Zmocněnec jako součást kampaně? Komentátor o varovném prstu pro Starosty

Praha 8. února 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Tři dny zmocněnce Zahradníka. Pro mě celkem překvapivý konec smírčího jednání pětikoalice. Co pro vás? 
Pro mě úplně ne. Pokud si chtěl premiér zachovat tvář a autoritu, tak to musel vyřešit takovýmto způsobem – že poradce, který byl pověřen tím, aby se zabýval na ministerstvu pro evropské záležitosti přechodem na euro, byl nazýván zmocněncem. Po třech dnech se na dohodovacím řízení dosáhlo toho, že bude opět nazýván poradcem. To si myslím, že je nejzásadnější změna, ke které během pár dnů došlo.

Berete to jako velký ústupek ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN) premiérovi a zbytku koalice? Když ještě v úterý tvrdil, že Petra Zahradníka odvolávat rozhodně nebude?
Beru to tak, že pro politiku jsou důležitá velká gesta, někdy silné výrazy, ale ne vždy je to prospěšné pro konkrétní politiky. Měli by s tím umět dobře zacházet a měli by někdy vážit slova. Když třeba dají ultimátum, které pak neplatí, tak se zesměšní, a podobně to může vnímat i veřejnost. A to i v případě ministra Dvořáka, který se bil v prsa, že zmocněnec zůstane zmocněncem. Po koaličním jednání, nepřekvapivě, už není zmocněncem, ale poradcem. Takže si myslím, že si ministr Dvořák v tomto směru příliš nepomohl. 

Ministr Dvořák navíc taky přece řekl, že je celkem jedno, jestli je Zahradník zmocněnec, nebo poradce. Je v tom tedy vůbec rozdíl? 
Podle mého názoru není. Rozdíl by byl, kdyby byl národním koordinátorem pro přechod na euro, ale tím se Petr Zahradník nestal. Je přirozené, že ministři mají různé poradce, kteří jim pomáhají se orientovat v různých problémech, pomáhají jim třeba dělat různé analýzy, komunikovat i s různými institucemi, odborníky a tak dále. A to je i podstata práce Petra Zahradníka. Ostatně Petr Zahradník je velmi kvalifikovaný člověk, a lze si jen těžko představit někoho, kde je tak odborně zdatný, má různé kontakty, orientuje se v EU, kde působil a stále působí, jezdí do Bruselu… Tam by asi nebyla žádná námitka. Zároveň to však neznamená, že slovo Petra Zahradníka bude slovo rozhodující. Dokonce to neznamená ani to, že pokud dá nějaké podklady, na základě kterých se ministr pro evropské záležitosti nějak rozhodne, tak to bude hlas převažující a že se tím bude vláda řídit. 

Ministr Martin Dvořák agentuře ČTK řekl, že má radost, že se debaty o euru za pár dní posunuly víc než za posledních dvacet let. Premiér zrušený post kompenzuje tím, že si jeho kabinet vyžádá stanoviska Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Legislativní rady vlády ke vstupu do systému ERM II, což je jedno z maastrichtských kritérií. Tak si říkám, že když Petr Fiala (ODS) přistoupil na to, že si vyžádá nějaká stanoviska – připomínám, že ODS není úplně pro euro –, není to ve výsledku vítězství Martina Dvořáka? 
Není. Je to výsledek určitého kompromisu. A jak už to v politice chodí, když chcete řešení nějakého problému trochu odsunout, tak buď ustanovíte vyšetřovací komisi, nebo ustanovíte poradní tým, který bude situaci důkladně analyzovat, připravovat podklady a tak dále. Myslím, že spor o to, zda a kdy by Česko mělo přejít z koruny na euro, nadále zůstal na koaliční úrovni nevyřešen, pouze se odsunul. Je to možná určité gesto, které by mělo před volbami do Evropského parlamentu alespoň trochu uklidnit atmosféru, ale nemyslím si, že je to zásadní posun a zásadní vítězství. Když se podíváme do minulosti, tak různých analýz už bylo učiněno mnoho.

Kdybychom měli brát slova politiků vážně – což bychom teoreticky měli, ale prakticky je to někdy obtížné –, tak už bychom měli euro dávno. Když jsme vstupovali do EU, politici tvrdili, že do roku 2010 ho budeme mít. Termín se pak různě posouval, různí představitelé vlády včetně premiérů se k tomu vyjadřovali a stanovovali různé termíny, které nikdy nebyly naplněny. Takže to neznamená, že když vláda dostane na stůl nějakou analýzu NERVu, která bude doporučovat třeba v horizontu dvou, tří let přejít na euro, tak se tak stane, protože názorové rozdíly mezi především ODS na jedné straně a na druhé straně zbytkem koalice jsou v otázce zavedení eura značné. Sice všichni nepopírají, že jsme ten závazek učinili, ale neshodnou se na tom, za jakých podmínek a kdy.

Partyzánská akce

Ministr Dvořák v pondělí jmenoval ekonoma Petra Zahradníka svým zmocněncem, patrně bez informování vládních kolegů. Chtěl si prosadit svou, když vláda nechce už zmiňovanou funkci koordinátora?
Využil možnosti a pravomoci ministrů zřizovat si různé zmocněnce. Zároveň musel moc dobře vědět, že když funkci Petra Zahradníka takto nazve, tak vyvolá velkou reakci jak v médiích, tak pochopitelně i v politických kruzích. Je zřejmé, že o tom koaliční partneři nebyli informováni. Nevzešlo to z nějakého společného jednání, kdy by se rozhádali, a STAN řekl, že se alespoň pokusí, co je v jeho kompetencích a možnostech, to znamená jmenovat si svého zmocněnce. Pokud je pravda to, co říkají někteří koaliční partneři, tak se o tom dozvěděli chvíli předtím, než se to objevilo v médiích, takže byli de facto postaveni před hotovou věc. Dá se to tedy označit za takový trucpodnik ministra pro evropské záležitosti. 

Partyzánská akce, jak to nazval Jan Skopeček…?
Dá se tomu přidat různé označení. 

Alena Schillerová mluvila o vnitřní opozici v pětikoalici…?
Vnitřní opozice je přirozená. Kdyby koalici tvořili pouze partneři, kteří mají úplně na všechno shodné názory, tak by nemusely existovat jednotlivé strany a mohla by to být jedna strana. Dá se tedy o tom hovořit s různými přívlastky, ale výsledek je takový, že ministr Dvořák musel dopředu počítat s tím, jaká bude reakce, a že to jen tak neprojde. Nejvíc absurdní na tom podle mě je, že dohodovací řízení vyvolala TOP 09, tedy strana, která prosazuje co nejbrzčí přechod ČR na euro a vládního koordinátora. Mohlo se zdát podivné, že to vadí straně, která je v otázkách zavedení eura názorově velmi blízko STANu. 

Takže Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) šla za Petrem Fialou a řekla, pojďme se u kulatého stolu dohodnout, jak s tím dál?
Vždycky, když se vytváří nějaká koalice a podepisuje se koaliční smlouva, jsou v ní i mechanizmy, jak řešit spory. Jedním z mechanizmů je právě dohodovací řízení, které může vyvolat každý člen vládní koalice. Pak samozřejmě záleží na tom, jak je dohoda sepsaná, jaké jsou podmínky dohodovacího řízení, jaký může být jeho výsledek a tak dále. Ale vždycky se musím usmívat, když partneři uzavírají koaliční smlouvu a uzavírají tam tyto pasáže. Je totiž zřejmé, že pokud máte vůli spolupracovat a pokračovat, tak nezáleží na tom, jak kvalitní jsou mechanizmy řešení sporů, ale to, že je chcete vyřešit tak, abyste mohli pokračovat dál. Pokud není vůle, tak vám sebelepší formulace dohodovacího řízení nepomůže, protože se stejně nedohodnete a koalice se rozpadne. 

Nevystavil ministr Dvořák touto partyzánskou akcí své koaliční partnery – tedy ty, kteří jsou pro euro – situaci, kdy v očích veřejnosti můžou vypadat, že jsou proti němu, protože nepodporují to, že si ministr Dvořák na svém rezortu jmenoval zmocněnce pro euro?
Vypadat to tak může a podle mě to na veřejnost tak působit bude. Nerozlišuje detaily, bude to vnímat tak, že se dohodovací řízení týkalo jmenování zmocněnce pro euro. Může to tak působit, i když ti, kteří se dohodovacího řízení účastnili, tvrdili, že tam jdou i s jinými příklady nedodržování koaliční smlouvy – že si chtěli vyjasnit to, jak spolu mají dále komunikovat. V první polovině roku máme volby do Evropského parlamentu a do nich kandiduje koalice Spolu, ale samostatně i STAN a Piráti. Dojde tak k tomu, že navenek se budou jednotlivé strany nebo i koalice snažit odlišit, a budou chtít oslovovat voliče. Pokud se jejich názory v něčem liší, tak je to v pohledu a v přístupu k EU, takže se dalo očekávat, že dříve nebo později se na tom strany budou snažit profilovat a snažit oslovovat voliče. Myslím, že to bude pokračovat až do voleb do Evropského parlamentu. Aby koalice vydržela pohromadě a byla schopna fungovat takovým způsobem, že bude řešit problémy této země a nebude se ubíjet ve vzájemných půtkách a v tom, kdo koho trumfne, překvapí, a tak dále, to už pak záleží pouze na míře rozporů.

Součást kampaně?

Berete dění jako součást startu předvolební kampaně STANu? 
Starostově tím podle mě chtějí dát najevo, že jsou sice součástí vládní koalice, ale mají na celou řadu věcí odlišný názor. Je to naprosto přirozené. Ostatně když se to, co se nyní děje uvnitř vládní koalice, popisuje jako velké drama, tak kdybychom se vrátili do minulosti, tak jsme zažili daleko horší vztahy uvnitř vládní koalice. Ti, kteří nejsou pamětníci, nezaznamenali například devadesátá léta, kdy jsme měli koalici, ve které byla ODS spolu s KDU-ČSL. Vláda se tehdy na něčem dohodla, konala se tisková konference vlády, kde se řeklo, na čem se dohodla, a za pár hodin na to se konala separátní tisková konference Lidovců. Na které zaznělo úplně něco jiného. Člověk mohl být zmatený z toho, co vláda dohodla nebo nedohodla, takže tam byly půtky daleko ostřejší než v současné době. 

To, že vládní koalice vydržela dva roky bez závažných sporů – byť třeba řešila problémy kolem ministra spravedlností Blažka a tak dále –, na veřejnost působilo celkem jednotně, což podle mého názoru bylo spíš až nepřirozené. Bylo obdivuhodné, že se politici takto drželi, že premiér koalici držel v mezích toho, že na venek působila docela jednotně.

Myslíte, že na dohodovacím řízení nebouchl do stolu? 
Podle mého názoru to úplně není jeho styl. Je možné, že si tam vyříkali různé věci…

Něco udělat přece musel. Teď byly názory natolik odlišné…
Jednotilo se to tím způsobem, že ministr Dvořák ustoupil a už nemá zmocněnce, ale poradce, a že se situace uklidnila tím, že experti NERVu budou zkoumat různé věci týkající se eura. Dají politikům doporučení, ale jak se ukazuje i na této debatě, přechod na euro není pouze ekonomická záležitost. Byť je potřeba, aby byla splněna různá kritéria a aby ekonomika a vůbec celá společnost byly na přechod připravené, tak přece jenom to bude vždy – a to možná především – politické rozhodnutí. Záleží na politicích. I v minulosti jsme byli svědky toho, že většina veřejnosti byla přechodu na euro nakloněna, ale někteří politici svojí rétorikou dokázali přesvědčit celou řadu lidí i na základě ne úplně pravdivých argumentů o tom, že je přechod na euro pro ČR nevýhodný. Situace se teď obrátila a drtivá většina lidí si myslí, že bychom si měli ponechat korunu. Není překvapením, že někteří politici nebo politická uskupení, která nejsou ideově pevně ukotvená, spíše vycházejí vstříc náladám veřejnosti, takže jsou proti tomu, aby ČR měla euro. 

Byť to byl náš slib, že ho přijmeme, když jsme vstupovali do EU. 
Ano, a slib trvá. Pouze se hledají argumenty, proč přejít na euro nebo zůstat u koruny. Skutečně záleží na politicích, které argumenty u nich převáží. U některých nepřevažují racionální argumenty, ale vidina politického zisku.

Výsměch opozice

Opozice si asi mne ruce, když se dívá na to, co se v pětikoalici děje. Zmíním reakci Aleny Schillerové (ANO), která řekla, že by u ní po takové sólo akci skončil i ministr. 

Připomenu, že ANO je taky proti přijetí eura. Má to Dvořák u Fialy nahnuté? 
Určitě si nepřipsal kladné body za to, co udělal. Postavení mu to v očích premiéra asi úplně nezlepšilo. Zároveň si ale nemyslím, že by v dohledné době došlo k jeho výměně. Pro Petra Fialu by to nebylo výhodné, protože by tím rozkolísal vládu a řešil by personální problémy, které řešit úplně nemusí. Je přirozené, že má opozice zájem na tom, aby vláda byla co nejméně stabilní, takže není překvapením, že se objevují podobná doporučení. Ostatně nezaznívají jen z úst opozičních politiků, ale například i bývalý premiér Mirek Topolánek se podobným způsobem vyjadřoval. Takže Petr Fiala musí poslouchat jedním uchem tam a druhým ven a zachovat se tak, jak on uzná za vhodné, že bude pro jeho vládu nejlepší. Vyhodnotil si, že v současné době není nejlepší nápad znejistit vládu tím, že bude dělat personální změny. 

Markéta Pekarová Adamová varovala před slovenským scénářem – před solitéry, kteří si dělají na své triko vlastní marketingové akce a pak rozbíjejí koalici. To jsou docela silná slova, ne? 
Je to varování, že by takový vývoj mohl nastat. Na Slovensku k tomu došlo přesně takovýmto způsobem, kdy se strany vládní koalice navzájem tak přely, až se vláda rozpadla. Kdybychom vycházeli ne ze slovenské, ale z české zkušenosti, tak jsme opakovaně byli svědky toho, že pokud premiér skončil ve funkci dříve, tak to většinou bylo spojeno ne s problémy mezi koaličními partnery, ale uvnitř nejsilnější vládní strany, která měla premiéra. To se týkalo například ČSSD, kdy se během jednoho funkčního období třikrát vyměnil premiér. Když se například podíváme na konec Mirka Topolánka a Petra Nečase, i tam se do toho velmi promítlo dění uvnitř ODS. Pokud se tedy podaří Petru Fialovi udržet jednotu ODS, tak se vláda jen tak nerozpadne. Koalice sice není nejsilnější, ale jak TOP 09, tak KDU-ČSL by neměly mít zájem na tom, aby se vláda rozpadla, protože nejsou úplně v nejlepší pozici. Nejbližší politická budoucnost a politická prosperita těchto stran je právě ve spojení s ODS v koalici Spolu. 

Není to od Markety Pekarové Adamové – minimálně pro voliče – signál, že si nějaká strana jede trošku sólo akce, což nebudou tolerovat?
Je to varovný prst v tom, že se nemají politici nebo členové vládní koalice překvapovat. Podle mě se ale překvapovat budou, a pak jde spíš o míru překvapení, aby to zkrátka nepřehnali a nepřekvapili ostatní partnery natolik, že už s nimi nebudou chtít mít nic společného. To by asi skutečně znamenalo konec Fialovy vlády. Podle mě je ale k tomu zatím daleko. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, CNN Prima News a youtubový kanál hnutí ANO.