Každá strana ještě může na Ukrajině vyhrát, obě ale zvítězit nemohou, analyzuje historik Garton Ash
Zatímco mnozí z nás zahájili Nový rok ohňostrojem, Ukrajinci zažili mohutné ruské letecké útoky. Vladimir Putin je odhodlán porazit a zničit nezávislou Ukrajinu, která je stejně odhodlána to nevzdat. Čeho však v tomto boji zásadního významu chtějí dosáhnout ostatní světové demokracie? ptá se britský historik Timothy Garton Ash v článku pro ukrajinský server Kyiv Post.
Odpověď bude utvářet budoucnost Evropy, ale řekne nám i něco o relativní síle demokracie a autokracie ze začátku 21. století. Nejprve si musíme ujasnit, jak to vypadá na ukrajinském bojišti. Není tam žádná patová situace, která by vedla k tomu, že konflikt uvízne na mrtvém bodě, anebo k nějaké dohodě, jak na Západě naivně doufá řada politiků, podotýká ve své analýze Garton Ash.
Jsme uprostřed dlouhé a komplikované války, která bude nejspíš trvat nejméně do roku 2025, ne-li déle. Ani jedna strana se nevzdává a každá ještě může vyhrát. Obě však zvítězit nemohou.
Ruský prezident využívá všech výhod, které mu přináší velký stát: bezohlednost, diktátorský režim na domácí půdě a podpora podobných režimů v zahraničí, jako jsou Írán, Severní Korea nebo Čína.
Ukrajina stojí před několika důležitými rozhodnutím, například jestli má povolat větší množství mladých mužů, aby oživila zdecimovanou a vyčerpanou armádu. Pro výsledek konfliktu však budou mít zásadní význam rozhodnutí, která v příštích měsících učiní demokratické režimy podporující Kyjev.
Teď musí zabrat Evropa
V současnosti toho děláme dost na to, abychom zabránili porážce Ukrajiny, ale ne dost, abychom jí pomohli vyhrát. Letos můžeme zemi poskytnout nástroje, které jí usnadní dobytí dalšího území a přesvědčí Rusko, že nemůže zvítězit. Je to jediná cesta k trvalému míru, domnívá se Garton Ash.
,Děje se cosi podivného.‘ Vypadá to, jako by Kreml už nacvičoval Putinův pohřeb, uvažují politologové
Číst článek
To znamená okamžitě, v řádu dní, dodat Ukrajině další systémy protivzdušné obrany. A během několika týdnů další rakety dlouhého doletu, zejména německé Taurusy, ale i americké ATACMS, aby mohla odrazit Putinovu Černomořskou flotilu a zaútočit na jeho strategickou a symbolickou baštu Krym.
Jak ale detailně vysvětluje jedna nedávná studie estonského ministerstva obrany, k ukrajinskému vítězství bude dlouhodobě nutný důkladnější výcvik ukrajinských vojáků a rychlé a výrazné zvýšení průmyslové výroby zbraní a munice.
Demokratické režimy nemohou něco takového udělat „na povel“, tedy jako ty diktátorské. Náš politický systém vyžaduje, aby se vůdci dohodli na jasných strategických cílech a přesvědčili voliče a parlamenty, aby nezbytné prostředky schválili.
Už před možnou katastrofou v podobě druhého prezidentství Donalda Trumpa je jasné, že Spojené státy vzhledem k rozechvělému a křehkému stavu demokracie nebudou stát v čele této zásadní změny.
A co říkají demokratičtí vůdci?
Odpovědnost je tak na Evropě – jde koneckonců o obranu evropské země. Dělají však přední evropští politikové, co je třeba? Napovědět mohou jejich novoroční projevy.
Putin čeká na výsledky amerických voleb a přepnul na válečnou ekonomiku. Válku ale nevyhrává
Číst článek
Britský premiér Rishi Sunak se ve svém nadšeném výčtu vládních úspěchů zjevně zaměřil na letošní parlamentní volby a o válce se vůbec nezmínil. Německý kancléř Olaf Scholz se jí dotknul jen letmo a hned přešel k posvátnému tématu německého hospodářství. Nový polský premiér Donald Tusk se věnoval výhradně obnovení demokracie v zemi.
Francouzský prezident Emmanuel Macron se soustředil na francouzskou hrdost, navrhl takzvané „přezbrojení evropské suverenity“ a zdůraznil nutnost „zastavit Rusko a podporovat Ukrajinu“. Důležité poselství však sdělil finský prezident Sauli Niinistö: „Evropa se musí probudit,“ prohlásil.
Obdivuhodně přímočará byla i dánská premiérka Mette Frederiksenová: „Ukrajině chybí munice. Evropa jí nedodala, co slíbila. Budeme naléhat, aby zvýšila její výrobu. Je to naléhavé. Brzy budou ve vzduchu dánské stíhačky F-16. Válka na Ukrajině je i válkou za Evropu, jak ji známe,“ prohlásila Frederiksenová.
V souvislosti s politikou v době války se vždycky uvádí výrok Winstona Churchilla o krvi, dřině, slzách a potu. V tomto případě se však krev, pot a slzy vyskytují výhradně na straně Ukrajinců.
Od nás ostatních to vyžaduje jen jasné myšlení, střízlivé odhodlání a zvladatelné přerozdělování zdrojů. Naléhavě potřebné investice do obranného průmyslu navíc vytvoří pracovní místa a posílí naši bezpečnost, uzavírá Timothy Garton Ash svůj komentář pro server Kyiv Post.
Celý Svět ve 20 minutách najdete v audiozáznamu v úvodu článku. Připravily Gita Zbavitelová a Tea Veseláková.
