Varšavou prošel pochod stínů. Připomíná oběti katyňského masakru a smrt 22 tisíc Poláků
Ulicemi Varšavy v neděli prošel Katyňský pochod stínů. Stovky lidí v dobových kostýmech si připomněly 22 tisíc Poláků zavražděných v roce 1940 Sověty v ruských lesích. Při katyňském masakru nezemřeli pouze polští důstojníci, ale také akademici, duchovní nebo sedláci. Akci pořádá od roku 2008 polský Institut národní paměti a historická skupina Radosław.
Přesně ve tři hodiny průvod vyrazil od Muzea polského vojska. Tvoří ho asi 300 mužů a jedna žena. Mají na sobě vojenské, policejní, pohraniční nebo třeba i námořní uniformy. Někteří mají v ruce kufr, jiní třeba jenom růženec. V čele průvodu jede staré eskortní vozidlo. Takovými Sověti sváželi část zajatců na popraviště. Průvod doprovází také tři muži v uniformách ruské NKVD – ti jediní mají i zbraně.
Jsou tu ale také další ženy i muži v dobovém oblečení, ty představují příbuzné těch jdoucích na smrt.
První zastávka je u kostela Svatého kříže, kde účastníci čtou dopisy, které zajatí Poláci ještě stihli poslat ze zajateckých táborů.
Například major Wacław Plewako napsal svojí ženě: „Kamuš, má nejdražší. Jsem rád za novinky, které mi posíláte. Rád bych věděl, jak se ti vede. Jestli máš z čeho žít? Jsi zdravá? Neváhej prodat cokoliv, pokud to potřebuješ. Vše, co jsme si vybudovali vlastní prací, zase získáme. Jakmile budu moci pracovat. Ničeho se neboj. Vše bude zase v pořádku. Zase budeme spolu. Buď klidná. Líbám tě, navěky tvůj Václav.“
Od kostela Svatého kříže postupuje průvod dál ke Královskému paláci. Muž v uniformě NKVD čte rozkaz o popravě zajatců. Následně čte jména některých z nich. Každého přečteného z katyňských seznamů představuje jeden z účastníků. Dostává svíčku v červené skleněné dóze a odnáší ji k nedalekému památníku. Ti, co svíčku už položili na místo, se řadí směrem k Varšavskému rynku.
Pochod stínů pokračuje dál. Prochází historickým centrem Varšavy. Lidé kolem, ať už Poláci, nebo turisté, tu sedí na zahrádkách restaurací nebo prochází ulicemi a často se zastavují a fotí si průvod, který mlčky pokračuje dál a v kontrastu s živým ruchem kolem skutečně působí jako průvod stínů.
Připomínka zavražděných
Poslední zastávka je u pomníku těch, kteří zemřeli v zajetí nebo byli zavražděni na východě. Ten tvoří vagon s naloženými kříži a koleje. Každý z pražců má na sobě jméno místa, kde Poláci na východě umírali. Muži a jedna žena pražce – někteří je přechází, někteří je obchází – a přitom mají za zády svázané ruce. Nakonec si sedají na koleje a lidé v dobovém civilním oblečení přes ně pokládají černou průsvitnou látku.
Je pět hodin a Katyňský pochod stínů končí. „Chceme připomenout polské důstojníky, vojáky, zavražděné Rusy v Katyni. V místě, kam je sváželi třeba ze Starobilsku nebo Stažkova,“ vypráví jeden z organizátorů Katyňského pochodu stínů Jaroslaw Wróblewski a popisuje, jak akce v roce 2008 vznikla.
„Zjistili jsme, že nemáme takovou vzpomínkovou akci. Jsou výjezdy do Katyně, jsou mše, jsou různé události. Ale všechny jsou takové uzavřené. Chtěli jsme uspořádat něco, co by bylo ve veřejném prostoru. Hledali jsme vlastní způsob, aby to byla akce pokojná, tichá, s hlubokou pokorou, ale vlastně vyprávějící ten příběh. Příběh 22 tisíc lidí, kteří šli na smrt. A tohle je náš způsob.“
Dobrovolníků přibývá
Mezi účastníky je několik lidí, kteří při katyňském masakru přišli o některého člena rodiny. Stejně jako Jaroslaw Wróblewski. Někteří se průvodu účastní od jeho založení, přibývají ale také nováčci.
Jedním z nich je Janek Rudzyński „Na varšavském pochodu stínů jsem poprvé. A je to opravdu silný zážitek. Celou dobu byla cítit – ani nevím, jak to popsat – zkrátka atmosféra byla velmi silná a vystihovala to, co nám Polákům Sověti za války udělali. A když vidíme, co dělá Rusko dodnes...“ Jeho rodina ale při katyňském masakru o nikoho nepřišla.
Při masových popravách na jaře roku 1940 nezemřeli jenom polští důstojníci, ale třeba také akademici nebo sedláci. V masových hrobech v Katyni bylo nalezené i tělo jedné ženy – pilotky Janiny Lewandowské.
Hroby odkryli Němci a 13. dubna 1943 zveřejnili informace o hrůzném nálezu. Od té doby byl katyňský masakr neustálým terčem nacistické, ale hlavně sovětské propagandy. Ta se snažila přesvědčit svět, že vraždili Němci.
