posuzuje. Zkušenost říká, že oni se do sebe prostě poslanci zase pustí tak, jako se do sebe pustili vždy. Byť zatím opravdu vidíme, že například hnutí ANO naznačuje tedy, že přepustí moc opozici. Někteří další slibují, že chtějí, aby se spolupracovalo, ale většinou se do sebe pustí. To, co je pro mě určitou nadějí a co můžu snad říct, že bych si přál je to, že situace v České republice není jednoduchá. Vidíme, kolik různých problémů je, jaké další problémy se na nás řítí. A bylo by skvělé, kdyby si to poslanci uvědomili a kdyby skutečně začali více spolupracovat. Kdyby si na různý návrzích řekli: Ano, toto je podstatné pro Českou republika, budeme o tom hlasovat společně. Ale opravdu to se stává výjimečně.

Takže vy můžete být idealista a říkat si „bylo by to skvělé, kdyby skutečně spolupracovali co nejvíce“. Ale opravdu ta praxe ukazuje, že dojde zase ke spoustě sporům, hádkám, protože nejde o nic jiného, jako o hlasy voličů. A upřímně řečeno, v této chvíli začíná vlastně boj o voliče do dalších voleb. A myslím, že bych měl možná i upozornit na to, že už občas slyším, že někteří poslanci, zejména ti, kteří půjdou do opozice, říkají: „No, tato vláda dlouho nevydrží. A kdo ví, třeba ty volby nebudou ani za čtyři roky a budou dříve”. To znamená, že ty spory, hádky, které do určité míry patří k politice, budeme opět prostě sledovat.