Příliš světla sice nedává, dá se na ní ale ohřát jídlo. Čeští skauti vyrábějí pro Ukrajinu zákopové svíčky
Obyvatelé Ukrajiny zažívají už třetí válečnou zimu. Kvůli ruské agresi je část infrastruktury zničená a řada oblastí bez elektřiny. Lidé, kteří měli ve zvyku topit dřevem, si ho nemohou kvůli ostřelování nasbírat a těžko se tak zahřejí nebo si uvaří. Skauti proto vyhlásili sbírku na vosk a prázdné plechovky a pustili se do výroby zákopových svíček. Mezi oddíly, které zákopové svíčky vyrábí, je i Šedá střelka a Modrá střela v Českém údolí v Plzni.
Skautská klubovna tone ve tmě. Odběr elektřiny běží naplno a někde vypadly pojistky. Vedoucí s baterkami vybíhají hledat zádrhel a uvnitř se při svíčkách chichotá mládež. Klubovnou se line vůně vosku, který pomalu taje v hrnci na kamnech. „To je dvojvrstvý na mléko, aby se nespálilo. V tom se dá uvařit i čokoláda,“ směje se jedna ze skautských vedoucích, která už v životě asi uvařila leccos.
U stolu sedí pět dívek, ta nejstarší osmnáctiletá dlouhovláska je rádce a má přezdívku Uzlík. Stříhá úzké pruhy kartonu, láme je a strká je to prázdné plechovky. „Karton funguje jako knot a stačí to jen zalít horkým voskem, nadvakrát, aby to dobře fungovalo.“
Uzlík studuje na Církevním gymnáziu, kde vzniklo sběrné místo na vosk od dárců. „Je to malá věc, ale aspoň něco můžeme pro Ukrajince udělat.“
Do skupiny patří i usměvavá dívka, která schovává vlasy pod čepicí. Má skautské jméno Šípek, chodí na základní školu a o Ukrajině se dozvídá nejvíc při hodinách zeměpisu. Plechovky naplněné proužky kartonu odnáší do vedlejší místnosti, kde taje vosk ve velké nádobě. „Aspoň tam nebudou v takové tmě,“ přemýšlí o neznámém místě, kde zákopové svíčky skončí.
Jak dlouho svíčky hoří, dívky vědí, ale netestovaly je. „Zkoušel to nás vedoucí, určitě to funguje.“ Znovu zhasne elektřina – ozve se smích – a přestane vrčet i elektrická řezačka. „Velké plechovky ořezáváme, chce to udržet poměr šířky a hloubky plechovky. Aby po vyhoření nezůstával zbytečně vosk,“ vysvětluje skautský vedoucí Permoník, vlastním jménem Petr Vaněk.
‚Alchymie‘ při výrobě
Proč hoří zákopové svíčky tak dlouho, nad tím přemýšlí i Permoník, protože je dosud nevyráběl a musel se to s kolegy naučit. „Před klubovnou jsme pálili jednu malou na zkoušku, hořela přes tři hodiny, takže ty větší hoří jistě pět, šest hodin. Zákopovka žhaví tak, že se vedle ní nedá být. Je to nesrovnatelné s běžnými svíčkami.“
V každé svíci jsou dva kartonové knoty, ale i uvnitř plechovky zůstává smotaný karton jako šnek. „V tom je asi podstata výhřevnosti. Hodně vosku se pálí na velké ploše. Svíčka hoří po celém povrchu, nikoliv jenom na knotu. Ten poměr kartonu a vosku je trochu alchymie,“ dodává Permoník a jde ukázat do skladu, kolik vosku a parafínu dárci přinesli.
„Jeden člověk našel doma tyhle obrovské pláty parafínu. Prý kdysi dělala jeho žena svíčky. To je skvělé, parafín ani nečoudí.“
Vosky a parafíny vybírali skauti minulý týden a na tom v podstatě záleží, kolik jsou schopni vyrobit svíček. V Plzni to dopadlo dobře a Permoník odhaduje, že skauti vyrobí v klubovně za týden kolem osmi set zákopových svíček.
Do akce nazvané Světlo a teplo pro Ukrajinu se zapojilo několik desítek oddílů, kromě Plzně třeba v Litomyšli, Benátkách nad Jizerou nebo v Pražmě v okrese Frýdek Místek. „Vloni jsme jich tam vyrobili 2500,“ posílá zprávu po síti X tamní skautka Ivančena.
Skauti se podle mluvčí Barbory Trojak kvůli výrobě zákopových svíček nesetkávají s žádnou nenávistí. „Jen jednou v Holešovicích nám někdo nadával a sem tam na sociálních sítích se občas objeví nějaký hejt.“
Skauti by chtěli navázat na úspěšný minulý ročník a vyrobit dohromady zase alespoň 18 tisíc svíček. „Nejlepší by ale bylo, kdyby to bylo naposled a už jsme příští rok nemuseli,“ dodává skautský vedoucí Permoník.
Poslechněte si reportáž také jako audio v horní části článku.
