Udavač parašutistů jako whistleblower, kritizuje podnikatel zákon na jejich ochranu. Právník ho hájí
Oznamovatelé protiprávního jednání jsou od srpna i v Česku chráněni zákonem, který vychází z evropské směrnice. Bude přínosný? „Samozřejmě, že bude. Kvalitní legislativní rámec v Česku dlouho chyběl,“ míní jeden z prvních českých whistleblowerů, právník Ondřej Závodský. „Je škodlivý, absolutně ho nepotřebujeme. Je to ochrana a podpora udávání,“ nesouhlasí předseda podnikatelských odborů Radomil Bábek v Pro a proti Českého rozhlasu Plus.
„Kdyby tyto řeči pan kolega nezmiňoval, možná to lidé nebudou propojovat s postkomunistickým a komunistickým étosem udávání,“ reaguje na slova podnikatele Závodský. Podle něj je potřeba vysvětlit, co whistleblowing opravdu je.
„Jestliže někdo krade sousedovi auto, jestliže někdo znásilňuje sousedku, každý ví, že se takové věci mají oznámit. A ten, kdo takovou věc oznámí, se setká s určitým společenským oceněním. Jestliže někdo zachraňuje veřejné prostředky zkorumpovaného nadřízeného ve státním aparátu, bude kolega Bábek vykládat, že je to škodlivé,“ myslí si Závodský.
„My si ale myslíme, že veřejné prostředky a další hodnoty je potřeba zachraňovat. A bez toho, kdo je toho svědkem, se to neodhalí. Díky takovým povídačkám pak přicházíme o společenské uznání lidí, kteří skutečně společnosti významně pomáhají,“ naznačuje.
Blažkův náměstek: Zákon o ochraně whistleblowerů je nutný. Budu ale rád, když podání bude co nejméně
Číst článek
Bábek si ale stojí za tím, že whistleblowing a udavačství je totéž. „Whistleblowing je jenom hezký název pro ošklivou věc, pro ošklivou činnost,“ říká.
„Státní moc umí nazývat věci tak, aby byly příjemné, abychom mohli třeba vrahům říkat eliminátoři nebo zlodějům přemísťovači a podobně. Prostě je to jenom jiný název,“ soudí.
Připomíná, že podle českých zákonů jsou občané povinni oznamovat trestné činy i jejich přípravu: „Tedy nedokonané trestné činy, jako je třeba vražda, únos, týrání a tak dále. Trestných činů explicitně vyjmenovaných je celá řada. To je za prvé.“
„Za druhé všichni občané mají právo, když pominu povinnost morální, oznámit cokoli buď orgánům činným v trestním řízení, nebo příslušným úřadům, ale musí to být postaveno na bázi nějaké občanské statečnosti, osobní odpovědnosti. Whistleblowing není nic jiného než institucionalizace udávání,“ opakuje Bábek.
Praotec whistleblowerů
Závodský zdůrazňuje, že nový zákon má chránit oznamovatele protiprávního jednání například před vyhozením z práce: „Jestliže někdo oznámí, že sousedovi kradou auto, nehrozí mu propuštění z práce, nehrozí mu patrně žádná další dehonestace.“
„Jestliže ovšem oznámím, že v úřadě, kde pracuji, se chystá nějaká velká korupční záležitost, na základě které mají být zmanipulovány veřejné zakázky, jakmile se to dozví nadřízený, který tu nekalou činnost organizuje, tak mě samozřejmě okamžitě vyhodí. A tento zákon má srovnat tyto dva případy tak, aby ani v jednom nikomu nic nehrozilo,“ vysvětluje.
Pro firmy začala platit nová pravidla na ochranu whisleblowerů. Když je nezavedou, hrozí jim postih
Číst článek
Bábek připomíná, že ochrana člověka, který se chová poctivě a čestně, je zajišťována soudy. Varuje, že whistleblowing má dalekosáhlé důsledky pro společnost.
„Protože jakmile otevřete Pandořinu skříňku těch opravdu odporných činností, jako je udávání, tak už se toho nikdy nezbavíme. Rozbují se to ve společnosti. Karel Čurda se možná jednou stane jakýmsi symbolem a praotcem whistleblowerů. A Karel Sabina možná bude oslavován, místo abychom nad ním kroutili hlavou,“ nabízí své srovnání.
Podle Závodského ale přináší nový zákon poměrně propracovaný systém toho, aby nebyl zneužíván.
„Obavy z toho, že se stane whistleblowing nějakým národním sportem jsou naprosto liché. My s tím nepřicházíme jako první na světě. Systém whistleblowingu je znám už z 19. století ze Spojených států a už tehdy šel podstatně hlouběji,“ připomíná jeden z prvních českých whistleblowerů.
Poslechněte si celou debatu ze záznamu. Audio je v úvodu článku.
