Tvůrci čínské propagandy: smečku ‚vlčích bojovníků‘ řídí prezident Si a modeluje komunistická strana
Čína nakládá s rozsáhlým aparátem státní propagandy. Pomocí něj se obrací dovnitř společnosti, směřuje ale také na zahraniční publikum. „V rámci Číny je to jeden z hlavních pilířů pokračující moci komunistické strany,“ upozorňuje pro iROZHLAS.cz odborník Filip Šebok. Instrukce pochází z nejvyšších pater komunistické hierarchie, vše se děje dle libovůle prezidenta Si Ťin-pchinga. Není však jediným, kdo vymýšlí strategii čínské propagandy.
Esencí čínského bytí je komunistická ideologie. Většina obyvatel třetího největšího státu světa ani nepoznala nic jiného, než žít pod komunistickým diktátem, který jim zasahuje do všech sfér života.
Za obrázkem, který vedení strany předává 1,4 miliardě lidí, ale nestojí pouze „nejvyšší vůdce“, prezident Si. Analytik z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Šebok, který zkoumá čínskou zahraničněpolitickou rétoriku a propagandu, poukazuje na hlavu stranického propagandistického systému.
‚Výstraha pro ostatní a nástroj strachu.‘ Sinolog vysvětluje tiché odstranění čínského ministra
Číst článek
Cchaj Čchi je člen stálého výboru politbyra a blízký spojenec Siho, přezdívá se mu „politická raketa“. Do úzkého vedení komunistické strany se vyhoupnul z pozice pekingského tajemníka. Pod palcem měl stranu nejen v hlavním městě, ale také třeba prezentaci Pekingu v období olympijských her.
Přirozeně viditelnou personou zahraniční politiky bývá tradičně šéf diplomacie. To ale příliš neplatí pro čínského ministra zahraničí Čchin Kanga, který se už měsíc neobjevoval na veřejnosti. Pak ho v tichosti vystřídal předchůdce a nyní nejvyšší diplomat Wang I, režim začal mazat jakékoliv zmínky o jeho působení.
„Jasně to indikuje, že jeho zmizení a odstranění z pozice ministra zahraničí mělo politický důvod,“ komentoval v rozhovoru pro iROZHLAS.cz sinolog Tobiáš Lipold.
Dominantní Si
Komunistická strana Číny by ale nefungovala bez „předsedy všeho“ – prezidenta Siho. Ten se do popředí struktur dostal v roce 2012, o rok později se z generálního tajemníka Ústředního výboru vyklubal prezident.
Nezahálel a ujal se iniciativy zabránit komunistickému rozkladu. Dominantní styl, kterým se Si vyznačuje, ho dává často do porovnání s diktátorem Mao Ce-tungem. Pod jeho vedením nastal návrat k personalizovanému vedení státu a výrazně centralizovanému vládnutí. Do stanov nechal v roce 2017 vepsat: „strana, vláda, armáda, společnost, vzdělání, východ, západ, jih, sever a střed, strana vládne všemu“.
Ve světě vůdce Si rád vypráví „čínský příběh“. Nebál se k tomu ani přiostřit tón.
„Podle Siho byla Čína příliš dlouho pasivní a v defenzívě, co se týče globálního diskurzu a je potřeba to změnit. I proto jsme za Siho viděli určitý odklon od tradičního důrazu a prezentování pozitivního obrazu Číny na asertivnější postoj, kdy Čína aktivně brání svou image a naopak útočí na západní státy,“ popisuje pro iROZHLAS.cz expert Šebok.
Kontrola nad vším
Než ale Peking začal pronikat do světa a vyvážet svůj vliv, postaral se o to, aby všichni Číňané dostali ten tzv. správný dojem z komunistického vedení. Cenzura je dominantní složkou režimu doma i v prezentaci navenek.
V Číně poprvé zatkli muže kvůli zneužití umělé inteligence. Na ChatuGPT měl vyrábět falešné zprávy
Číst článek
Neskrytě se tento aspekt propisuje i do internetového ekosystému. Čína si pro své obyvatelé připravila obdoby globálních aplikací, aby je měla více pod kontrolou. Místo Twitteru je Weibo, WhatsApp nahrazuje WeChat.
„Čínské orgány velmi rychle a efektivně reagují na nový technologický vývoj. Například co se týče algoritmických aplikací, kde Čína přišla s regulacemi, které dále aktualizuje. Čínská propaganda totiž chce zabránit tomu, aby vznikl informační prostor, nad kterým by neměla kontrolu,“ vysvětluje Šebok.
‚Vlčí bojovníci‘
Pro větší efektivitu a rozsáhlejší dopad se čínská propaganda v posledním desetiletí rozrostla o více aktérů. Komunistická strana a její představitelé bez problému dávají na odiv nezpochybnitelnou touhu usměrňovat veřejné mínění dle jejich regulí.
Pro tento čínský styl se vžilo označení „diplomacie vlčích bojovníků“. Vyznačuje se používáním konfrontační rétoriky ze strany čínských diplomatů, nátlakovým chováním stejně jako jejich zvýšenou ochotou otevřeně a ostře odmítat kritiku vlády, její politiky a vyvolávat kontroverze na tiskových konferencích, v rozhovorech pro zahraniční tisk a na sociálních sítích.
China's "wolf warrior" diplomats are back after a brief lull, firing insults over Twitter, smearing critics and suggesting conspiracies
— AFP News Agency (@AFP) April 5, 2021
.@AFP lists five things to know as the wolf warriors once more bare their teeth https://t.co/U8tZLUu679 pic.twitter.com/vF4gyqr6vT
Jedná se o odklon od dřívější čínské zahraniční politiky, která se zaměřovala na práci v zákulisí, vyhýbání se kontroverzím a upřednostňování mezinárodní spolupráce.
Změna nastala kolem roku 2017, patrná byla zejména v období pandemie koronaviru. Vykonavatelé komunistické propagandy se mermomocí chtěli vymezit vůči tomu, aby se z rozšíření nemoci obviňovala jejich země, vůbec jim nebyla po chuti zkratka, že se jedná o „čínský virus“.
Výhodné postavení Číny
Jedním z nejvýraznějších tzv. vlčích bojovníků je čínský velvyslanec ve Francii Lu Shaye. Kontroverzní prohlášení ve veřejném prostoru se v jeho případě velmi kupí.
Třeba výroky o „přeučení a re-integraci“ Tchaj-wanu následovaly krátce po návštěvě toho času předsedkyně Sněmovny reprezentantů Spojených států Nancy Pelosiové v ostrovní zemi. Obdobných tvrzení se Shaye dopustil i v případě utlačované ujgurské menšiny.
Letos na jaře zase „proslul“ zpochybněním teritoriální integrity Ukrajiny, když zapochyboval, komu vlastně patří Krym.
Lu Shaye, China's ambassador to France, repeated Russian propaganda narratives on LCI channel. He called Crimea "originally Russian" and declared that ex-USSR countries "don't have an effective status in international law".
— Anton Gerashchenko (@Gerashchenko_en) April 23, 2023
Waiting for Beijing's official reaction. Is it a… pic.twitter.com/A5yfdDX2nb
Čína je nyní zvažována jako prostředník v případě urovnání války, kterou započalo Rusko invazí na Ukrajinu loni v únoru. Země se oficiálně nestaví ani na jednu stranu, přestože se objevují informace o tom, že spolupracuje s Kremlem.
Představitelé čínského režimu nicméně těží z toho, že je Rusko „postaveno mimo hru“ na mezinárodní scéně. O to víc jsou politici a diplomaté ochotni přistoupit ke společnému jednacímu stolu. Spekuluje se tak o tom, jestli dlouho vzývaná diplomacie vlčích bojovníků nezvala za své.
Japonsko je přirozený cíl pro čínské dezinformace, narušují důvěru ve spojenectví s USA, říká expertka
Číst článek
„Přestože se Čína profiluje jako mírotvorce a neutrální aktér v rámci konfliktu na Ukrajině, již od začátku invaze je tichým podporovatelem Ruska,“ upozorňuje však na počínání Pekingu analytička Kara Němečková.
Cenzurované příspěvky
Ať už se jedná o diplomaty spadající do kategorie „vlčích bojovníků“ nebo jejich umírněné kolegy, jejich poznávacím znamením je nekritičnost vůči komunistickému aparátu. Naopak jeho velebení se nyní více dostává do veřejného prostoru.
„Čínští diplomaté začali být v posledních letech výrazně aktivnější na západních sociálních sítích, především na twitteru. Funguje tu síť oficiálních účtů,“ říká expert Šebok.
Před nedávnem vydala Asociace pro mezinárodní otázky studii, ve které se zabývala právě tzv. twitter diplomacií ve stínu ruské války na Ukrajině. Z porovnání aktivit několika čínských diplomatů v zemích Evropské unie vyplývají data o tom, jak politici přizpůsobují jazyk krajině, ve které působí.
Kromě oficiálních účtů se šíří čínské narativy také skrze čínské a zahraniční influencery, kteří mají produkovat na první pohled nezávislý obsah o Číně. Vazby na vládu v Pekingu jsou přitom často skryté a jejich obsah tak působí důvěryhodně.
Pronikání čínského vlivu je patrné jak skrze oficiální kanály státních médií a státu podřízených politiků, tak i prostřednictvím institutů, univerzit, ale i filmu. Obraz šířený tímto způsobem je ale pořád podřízen kontrole.
Dosah čínské cenzury je zřejmý také v kinematografii. „Globální dosah čínské cenzury můžeme vidět v případě autocenzury hollywoodských filmů anebo na čínských platformách videoher, kde jsou blokovaná citlivá politická témata,“ popisuje Šebok.
Takovým případem může být film Tenkrát v Hollywoodu, jehož čínská premiéra byla v roce 2019 „odložena na neurčito“. Rozhodnutí Pekingu přišlo pouze týden před plánovaným uvedením filmu do kin. Důvodem je údajné zesměšňující vykreslení herce a mistra bojového umění Bruce Leeho.
