Evropský ústup ze Sahelu pokračuje. Čeští vojáci speciálních sil už nebudou cvičit Nigeřany
Konec roku znamenal také konec francouzské a české vojenské přítomnosti v africkém Nigeru. Radiožurnálu a webu iROZHLAS.cz to potvrdila mluvčí armády Vlastimila Cyprisová. Je to další ze zemí Sahelu, kde v posledních letech proběhl převrat a odkud se některé západní armády stahují. Pro bezpečnost starého kontinentu jde přitom o klíčový region, který se zmítá v mnohačetných krizích. Navíc z této nestability může těžit Rusko.
Vojáci českých speciálních sil se v prosinci vrátili z afrického Nigeru, kde se několik měsíců podíleli na výcviku místní armády v boji proti terorismu. Mandát, na základě kterého tam vyjeli, schválila Poslanecká sněmovna v dubnu 2023 a vypršel s koncem roku.
„Naši vojáci v Nigeru k 20. prosinci 2023 skončili,“ potvrdila Radiožurnálu a webu iROZHLAS.cz mluvčí armády Vlastimila Cyprisová.
Převrat v Nigeru se nese na protifrancouzské vlně, čehož šikovně využívá Rusko, vysvětluje odborník
Číst článek
„Aktuální bezpečnostní situace v zemi neumožňuje provádět výcvikové aktivity,“ dodala vysvětlení, proč vojáci, respektive ministerstvo obrany o prodloužení mandátu na další rok ani nežádali.
Niger byl přitom považován za hlavního západního spojence v regionu, jenže v zemi loni v létě proběhl vojenský puč, který odstavil od moci demokraticky zvoleného prezidenta Mohameda Bazouma. Následně nové vedení vzešlé z převratu požádalo Francii, aby z Nigeru stáhla své vojáky, po jejichž boku Češi také sloužili.
Niger měl být přitom náhradním řešením poté, co o rok dříve, tedy v roce 2022, museli francouzští vojáci odejít i ze sousedního Mali, kde osm let vedli protipovstaleckou operaci. A Češi je i tehdy následovali.
Hodnoty a nestabilita
Je to další střípek evropského odcházení z regionu Sahelu, který je ve varu. Jde o pás zemí táhnoucí se od břehů Atlantiku k Rudému moři, které trápí chudoba, populační exploze, absence ekonomických příležitostí, dopady klimatické změny a do toho působení nelegálních ozbrojených nebo přímo teroristických skupin. Kromě toho tudy vedou migrační trasy do Evropy.
„Co můžeme udělat kromě toho, že se pak vyrovnáváme s negativními důsledky nelegální migrace? Můžeme být přítomní v místech nestability a pomáhat místním strukturám, jako je armáda či policie, aby stabilita vznikala. Proto jsme šli do Nigeru,“ popisoval v rozhovoru pro iROZHLAS.cz na začátku prosince šéf českých speciálních sil generál Miroslav Hofírek.
Podobný názor má i odborník na Afriku Josef Kučera z Asociace mezinárodních otázek (AMO): „Myslím, že jeden ze zásadních problémů je bazírování na hodnotách, protože bychom dneska nemohli působit téměř nikde s výjimkou Evropské unie, Spojených států a několika ostatních demokracií.“
Stahování evropských vojáků ze Sahelu se podle něj dá vnímat jako „geopolitické přeskupení sil“.
„Dochází hlavně k vytlačování Francie, která byla Českou republikou v posledních letech významně podporována,“ říká Kučera.
Hořký konec francouzského působení v Mali. Stažení vojsk vyvolává obavy z posílení islámských radikálů
Číst článek
Místo uvoleněné Francouzi totiž zaplňují ruští bezpečnostní poradci a žoldnéři, což může do budoucna přinést Evropě další problémy.
Klíčový region
„Zatímco pro nás je Sahel klíčovým regionem, jak z hlediska migračních tlaků a bezpečnosti, protože se nachází v relativně těsném sousedství Evropy, tak pro ostatní mocnosti je to poměrně vzdálený region a jeho nestabilita pro ně není problém, respektive dá se použít jako zbraň vůči Evropě, když to přeženu do extrému,“ varuje Kučera.
„Niger je sice vzdálená země, kterou by možná lecjaký politik těžko hledal na mapě, je to ale především další země, kde se střetávají zájmy Západu a zájmy Ruska,“ řekl už v srpnu ve vysílání Českého rozhlasu analytik a pedagog Metropolitní univerzity Praha Břetislav Tureček.
Česko si přitom – alespoň na papíře – tento problém uvědomuje. „Bezpečnost ČR je spojena s bezpečností a stabilitou v sousedství Evropy. Situace v těchto oblastech se zhoršuje. Severní Afrika, Sahel, Africký roh a Blízký a Střední východ jsou zasaženy komplexními bezpečnostními problémy, které jsou neřešitelné bez mezinárodní asistence,“ píše se třeba v nové české obranné strategii.
Podle Kučery by Česko nemělo být „ve vleku Francie“. „Budeme pak vnímaní jako Francie. S těmi státy (v Sahelu) máme vazby, které jsou vnímané úplně jinak, například ze 60. nebo 70. let. To jsou aspekty, na kterých se nějakým způsobem dá stavět,“ navrhuje.
Zároveň ale uznává, že Česko mnoho odborníků na Sahel nemá: „Myslím, že doplácíme na to, že na dané teritorium nemáme mnoho specialistů a ty, které máme, tak nejsme schopni nějakým způsobem využít v rámci expertizy, protože přece jenom frankofonní Afrika je úplně jiná disciplína než zbytek Afriky.“
