V průběhu pandemie covid-19 se v Česku zformovala skupina lidí, kteří ztratili důvěru v systém. Podle unikátního průzkumu pro server iROZHLAS.cz jde přibližně o 12 procent populace. Mírní příznivci konspirací zaměření na covid-19 častěji zastávají antisystémová stanoviska a volí extrémnější strany. Podle sociologů z národního institutu SYRI jejich důvěru v mainstream a instituce podryla chaotická komunikace státu během pandemie.

Společnost nedůvěry Praha 6:20 20. července 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Tvoří takzvaný „měkký obal“ tvrdého jádra lidí, kteří rozhodně věří široké škále konspiračních a dezinformačních výroků. A přestože jsou silným příznivcům konspirací velmi podobní, je u nich vidět menší míra přesvědčení v konspirační výroky.

Život ve světě vytvořeném konspiračními teoriemi. Silní příznivci konspirací nevěří systému ani médiím

Číst článek

Řeč je o skupině takzvaných mírných příznivců konspirací zaměřených na covid-19, kteří tvoří asi 12 procent české populace (všechny skupiny popisujeme ve stručnosti zde). Od druhé skupiny mírných příznivců, kteří se zase více zaměřují na téma migrace, se liší především mírou důvěry v systém, se kterým jsou obecně mnohem méně spjatí.

Podle výzkumu Společnost nedůvěry, který pro server iROZHLAS.cz připravili výzkumníci z Národního institutu SYRI, souvisí nízká důvěra v systém u této skupiny se zklamáním z fungování politických institucí a médií během celé pandemie.

„Míra nejistoty a nedobrá strategická komunikace vlády způsobila rozvrat toho, nakolik lidé důvěřovali opatřením vlády a zda považovali koronavirus za problém. A od toho se odvíjela i jejich ochota naslouchat informacím o tom, nakolik je situace aktuálně vážná,“ interpretuje data výzkumnice a vedoucí CVVM Paulína Tabery.

Tento závěr podporuje i výzkum antropoložky Marie Heřmanové, která během pandemie zkoumala, jak se vyvíjela důvěra v opatření a schopnost státu situaci řešit, v komunitě okolo spirituálních influencerek na sociálních sítích.

„Pro spoustu lidí byl covid-19 znejišťujícím momentem, který narušil jejich základní důvěru v to, že se věci nějak předvídatelně dějí a mají racionální vysvětlení. To, co jsem pozorovala na svém průzkumu během pandemie, bylo, jak odklon lidí od systému postupuje současně s tím, jak se proměňuje komunikace vlády a expertů,“ vysvětluje Heřmanová.

Podle ní bylo právě na zkoumané komunitě vidět, jak ze začátku pandemie byli lidé solidární, šili roušky a pomáhali izolovaným seniorům a sousedům.

Změna ale přišla v září 2021, kdy vláda rozhodla o odložení nepopulárního lockdownu kvůli blížícím se volbám a lidé se legitimně začali ptát, zda je drastické opatření vůbec potřeba, když se s ním může počkat. Na oblibě tím podle Heřmanové získali odborníci a lékaři, kteří šířili názory odlišné od hlavního proudu.

Důvěra a pohodlnost

Podobné kroky vedly podle ní ke ztrátě důvěry nejen ve vybrané politiky. Ale přeneseně i v tradiční politické strany a instituce, jako jsou Parlament či média.

„Je to příklad krize, kterou sice premiér ani ministr zdravotnictví nemohou ovlivnit, mohou ale sehrát roli stabilní autority, která lidem vysvětluje, co se děje. Nebo naopak roli prvků, které prohloubí nedůvěru, což se na podzim 2021 bezpochyby v české společnosti stalo,“ doplňuje Heřmanová.

Podle psychologa Dalibora Špoka ale není možné svalovat všechnu vinu na politiky. Ochotu dodržovat nastavená opatření totiž podle něj důvěra v politiky tak silně nepodmiňuje.

„Žil jsem během covidu v jiných evropských zemích – mimo jiné i v Řecku, které je typické nedůvěrou v politiku, která tam je velmi roztříštěná. A přesto tam lidé neuvěřitelně poctivě proticovidová opatření dodržovali. Tedy úplně nesouhlasím se spojováním, že lidé nedůvěřují politikům, a proto nedodržují opatření,“ vysvětluje s tím, že z jeho zkušenosti jde spíše o systémový problém související třeba i s nastavenými hodnotami.

„Jsou to nakonec lidé, kteří odmítali dodržovat proticovidová opatření. A to třeba jen proto, že se nechtěli vzdát svého životního standardu,“ popisuje psycholog s tím, že důvěra v konspirační a dezinformační koronavirové narativy chápe spíše jako snahu lidí si tyto své postoje vysvětlit a obhájit.

„Nikdo se nechce vidět jako někdo, kdo porušuje pravidla, kdo je morálně problematický. Jednou z možností tedy je, že uvěřím těmto konspiračním či dezinformačním narativům. Že covid-19 ve skutečnosti neexistuje, že ta čísla nakažených jsou nadsazená nebo že očkování nefunguje. Uvěřím nějaké interpretaci, která mé chování legitimizuje. Neříkám, že to vysvětluje všechno, ale je to jedna z možností,“ dodává psycholog.

Proti systému

Mírní příznivci konspirací zaměření na covid-19 se pak vyznačují podle výzkumu třeba i svým nezájmem o politiku. Když už ale tito lidé vyrazí k volebním urnám, podporují podle sociologa CVVM Matouše Pilnáčka oproti ostatním skupinám více antisystémové či extrémní strany.

„Jde například o Svobodu a přímou demokracii (SPD), která je velmi preferovaná mezi silnými příznivci konspirací a právě i u skupiny mírných příznivců zaměřených na covid-19,“ popisuje závěry plynoucí z Pilnáček, podle kterého je toto výrazný rozdíl oproti příznivcům migračních konspirací. Ti volí častěji systémovější strany – jako třeba hnutí ANO, které je současným lídrem opozice.

Podle Tabery může jejich volba souviset s tím, že zatímco argumenty mírných příznivců zaměřených na migraci zvedají i jiné strany, covidové – ale například i čipovací – konspirační teorie zaznívají mnohem častěji z extrémního a antisystémového spektra politiky.

Od tohoto voličského chování se pak odvíjí i vztah skupiny k demokracii. Na otázku, zda ji mírní příznivci konspirací o covidu-19 považují za nejlepší druh státního zřízení, či zda preferují jiný způsob vlády, odpovídají spíše rezignovaně, že je jim jedno, v jakém systému vlastně žijí.

Tito lidé jsou také většinou nespokojení s členstvím v NATO a v Evropské unii. Stejně tak jsou kritičtí vůči vládní podpoře Ukrajiny a přijímání ukrajinských uprchlíků.

E-maily a sociální sítě

Názory na svět kolem sebe si mírní příznivci covidových konspirací tvoří v prostředí poměrně širokého spektra informačních zdrojů. Z mainstreamových u nich dominují komerční televize, rádia či zpravodajské weby.

Vzhledem k tomu, že tyto tradiční zdroje využívají obecně méně, než je tomu u jiných skupin, nahrazují je jinými platformami. Těmi jsou nejčastěji sociální média a takzvaná personalizovaná média.

„Z výzkumu víme, že velká část těchto lidí si vytváří názor v okruhu svých známých a přátel. Hraje tam tedy velkou roli i přeposílání e-mailů a komunikace na různých chatovacích platformách,“ vysvětluje šéf Studií nových médií na Univerzitě Karlově Josef Šlerka.

Nevyhýbají se ale ani webovým stránkám, které sdílejí široké spektrum konspiračních a dezinformačních příběhů. Podle výzkumníků totiž nejde říct, že by mírní příznivci konspirací byli zaměření jen na úzké tematické spektrum těchto narativů. Ačkoliv vyjadřují větší přesvědčení u covidových témat, důvěřují i jiným konspiračním příběhům.

„Když nevěříte celospolečenským institucím a tomu, jak interpretují svět, tak se ve vašem vnímání vytváří volný prostor, který je třeba vyplnit novou interpretací. A jedna z mála těch, které se nabízí, je ta alternativně-konspirační, čímž se postupně dostáváte až k dezinformacím,“ popisuje sociolog s tím, že jde přesně o případ mírných příznivců zaměřených na covid-19.

Podle psychologa Špoka přesto není možné najít jednoduché řešení důvěry ve vědou nepodložené konspirační teorie, protože se nedá jasně říct, jestli důvěru v konspirace způsobuje nedůvěra v systém či zda nedůvěra v systém způsobuje důvěru v konspirace.

„Říkáme tomu cirkulární kauzalita. Uvedu příklad – chudoba. Co je dřív – nedostatek vzdělání, nebo to, že je člověk z chudých poměrů? Jedno podmiňuje druhé. A u dezinformací je to podobné. Čím více věřím jedné dezinformaci, tím více přestávám věřit systému, což vede opět vede k větší důvěře v dezinformace,“ popisuje psycholog.

To ale podle něj neznamená, že by stát a jeho instituce měly na řešení problému rezignovat.

„Kdyby tyto lidi nebylo možné oslovovat, tak by naše profese, coby psychologů, neměla smysl. Vysvětlování a informování o problému na základní úrovni, toho není nikdy málo. Jednak to můžeme dělat technicky, jak to děláte v Českém rozhlase, že vysvětlujete vždy nějakou dezinformaci. Nebo to můžeme dělat i hlouběji – a to napravovat hodnotově-etický, vzdělanostní systém. To je jedna z největších rolí společnosti, pedagogů, ale i institucí, jako jsou média,“ uzavírá téma.

Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít