Slazené nápoje jsou na úkor zdravotního a sociálního systému. Je třeba v nich zdanit cukr, navrhuje Prokop
Lidé v Česku mají příliš často problém s obezitou nebo nadváhou. Sociolog Daniel Prokop z výzkumné organizace PAQ Research proto navrhuje zdanit cukr obsažený ve slazených nápojích. „Zdanění slazených nápojů funguje v padesáti zemích světa a ve dvanácti zemích Evropy. A ve většině to vedlo k výraznému snížení konzumace, v průměru asi o 15 procent,“ říká pro Radiožurnál. Zisk ze slazených nápojů podle něj vzniká na úkor daňových poplatníků.
Nová studie vaší agentury PAQ Reserach je uvozená větou Jak danit slazené nápoje? Dobrý design vybere miliardy, sníží obezitu a administrace moc nestojí. Tak jak by se podle vás měly slazené nápoje danit?
Za prvé proč to vlastně dělat. U nás je spotřeba cukru výrazně větší, než by doporučovali lékaři a odborníci. Zároveň jsme země, kde má nadprůměrný počet lidí nadváhu a obezitu. A také jsme země, která nadprůměrně konzumuje slazené nápoje.
Konzumace cukru s negativním dopadem na zdraví stojí miliardy korun ve zdravotním rozpočtu a sociálním systému, a to platí ostatní daňový poplatníci, upozorňuje sociolog Daniel Prokop
Takže to má u nás určitě smysl řešit. Protože konzumace cukru má i kvůli obezitě negativní dopady na zdraví. Stojí to potom ve zdravotním a sociálním rozpočtu miliardy korun a platí to ostatní daňoví poplatníci. Má to takzvané negativní externality tím, že zátěž se přenáší do dalších systémů, které lidé platí.
Proto má smysl zdanit ty věci, které mají podobné negativní externality a dopady na další daňové poplatníky. Dává to větší smysl než danit třeba práci.
A možná je to rozumnější než šachovat se sazbou daně z přidané hodnoty, jak to obsahuje konsolidační balíček?
Ano, strávili jsme půl roku posouváním drobných sazeb DPH. Podle mě to byla skoro zbytečná rošáda.
Lékaři se stále častěji setkávají s prediabetem. ‚Předstupněm‘ cukrovky trpí i mladí lidé kolem třiceti
Číst článek
Ale zpátky k cukrům. Slazené nápoje se mezi sebou liší tím, jaký mají obsah cukru na litr. Některé na českém trhu mají i 112 gramů na litr nápoje. Když si představíte láhev, tak víc než desetinu objemu tvoří jakoby nasypaný cukr. Některé nápoje mají 60 gramů na litr, takže polovinu.
Zdanění slazených nápojů funguje v padesáti zemích světa a ve dvanácti zemích Evropy. A ve většině to vedlo k výraznému snížení konzumace, v průměru asi o patnáct procent. Třeba ve Velké Británii se snížila spotřeba cukru ve slazených nápojích o 35 procent.
Aby to fungovalo, musí se to udělat tak, že zdanění co nejvíc navážete na objem cukru. Tím motivujete lidi, aby pili neslazené nebo méně slazené nápoje. A zároveň, a to je hodně důležité, motivujete výrobce, aby tam nedávali 112 gramů cukru, ale sedmdesát gramů, protože budou mít nižší daň.
Když se zkombinují tyhle dva efekty, tak právě v Británii to vedlo ke snížení konzumace cukru přes slazené nápoje o 35 procent. Ale když se to udělá špatně, tak to efekt mít nemusí. To právě ukazujeme v naší studii – jak to udělat.
Protože když někdo dává 112 gramů cukru do slazeného nápoje, tak svoje zisky generuje na úkor nákladů ve zdravotním systému. To je bohužel realita.
Obezitu způsobují dětem rodiče jídlem i geny. Je potřeba se tuku zbavit už v dětství, tvrdí experti
Číst článek
Proti tomu se samozřejmě ozvali představitelé Svazu výrobců nealkoholických nápojů. Jejich mluvčí Veronika Jakubcová už řekla, že „země jako Finsko nebo Spojené království zdanily nápoje nejvíc, ale stále se potýkají s rostoucí obezitou a neposkytly důkazy o přínosech zdraví pro obyvatele“.
Reakce jsou samozřejmě různé. Ale tohle má i velkou podporu od značné části profesních organizací.
Ale dobře, vezměme si Británii a Finsko. Není pravda, že to v Británii nemělo ten efekt, tam je o 35 procent menší konzumace cukru a je to dané tím, že se snížil objem cukru v nápojích. Letos vyšel odhad vědců z univerzity v Cambridge, že daň na slazené nápoje jenom mezi dívkami ve věku šesti let, jenom v jednom ročníku dívek, zamezila pěti tisícům případů obezity.
Právě na děti a mladistvé má tohle velký dopad, protože větší část cukru spotřebují právě skrze nápoje. Takže Británie je naopak případ toho, že to zafungovalo dobře.
Je pravda, že ve Finsku to funguje hůř. Důležité je totiž nastavení daně. A Finové udělali tu chybu, že daň byla moc nízká, zhruba jedenáct centů na litr nápoje. To je skoro nic. Takže to nemělo ten efekt.
A za druhé to bylo ve Finsku vázáno pouze na litr nápoje. Jenže když to uděláte takhle, tak má stejnou daň nápoj, který má 60 gramů cukru na litr, a ten, který má 120 gramů. Takže tam chybí motivace.
Americká asociace lékařů je proti užívání indexu BMI. Je nepřesný, rasistický a za normální má bílého muže
Číst článek
Lepší systém je proto ten, který zavedli v Británii a v Polsku, kde mají jedno z nejlepších zdanění cukru. Tam to vážou na objem a motivují tím výrobce snížit množství cukru v nápojích. Je dobré si říct, v jakých zemích to fungovalo více a v jakých méně.
Také soudíte, že slazené nápoje představují jeden z hlavních zdrojů cukru. Ve Spojených státech je to až čtvrtina veškeré konzumace. V Česku ale data chybějí.
Ano, v Česku máme jen odhad. Ale zároveň jsme země, kde nadprůměrně mnoho lidí konzumuje sladké nápoje.
K tomu už data jsou?
Ano. A pravděpodobně to bude také vysoké procento. Ale ani tohle není samospásné. I když konzumaci cukru zredukujete o 35 procent jako v Británii, tak ale redukujete jen omezenou část a pořád tu zůstává signifikantní dopad cukru na zdraví. To už se studovalo v padesáti zemích světa a velká většina ukazuje pokles spotřeby cukru.
Výrobci nápojů ale namítají, že omezení může mít vliv na obrat, zisk a zaměstnanost nejen u výrobce, ale i u kooperujících subjektů, dodavatelů a přepravců. Říkají, že snížení spotřeby tak ovlivní nejen zisk, ale následně i výši odváděných daní. A ve výsledku to může vést i k propouštění zaměstnanců.
To víme. V některých případech je tenhle argument pravdivý, že když něco zdaníte, tak omezíte byznys a to má negativní dopady. Tento argument nelze obecně podceňovat.
Bez porce ovoce nebo zeleniny se denně obejde skoro polovina Čechů. Rizikově se stravuje pětina obyvatel
Číst článek
Ale zahraniční zkušenost ukazuje, že výrobci mají šanci dělat víc neslazených nápojů a víc nápojů, kde je cukru méně. Není ho tam 112 gramů, ale sedmdesát. A dopad na obrat výrobců v zahraniční byl potom malý, protože mohli uniknout k méně škodlivým variantám.
Danění cukru v nápojích dopadá stejně jako regresivní daň u alkoholu více na chudé domácnosti. Dá se to vybalancovat?
V naší studii je zároveň analýza, kolik limonád a slazených nápojů pijí lidé v různých domácnostech podle příjmu. A v chudších domácnostech to opravdu tvoří větší část rozpočtu. To samé platí i u některých typů alkoholu.
Podle našeho názoru by tohle mělo být spojeno se snížením daně z nízkopříjmové práce. Abychom méně zatěžovali daní ty, co mají minimální mzdu. A naopak abychom víc zatěžovali způsoby spotřeby, kde výrobce generuje zisk tím, že přenáší náklady do zdravotního systému.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
