‚Mobilizovaní Rusové k nám často padají do zajetí, protože jsou opilí,‘ říká voják z první linie
Život ukrajinských vojáků v první linii války je plný nebezpečí a každodenního přímého ohrožení života. Je ale také zdrojem až filmových příhod. Ukrajince od ruského protivníka na východě Ukrajiny často dělí jen pár set metrů, což vede k nečekaným situacím. „Ruští mobilizovaní k nám někdy přijíždějí takzvaně ‚na opušťák‘, jsou opilí a cestou zabloudí k nám přímo do zajetí,“ popisuje ukrajinský voják.
S Olegem Tkačenkem jsme přijeli na jednu z posádek poblíž frontové linie nedaleko Vuhledaru, Novoselivky. Oleg jim předává generátor proudu, čerstvý chleba, sladké pečivo.
„Tento agregát může pracovat bez přestávky, nemusí se vypínat po třech, čtyřech hodinách, aby si odpočinul,“ říká Oleg.
Sejdeme do podzemí. Malá podzemní sklepní místnost nevypadá jako normální sklep, ale spíš jako obyvák. Je to zároveň ložnice.
Chlapci tady mají rozložené karimatky, spacáky, jeden gauč, jednu rozkládací postel. V rohu jsou kamínka, která topí, protože v noci je pořád ještě zima, po pravé straně mají kuchyňskou linku na plyn, kde si vaří. Vidím, že je tam pět, šest, sedm kastrůlků. K jídlu tady mají například paštiku.
Není tady žádná udusaná podlaha, ale pěkné čisté linoleum. Vzduch není cítit sklepem. Jsme kilometr a půl až tři kilometry – podle směru – od prvních ruských pozic. Přílety a dopady ruské munice jsou tady hodně časté.
Kousek od Bachmutu. Hodně lidí poslechlo úřady a z Konstantynivky odešlo do bezpečí, někteří ale zůstali
Číst článek
Trochu skloněný procházím chodbičkou do další místnosti a tam už na mě čeká voják s přezdívkou Kipěž. To znamená něco jako Rebel.
„Jsem odstřelovač a mým úkolem je sbírat informace v terénu a zabít co možná nejvíc nepřátel. Z techniky mi asi nejvíc chybí termovizor. S přístrojem pro noční vidění bych toho dokázal víc a líp, protože protivník se pohybuje a přesunuje hlavně v noci, kdy se jejich směny střídají. Naše nejbližší stanoviště je 300 metrů od ruských pozic,“ popisuje voják Kipěž.
Podle Kipěže je to tam zhruba stejně riskantní jako tady ve sklepě.
„Tam to bylo relativně bezpečné, máme tam bunkry a zákopy. Mně je v podstatě jedno, jestli jsem tam nebo tady. Pálí po nás nepřesně a ze všeho, co mají. Od minometů po vrtulníky. Jen letadla sem nelétají a ani balistické rakety. Ale jinak používají celé spektrum zbraní a hodně děl ráže 155 mm,“ přibližuje Kipež.
Zbloudilí ruští mobilizovaní
„Na našem úseku jich mají asi deset, ale vytáhnou tak tři, vypálí, pak je rychle schovají a stáhnou se, protože my začínáme lov,“ dodává k ruským útokům Kipěž.
Více než 7000 ukrajinských vojáků je nezvěstných. Snad jsou v zajetí, doufá Kyjev
Číst článek
Kipěž velmi dobře ví, kdo konkrétně je jeho protivníkem, a dokáže odhadnout jeho silné i slabé stránky: „Z druhé strany je to hlavně ruská námořní pěchota a separatisti z DNR (Doněcká lidová republika – pozn. red.). Ti jsou nebezpečnější, protože s námi bojují už osm let,“ říká.
„Pak jsou tam i ruští mobilizovaní. Ti k nám někdy přijíždějí takzvaně ‚na opušťák‘, jsou opilí a cestou zabloudí k nám přímo do zajetí, což se stává často. Naposledy ale do cíle nedojeli, protože jsme jejich auto zasáhli protitankovou střelou. V noci s rozsvícenými světly se řítili přímo na naše pozice.“
Venku už to mezitím začalo trochu bouchat, a tak jsme se s Olegem rozhodli k taktickému ústupu. Ještě předtím jsme si ale nechali dvakrát vysvětlit zpáteční cestu, abychom nedopadli jako ti zbloudilí ruští turisti.
