Frakce Rudé armády je několik let passé, nebezpečná už není. Němce ale dál fascinuje, míní odborník
Profesionální vraždy, terorismus i život pod falešnou identitou. To vše prožila Daniela Kletteová, členka teroristické skupiny Frakce Rudé armády (RAF), kterou zatkla německá policie. Ukrývala se 30 let. „Frakce Rudé armády je strašně přítomná v německé kolektivní paměti. Byla o tom hromada filmů i literatury. RAF Němce fascinuje,“ popsal v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů Jakub Eberle.
Co je Frakce Rudé armády za skupinu a kdy vznikla?
Vznikla na začátku 70. let jako část velmi silného revolučního hnutí z roku 1968, kdy se dali dohromady nejdříve studenti a později všechny možné další skupiny. Později se část radikalizovala. Malá skupina lidí, kteří v roce 1968 pochodovali německými ulicemi, stávkovali a okupovali univerzity, se rozhodla, že se pokusí systém svrhnout násilnou cestou.
Desítky policistů v Berlíně pátraly po členech organizace Frakce Rudé armády. Dva lidi zadržely
Číst článek
V tom ale nebyli nijak unikátní. Podobné skupiny existovaly ve Spojených státech, kde byly zaměřené na rasovou spravedlnost, v Itálii i v dalších zemích.
Hlásili se ke komunismu, často definovanému až maoisticky a ideálem permanentní revoluce. Byli to velmi vzdělaní lidé, v takzvané první generaci hrála významnou roli Ulrike Meinhofová, což byla do té doby naprostá hvězda německé žurnalistiky. Byla tam i spousta lidí z univerzit, kteří následně odešli.
V manifestech razili teorii, že celý svět žije v nespravedlivém systému. Vadil jim kolonialismus, válka ve Vietnamu, kapitalismus a tak dále. Západní Německo viděli jako fašistický stát. V 60. letech se totiž ukázalo, že spousta lidí, kteří dělali kariéry už za nacismu, na svých místech seděla dál. Mluvíme o soudcích, o pedagozích na univerzitách i o politicích.
RAF řekla, že je potřeba proti tomu bojovat se zbraní v ruce. Na základě této ideologie někdy začátkem 70. let začali s násilím a terorismem. Nejdřív zapalovali obchody a později začali unášet i vraždit lidi. Tohle vyvrcholilo poprvé kolem roku 1977, kdy je pochytali, a tím skončila takzvaná první generace.
30 let pod falešnou identitou
Německá policie na konci února vypátrala členku RAF Danielu Kletteovou. O koho jde?
RAF měla tři generace. První byla v 70. letech a měla i mezinárodní podporu. Na konci 70. let to převzala druhá generace. Každá mimochodem byla profesionálnější a násilnější v tom, co dělala. V 80. letech se mluví o generaci třetí, do které patřila i Kletteová. U třetí generace je zajímavé, že strašně málo z jejích členů chytili. V polovině 80. let prostě zmizeli z radaru.
Často protože se dohodli s tajnou službou bývalého východního Německa, přešli do bývalé NDR a dostali náhradní identity. Řada těchto lidí šla do vězení v 90. letech, kdy se otevřely archivy, a západoněmecká tajná služba dostala informace z východu.
Kletteová je podezřelá z několika vražd v 80. letech, potom zmizela a třicet let ji nikdo neviděl. Žila pod jinou identitou.
Německá policie ještě pátrá po dvou dalších členech RAF. Zároveň se u Kletteové našlo poměrně velké množství zbraní. Zajímá mě tedy, jestli je i v dnešní době organizace nebezpečná.
Není. Oni dokonce už v 90. letech vydali manifest, ve kterém řekli, že ukončili násilnou činnost a jejich boj pokračuje jinými prostředky. RAF ve smyslu toho, co existovalo, je už dávno passé a žádný útok už nebyl zaznamenaný.
Členka Frakce Rudé armády Kletteová měla v bytě granát. Před policií se skrývala třicet let
Číst článek
Je ale strašně přítomná v německé kolektivní paměti. Byla o tom hromada filmů, literatury, dokumentů i velkých výstav. RAF Němce prostě fascinuje. Kdyby se objevil nějaký levicový terorismus, tak si umím představit, že někdo bude vystupovat jejich jménem. Z toho, co víme, ale organizace už neexistuje.
To, že se u Kletteové doma našlo tolik zbraní, je výsledkem toho, že v osmdesátých letech byli vysoce profesionální. Byli vycvičení buď východoněmeckou tajnou službou, nebo spolupracovali s řadou blízkovýchodních aktérů. Létali se cvičit do Libanonu, Jordánska nebo Sýrie, ale spolupracovali i s Organizací pro osvobození Palestiny. Vraždy, které prováděli v osmdesátých letech, byly prakticky beze stopy.
Někde se objevila motorka, která dojela auto s bankéřem nebo politikem, někdo ho za jízdy profesionálně zabil a zmizel. Pokud se prokáže, že toho tato paní byla součástí, tak to je někdo, kdo to opravdu se zbraněmi uměl. Takže to není úplně překvapivé. Z toho, co víme, měla zbraně spíš na sebeobranu, než že by chystala další útok.
