Izrael schválil dohodu o příměří. Konec války ani antisemitismu to ale nepřinese, myslí si antropolog Kalenda
Izraelská vláda schválila ve středu nad ránem dohodu s Hamásem. Podle ní Izrael získá 50 rukojmích, které unesl Hamás, výměnou za čtyřdenní klid zbraní, 150 palestinských vězňů a humanitární dodávky do Gazy. „Nemyslím si, že by v tuto chvíli bylo možné dosáhnout něčeho víc,“ říká antropolog František Kalenda v Osobnosti Plus na Českém rozhlase Plus.
„Pro Izrael je i vzhledem k tlaku veřejného mínění strašně důležité, aby došlo k propuštění aspoň části rukojmích,“ dodává. Hamás má propouštět hlavně ženy a děti.
Poslechněte si celý pořad Osobnost Plus v audiozáznamu. Moderuje Barbora Tachecí
Navzdory potřebě zachránit co nejvíce zajatých panují obavy o zneužití podmínek dohody pro posílení teroristické organizace. „Je jisté, že příměří může dát Hamásu šanci se přeskupit. Součástí dohody jsou i dodávky paliva a Izrael se velmi dlouho bránil tomu, aby bylo palivo dodáváno do Gazy s obavami, že bude zneužíváno teroristy z Hamásu,“ upozorňuje.
Podmínky dohody sice nejsou vyvážené, přesto vzbudila okamžité reakce. Podle BBC představitel Kataru doufá, že toto je začátek konce války proti Hamásu.
„Je jasné, že v to doufá Katar, ve kterém přesto, že vystupuje v roli prostředníka, sídlí politické vedení Hamásu,“ vysvětluje Kalenda. „Katar stojí o to, aby se v Gaze udrželo status quo, aby se Hamás vrátil do vedení. Ale nedovedu si představit, že by s tím Izrael v tuto v chvíli souhlasil.“
Izraelské úřady již varovaly, že válku neukončí, dokud neeliminují bezpečnostní rizika a nezachrání všechny rukojmí.
Hledání společného nepřítele
V návaznosti na konflikt v některých západních zemích bují antisemitismus, nejvíce ve Francii, Velké Británii nebo Německu, v nichž je početná muslimská menšina. „Extremistická islamistická menšina v muslimské menšině má antisemitismus jako velmi klíčovou součást svého přesvědčení,“ konstatuje Kalenda.
Disney, Apple nebo IBM. Z Muskovy sítě X odcházejí velcí inzerenti, vadí jim jeho antisemitské výroky
Číst článek
Nenávist je nejčastěji vytvářená záměrně. „V muslimských menšinách po Evropě funguje velmi silná propaganda, kterou podle různých informací šíří jak Rusko, tak Írán a možná se na ní podílí i některé další polodiktátorské režimy typu Turecka,“ uvádí.
Antisemitismus se nejčastěji šíří skrze média. Podmíněn je zpravidla historicky či politicky.
„Diktátorské vlády mají zájem na tom, aby odváděly pozornost od domácích problémů,“ objasňuje typickou motivaci pro podněcování nenávisti. „Typicky u Turecka je to obrovská inflace, jedna z největších na světě. Pozornost domácího publika je zaměřována na někoho jiného, ideálně na někoho slabého, kdo se nemůže bránit.“
Dalším významným faktorem je neúspěšná integrace. „Integrace části lidí se nepovedla. Mimo jiné třeba francouzské výzkumné ústavy upozorňují na to, že ve Francii nebyl žádný promyšlený plán toho, jak přivést a jak dostat migranty z různých částí světa do Francie,“ podotýká Kalenda.
Problémem je homogennost příchozích a nízká úroveň vzdělání, která do země často přivádí negramotné lidi z chudých regionů. „V tuto chvíli drtivá většina imigrantů, kteří do Francie přichází, je buď nelegální, anebo jsou to lidé, kteří přichází v rámci sjednocování rodin,“ nastiňuje. „Francie se nesnaží přilákat lidi, kteří by pracovali, vysoce kvalifikované jedince se vzděláním, kteří mají největší pravděpodobnost se integrovat.“
Každá válka je spíš o dezinformacích a hoaxech než o konspiracích, popisuje religionista Kozák
Číst článek
Příchozí se sdružují podle původní národnosti na předměstích a nezapojují se do většinové francouzské společnosti. Bují mezi nimi organizovaný zločin i extremistická propaganda financovaná z arabských zemí, které se úřadům nedaří dostat pod kontrolu. O problémech se přitom dlouhodobě ví.
„Na problémy se ve Francii upozorňuje nejpozději od konce 80. let. Řešily se různé bouře v ulicích, které byly velké i na začátku 21. století. Vždycky vzbudily nějaký zájem na politické scéně, který během několika měsíců typicky opadl,“ kritizuje.
Řešení by vyžadovalo dlouhodobé systematické změny, do kterých se politici nechtějí pouštět, jednak kvůli krátkému volebnímu období, jednak ožehavosti tématu a obecným neshodám při jeho projednávání.
„Dělat zásadnější změny je nesmírně složité institucionálně i jinak. A samozřejmě jsou i politické síly, ve Francii typicky krajní levice, které se téměř staví na stranu extremistů,“ uzavírá Kalenda.
Více podrobností o návrhu příměří, nenávisti vůči Židům a chybách v integraci migrantů si můžete poslechnout v záznamu celého rozhovoru v úvodu článku. Moderuje Barbora Tachecí.
