Školky proti chudobě. Jak se v Obrnicích daří přehodit výhybku od sociálních problémů k prosperitě
Zatímco ve velkých městech čekají děti na místo ve veřejné školce do čtvrtých narozenin nebo i déle, v nejchudších regionech jsou mateřské školy často poloprázdné. Nechodí do nich zejména ty děti, kterým by mohla předškolní výchova pomoci nejvíce.
Děti v mateřské škole v Obrnicích na Mostecku sedí s paní učitelkou na koberci a povídají si o kaprech. Potom se přesouvají do jiné části třídy k vědecké stanici, kde pod mikroskopem zkoumají kapří šupinu. U dalšího stolečku kreslí, co pod mikroskopem viděly.
Chudý region neznamená neúspěch ve škole. Záleží na podpoře, službách a školkách, ukazuje sociolog
Číst článek
Ačkoli Obrnice splňují kritéria sociálního vyloučení – extrémní zastoupení obyvatel v exekuci, nezaměstnaných či bytů bez standardně vybavených koupelen – účast v předškolním vzdělávání je tu nebývale vysoká. Zájem o ni mají i rodiče z nedalekého Mostu a školka je plná.
„Rodiny ze sociálně slabších vrstev nemají vzdělávání jako prioritu. Nemají důvěru v instituce obecně,“ řekla Radiožurnálu ředitelka školky Vladimíra Pechanová. „Protože jsme v lokalitě, v jaké jsme, museli jsme hledat cesty, jak dětem vzdělávání zpříjemnit. Pomoci jim v té cestě. Nejde jen o děti, jde hlavně o rodiče, spolupráci s rodinou. Musíme si získávat jejich důvěru.“
Vrtačky i zkumavky
Police s hračkami v pestře zařízené třídě jsou otevřené, děti si mohou vybrat, co budou dělat a s čím si budou hrát. Společně také plánují, kde co budou mít.
Jsou tu centra aktivit: Ateliér. Dramatický koutek. Dílnička s vrtačkami, pilkami a dalšími nástroji, které by našly u táty v garáži, kdyby ji měl. Centrum pohybu. Koutek Knihy a písmena, kde listují, opisují, vystřihují nebo tvoří plakáty. Místo se stavebnicemi a místo se stolními hrami. Centrum Voda a písek, kde staví, modelují nebo loví věci z vody. Nechybí zákoutí Pokusy a objevy, tam mají ve zkumavkách brouky, kamínky nebo peříčka. V centru aktivit Domácnost si zase zkoušejí vařit jednoduchá jídla.
Když nemáte školku, vrazte tam dětskou skupinu. Nedostatek míst nahrává alternativám
Číst článek
„Nové rozdělení tříd děti neuvěřitelně zklidnilo. Předtím měly tendenci ve volném prostoru neustále běhat a dovádět,“ říká ředitelka Pechanová. „Program Začít spolu nám umožňuje připravovat denní program diferencovaně. Každé dítě je jiné, každé potřebuje jinou péči. Paní učitelky mají stanovený nějaký cíl, nabídnou dětem různé aktivity a děti si můžou vybrat, jak k němu dospějí. Je to na nich. Svoboda volby je daleko širší.“
Světlá výjimka
Návštěva školky v Obrnicích může působit téměř idylicky, mezi sociálně vyloučenými lokalitami, v nichž u nás žije přes sto tisíc lidí, jsou ovšem světlou výjimkou. A nejde jen o vyloučené lokality, ale o chudší regiony obecně.
„Praxe v Obrnicích je obdivuhodná. Je však nutné říct, že také poměrně jedinečná. Taková kvalita předškolního vzdělávání v sociálně zatížených územích není standardem. Naopak. Nezřídka jsou tyto služby pro rodiny žijící v chudobě spíše nedostupné z mnoha důvodů – ekonomických či kulturních," říká odborník na školství z PAQ Research Karel Gargulák.
„Do mateřské školy často nedocházejí právě ty děti, pro které by byla docházka nejprospěšnější. Výzkumy ukazují, že předškolní péče může zcela zásadním způsobem ovlivnit šance dítěte na získání kvalitního vzdělání,“ píše v publikaci Spravedlivý start? David Greger z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Tamtéž pak pokračuje: „Vztah mezi docházkou do předškolního zařízení a školními výsledky byl silnější pro ty školské systémy, které mají vyšší veřejné výdaje na předškolní vzdělávání, nižší průměrný počet žáků na učitele a ve kterých docházka do mateřské školy trvá déle.“
Investice do předškolního vzdělávání přitom vycházejí pro stát jako jedny z nejvýhodnějších. Každá koruna se podle výpočtů PAQ vrátí do státního rozpočtu třikrát až čtyřikrát. Dítě ze znevýhodněného prostředí, které začne včas chodit do mateřské školy, má podstatně vyšší šanci, že se mu podaří přestup na základku, dokončí i střední školu a najde si zaměstnání. Z platu odvádí daně, veřejné rozpočty ušetří na sociálních dávkách nebo i na potírání kriminality.
Nejen z českých, ale i z řady zahraničních studií vyplývá, že včasný nástup do školky je jeden z nejsilnějších faktorů úspěchu v dalším vzdělávání – určitě z těch, které mohou vlády přímo ovlivnit. Dalším takovým je počet asistentů pedagogů a dalších podpůrných pozic ve vzdělávacím systému. Omezení části rozpočtu, ze které jsou asistenti placeni, bylo hlavním motivem poslední stávky škol.
Obědy i školka zdarma
V Obrnicích pracují s dětmi jak speciální pedagogové, tak logopedické asistentky. A školka je na rozdíl od většiny jiných zcela zdarma. „Jako ředitelka rozhoduju o výši úplaty za předškolní vzdělávání. Se zřizovatelem (obecním úřadem Obrnice – pozn. red.) jsme se domluvili, že v naší lokalitě by to byl problém, takže úplatu nevybíráme,“ říká ředitelka Pechanová. Rodiče mohou své děti také přihlásit do programu oběd zdarma.
Státní jesle i dotované chůvy od tří měsíců. Matky ve Francii ctí pravidlo ‚hlavně být sama v pohodě‘
Číst článek
„Někteří lidé tady to ovšem vidí jako nálepku chudoby. Stydí se za to, že by jejich dítě mělo jít na oběd zdarma. Radši ho nepřihlásí a dítě hladoví,“ říká ředitelka místního centra sociálních služeb Lucie Matějovicová. „Když neví, co bude mít k jídlu, má hlad a žízeň, potýká se s posměchem, nemůžeme ho probudit k dalšímu rozvoji.“
Podobnou bariérou můžou být nedostatečné hygienické návyky. „Způsobuje to problémy při začleňování do kolektivu. Ostatní děti se jim mohou smát. Kolektiv je nepřijme, jsou oddělované, a to se jich pak drží i v dalších školských kolektivech. Jsou na takovou situaci v podstatě zvyklé a zdá se jim normální.“
Podle zkušeností Lucie Matějovicové může školka s doučením základních návyků výrazně pomoci a zvýšit tak šance dětí na úspěch v dalším životě. „Jde nám o to, aby se vyrovnávaly startovací plochy.“
Děti jsou hrdé na rodiče
Ani nulové náklady na školku podle zkušeností z Obrnic nemusí být pro rodiče dostatečný důvod, aby tam děti poslali. Nejtěžší je získat si jejich důvěru.
Místa ve školkách jsou, ale ne tam, kde žijí rodiny. Rodiče potřebují desítky tisíc dalších, přibývají stovky
Číst článek
„Dostáváme je do školky na různé akce, kam přijdou i prarodiče a tetičky, nebo v rámci otevřených dveří. A také ve spolupráci se sociálními službami. Když se do Obrnic přistěhuje nová rodina, sociální pracovník ji k nám i s dítětem přivede. Ukazujeme jim, jak to tady funguje a že jednáme v zájmu jejich dítěte, že jim chceme pomoci. Necháváme je pak v mateřské škole nejen po dobu adaptace, ale kdykoli mají možnost se přijít podívat. Jde o to, aby k nám získali důvěru, nebáli se sem dítě posílat,“ vysvětluje ředitelka Pechanová.
Domácí úkoly v Obrnicích nedostávají děti, ale rodiče, a to jednou za měsíc. Před Vánocemi například vyrobit vánoční domeček. „Měli jsme obavu, že to nebudou chtít dělat, ale překvapili nás. Vymýšlejí a nosí takové stavby, že často koukáme – i s poštovními schránkami, uvnitř se svíčkami. Děti mají radost a jsou na ně hrdé,“ říká ředitelka Pechanová. „Když se pak domeček vystaví, svítí před školkou a vidí ho celé Obrnice, je to krásné.“
Ještě lepší podle ní je, když se přijde starší dítě, které už školkou prošlo, podívat a „ukazuje žákajdu s jedničkami a s pochvalami“. „Práce tady je psychicky náročná. Ale v tu chvíli si říkáme, že stojí za to.“
