Chudý region neznamená neúspěch ve škole. Záleží na podpoře, službách a školkách, ukazuje sociolog
Nová Mapa vzdělávání ukazuje, že i v chudých regionech Česka mohou být děti studijně úspěšné. Jenom na financích totiž nezáleží, upozorňuje v podcastu Život k nezaplacení sociolog Daniel Prokop z PAQ Research. „Záleží na tom, jestli mají v regionu dost školních psychologů, speciálních pedagogů a jak vysoká je účast ve školkách. I znevýhodněné děti, které brzy chodí do školky, mají menší neúspěšnost,“ zdůrazňuje.
Vaše výzkumná organizace PAQ Research vydala ve středu novou verzi takzvané Mapy vzdělávání. K čemu je to dobré?
Chceme otevřít data o vzdělávání, která pochází z České školní inspekce a další zdrojů. Inspekce odvádí dobrou práci.
K čemu je dobrá mapa vzdělávání? A proč se v regionech tolik liší školství a jak to závisí na sociálních podmínkách? Poslechněte si Život k nezaplacení se sociologem Danielem Prokopem
Česká republika má velké nerovnosti v kvalitě a výsledcích vzdělávání. A nejsou to nerovnosti mezi dětmi v rámci škol, ale mezi školami a mezi regiony. A mapa vzdělávání ukazuje, že se mezi sebou obrovsky liší mikroregiony z hlediska neúspěšnosti.
V některých částech republiky deset až patnáct procent dětí nedokončí devět tříd základní školy. V některých to je jedno procento a podobně.
A mikroregiony se liší i z hlediska výsledků testování, v testech na střední školu, a to obrovsky. Hodně to závisí na sociálních podmínkách, ale potom také na různých faktorech ve vzdělávání, se kterými můžeme pracovat a můžeme je zlepšovat.
Pojďme si některé termíny vysvětlit. Ve zprávě píšete o boji se vzdělávací neúspěšností. Co to je?
Vzdělávací neúspěšnost znamená různé výsledky, které vedou k tomu, že dítě nedokončí často ani základní školu. Začíná to vysokými absencemi, potom propadání, opakování ročníků, až případné dokončení, nebo nedokončení devíti tříd. Dítě ale pak nedokončí střední školu.
Méně vysokoškoláků i nižší platy. Český vzdělávací systém je ve srovnání se zahraničím podprůměrný
Číst článek
To vede k tomu, že budoucnost a uplatnění na trhu práce takového dítěte jsou velmi ohrožené.
Platí pořád zjednodušená přímka, že když takové dítě skončí se školou, tak jde rovnou na pracovní úřad?
Ne. Může dělat manuální práce a podobně, které jsou ale velmi nestabilní. Často tito lidé padají do šedé ekonomiky, kde jsou využívaní a podobně. Nezaměstnaných je v Česku mnohem méně než žáků, kteří nedokončili základní a střední školy. Ale je to ekonomická nestabilita a chudoba často na celý život.
Problém je, že regiony se v neúspěšnosti, v nedokončování školy obrovsky liší. A neplatí, že špatně je na tom Ústecký a Karlovarský kraj coby periferie.
Máme tu vnitřní periferie uvnitř krajů. Třeba i na okraji Středočeského nebo Plzeňského kraje, tam je to třeba Tachovsko, Stříbro, Stod a podobně, které mají velkou neúspěšnost. Moravskoslezský kraj sem také patří, ale ani v takovém kraji nejsou regiony stejné. Opava je premiant, Třinec, Hlučínsko a pak jsou tu problémové regiony s vysokou neúspěšností.
Hodně to závisí na míře chudoby. Ale nejenom. Hodně to závisí na tom, jakou tam mají dopravní dostupnost, kolik je tam financování, jak tam fungují předškolní služby a podobně. Jsou regiony, které s tím umí dobře bojovat a neúspěšnost redukují třeba na polovinu toho, co bychom čekali. A jsou regiony, kde je naopak mnohem vyšší, než bychom čekali.
Pravidla pro asistenty pedagoga se mají měnit. Pomoc může chybět i žákům s autismem, míní Felcmanová
Číst článek
Jak to úspěšné regiony, o kterých jste teď mluvil, dělají? Jaké prostředky mají?
Velmi často zmiňovaný region je Krnov. Ten má v Moravskoslezském kraj poloviční neúspěšnost, než by zhruba odpovídalo jeho sociálním podmínkám. Další jsou třeba Litvínov a Kadaň v Ústeckém kraji.
Většinou to je kombinace toho, že tam mají solidní kapacitu služeb. Třeba v Litvínově mají hodně podpůrných pracovníků, relativně velké financování a podobně. A pak toho, že aktéři v oblasti vzdělávání spolupracují – ředitelé, školy – se sociálními službami, jako jsou Orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), a dalšími službami, které zajišťují, aby děti chodily do školek, neměly absence a podobně. To je základní věc, která se propisuje do úspěšnosti.
Jsou to tedy dva recepty: dostatek kapacit podpůrných pracovníků a spolupráce se školami. Třetí recept mají třeba v Kadani a Krnově. Tam pracují s bydlením, aby rodiny nestřídaly bydlení, aby nebyly destabilizované. A aby všichni znevýhodnění nebydleli u sebe v jednom baráku a podobně.
Různé druhy chudoby
Jak exekuce a další problémy jako bytová nouze nebo nízké vzdělání rodičů ovlivňují vzdělávací úspěšnost a neúspěšnost?
Tyto sociální problémy vysvětlují asi dvě třetiny regionálního rozptylu neúspěšnosti a souvisí s výsledky testování. Protože ten druhý ukazatel jsou právě výsledky v testech Cermatu.
Zajímavé je, že výsledky víc závisí právě na destabilizujících projevech chudoby jako exekuce a bytová nouze než na vzdělání rodičů a nezaměstnanosti. Ve vzdělávání nejde tolik o to, kolik máte peněz na účtu, ale jestli vás to dožene k tomu, že měníte bydlení, rozpadá se vám rodina a je v ní stres.
Ve vyloučených lokalitách se vyplatí drsné chování víc než diplom. Škola proto není priorita, říká odborník
Číst článek
A co jsou nejčastější příčiny toho, že dítě nedokončí školní docházku?
Je to kombinace aspektů na straně rodin a chudoby v regionu. Ale potom se ukazuje, že i když jsou regiony stejně chudé, tak roli hraje to, jaké tam jsou finance na služby, jestli mají dost školních psychologů, speciálních pedagogů a jestli je tam vysoká účast ve školkách.
Nezáleží to i na volnočasových aktivitách, které obce třeba podporují?
To v naší mapě není, protože k tomu zatím nemáme data. Ale i to je věc, která pravděpodobně odlišuje to, proč je neúspěšnost v Moravskoslezském kraji menší, než bychom čekali. Tam je mnohem větší sociální kapitál a takové vazivo společnosti, děti tam chodí do základních uměleckých škol, sborů, sportů, případně do církví.
To je rozdíl oproti chudší společnosti v Ústeckém kraji, kde je vazivo a kapitál menší. Ale celé to záleží na účasti v mateřských školách.
Školky pomáhají
To je zajímavé. Oproti minulé verzi Mapy vzdělávání tady přibyla datová analýza, která prokazuje pozitivní roli mateřských škol v boji se vzdělávací neúspěšností. V čem to spočítá?
Ukazuje se, že když máme regiony stejné z hlediska sociálních podmínek, tak ty, které mají vysokou účast v mateřských školách, mají menší neúspěšnost. To se ukazuje i na individuální úrovni dětí. Děti ze znevýhodněného prostředí, které chodí včas do školky, mají menší neúspěšnost.
Dětské skupiny mohou pomoci s málo místy ve školkách. Kapacity ale nelze navýšit ze dne na den
Číst článek
Ukazují to i americké experimenty, kde vzali několik stovek dětí, náhodně je rozdělili, polovině zaplatili školku – a celoživotně jsou úspěšnější.
Školky ale musí být dobré. A docházka musí být včasná, nesmí to být jenom jeden předškolní rok, ale minimálně dva roky. Tohle vede k tomu, že dítě získá aspirace z okolí, není uzavřené jen v tom prostředí, kde třeba není motivace ke vzdělávání.
Rodina se naučí komunikovat se vzdělávací institucí, což je důležité, protože právě nezkušenost těch rodin i třeba to, že mluví jiným jazykem, vede k tomu, že když se na to přijde až na základní škole, tak rodiny nejsou schopné se dohodnout se školou na řešení problémů. Pomáhá, když se to naučí už ve školce.
A hlavně se dítě naučí předmatematické schopnosti, rozeznávaní tvarů, písmena. Když to neumí, tak ho to hodně znevýhodňuje v první třídě. České školství bohužel hodně předpokládá, že děti už tyto schopnosti mají.
Také se děti ve školce naučí rutiny. Americké výzkumy ukazují, že předškolní příprava vás naučí rutiny, které pak vyžaduje škola – že tam musíte chodit, co musíte dělat, že se třeba musíte zouvat... To dětem pomůže v celoživotní úspěšnosti, protože tohle vyžadují i další instituce.
Řídit a financovat
Pro koho je Mapa vzdělávání dobrá?
Když jsme ji vydali minule, tak měla mapa stovky tisíc přístupů. Otevírá to data o vašem regionu. Ukazujeme tam dokonce přímo váš mikroregion, vaši obci s rozšířenou působností, jak se to liší od regionů se stejnými sociálními podmínkami. Takže vidíte, jak se Litvínov nebo Krnov pozitivně liší od dalších mikroregionů.
Mimopražští rodiče dají na kroužky v průměru 1 400 korun na dítě, v Praze ještě o 1 100 korun více
Číst článek
Kolegové na to navazují tak, že objíždění ty mikroregiony a ukazují jim, kde mají možnost posílit kapacity. Takže to opravdu může vést k posílení snahy něco v těch mikroregionech udělat. Zároveň to může vést ke tlaku rodičů a dalších aktérů, aby se to zlepšilo.
Bez dat jsme slepí, nevíme, co jsou problémy. A třeba jsme si nalhávali, že problémy se týkají dvou krajů. Ale už na neúčasti ve školkách, která je vyšší třeba v Ústeckém kraji, vidíme, že je to problém mikroregionální. A že záleží na obcích, jestli školky zřídí a jestli tam budou tlačit chudé děti a podobně.
Z toho vyplývá, že na řadě míst blízko sebe existují dva různé vzdělávací světy. Jak se to dá narovnat?
Jedna věc je, že se stát musí zaměřit na řízené soustavy. Máme asi 2700 zřizovatelů škol, ale celá soustava je prakticky neřízená. Dobrou práci dělá Česká školní inspekce, která dělá analytické zprávy, ale ty jdou ke zřizovatelům, kteří je často strčí do šuplíku. Nemáme nastavenou odpovědnost a řízení soustavy.
V naší mapě ukazujeme, že roli hraje i financování školství, které bohužel v Česku vůbec nezávisí na tom, jestli je region znevýhodněný. Místo toho se žádá o různé dotace, ale pro ředitele škol je to složité ufinancovat. A zároveň v chudších regionech nemají školy takovou podporu svých obcí.
Takže paradoxně školy v chudších regionech nemají víc financí na to, aby tam čelily problémům v oblasti znevýhodnění, absencí, duševního zdraví a podobně. Pomohlo by udělat systém financování jednodušší tak, aby to dalo ředitelům prostředky na to to řešit. A třeba doplnili podpůrné pracovníky.
Až sedmdesát procent základních škol v Česku nemá školního psychologa ani speciálního pedagoga. To samozřejmě omezuje jejich schopnost řešit problémy. Jsou regiony, kde tyto pracovníky nemá ani jedna škola.
Školky by měly stavět obce. Pokud místo nezajistí, měly by hradit prodloužení rodičovské, říká Prokop
Číst článek
Čím to je? Nejsou na to peníze? Zřizovatelé to nechtějí?
Tyto profese jako školní psycholog jsou závislé na dotacích. A dotace trvá rok. Takže nemůžete tomu člověku nabídnout třeba perspektivu deseti let. A zároveň je takových lidí málo.
Takže je to kombinace financování, nestability a toho, že je těch lidí málo. Ale to platí i kvůli tomu financování, které je potřeba změnit. Je také potřeba se zaměřit na zadání mikroregionů. Máte třeba 72 procent dětí, které chodí do školky, ale ono by to mělo být minimálně 85 procent. To je cíl, kam se má směrovat.
V analýze PAQ Research píšete, že faktory úspěchu pomáhají překonávat sociální podmínky. Co to znamená?
Kolegové tím chtěli říct, že ty věci, o kterých jsem mluvil – školky, financování, podpůrní pracovníci a podobně – hrají opravdu velkou roli i ve stejně chudých regionech. Například v nejchudších mikroregionech Česka obecně 27 procent dětí nedokončuje školu a 6,5 procenta nedokončí ani devět tříd základní školy.
Ale regiony se výrazně liší a tam, kde je dobrá předškolní docházka, jsou tam psychologové a podpůrní pracovníci, tak jsou to jenom čtyři procenta. A tam, kde tohle nefunguje, je to skoro až devět procent. To je o polovinu vyšší úspěšnost pro místa, kde podporu mají.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
