Tajný britský agent v IRA přinesl více škody, než užitku. Podle britských médií to vyplývá z vyšetřování
Nasazení britského tajného agenta do řad radikální Irské republikánské armády (IRA) v době největších násilností v Severním Irsku přineslo více mrtvých než zachráněných lidských životů. Podle britských médií to vyplývá z v pátek zveřejněné vyšetřovací zprávy, která rozebírá události ze 70. let minulého století, kdy při nepokojích v provincii Ulster umíraly stovky lidí ročně.
Britská armáda v té době nasadila do řad IRA, která vyhlásila ozbrojený boj za připojení britského Severního Irska k Irské republice, agenta s krycím jménem Stakeknife.
Jeho činnost podle dřívějších tvrzení úřadů pomohla zachránit stovky životů. Podle zprávy to však byly jednotky nebo nižší desítky životů.
„Není pochyb, že vedení republikánů bylo zodpovědné za množství hrozných zločinů, z nichž řadě nedokázala vláda předejít,“ řekl ke zprávě podle médií bývalý šéf vyšetřování událostí kolem agenta Jon Boutcher.
Britská média již v minulosti identifikovala dvojitého agenta jako loni zesnulého Freddieho Scappaticciho z Belfastu.
On sám to odmítal, avšak když v civilním sporu požadoval, aby vláda veřejně vyhlásila, že nebyl Stakeknife, neuspěl. Oficiálně jej nicméně neidentifikovala ani páteční zpráva.
Mládež včetně dětí útočila v Severním Irsku na policisty, šestnáct jich zranila. Jde o Novou IRU?
Číst článek
Jednotka vnitřní bezpečnosti IRA, do níž se agent infiltroval, prováděla podle vyšetřování v době jeho činnosti „brutální mučení a vraždy“. Podle vyšetřování byl přítomen přinejmenším 14 vraždám a 15 únosům.
Zásadní problém byl podle zprávy v tom, že bezpečnostní složky nemohly některým úmrtím zabránit, protože by jinak své spolupracovníky, jichž bylo více, vyzradily a ohrozily jejich bezpečnost.
„Šokující poselství (zprávy) je, že stát mohl zasáhnout, aby zachránil životy,“ řekl podle stanice BBC právník Kevin Winters, který zastupuje rodiny 12 obětí IRA.
Cílem vyšetřování bylo zejména odhalit pravdu o tom, jak efektivně britské bezpečnostní složky zasahovaly proti sektářskému násilí mezi převážně katolickými republikány a převážně protestantskými unionisty, které během tří desetiletí stálo životy na 3500 lidí. Násilí z velké části ukončila až v roce 1998 takzvaná Velkopáteční dohoda.
