‚Celý svůj život zasvětím službě vám.‘ Královna Alžběta II. pomáhala za války, ale byla i Bond girl
Ve Velké Británii skončila jedna dlouhá éra. Zemřela královna Alžběta II., která nastoupila na trůn 6. února 1952. Dědičkou trůnu se přitom stala neplánovaně, kvůli abdikaci svého strýce Eduarda VIII. Ještě jako korunní princezna ale slíbila, že službě Commonwealthu zasvětí celý svůj život.
„Tisíce z vás v této zemi jste museli opustit domovy a nejste u svých otců a matek. Moje sestra Margaret Rose a já s vámi cítíme. Na vlastní kůži jsme pocítily, co to znamená být pryč od těch, které nejvíc milujeme,“ svěřila se ve své první veřejné řeči tehdy 14letá princezna Lilibet, jak jí doma přezdívali, v dětském vysílání BBC během bitvy o Británii.
Zemřela královna Alžběta II. Nejdéle vládnoucí britské panovnici bylo 96 let
Číst článek
Před koncem druhé světové války Alžběta nastoupila do armády, kde sloužila jako řidička a mechanička. A v Den vítězství se anonymně se sestrou vplížila mezi oslavující Londýňany.
„Prohlašuji před vámi, že celý svůj život, ať už krátký, nebo dlouhý, bude zasvěcen službě vám,“ pronesla Alžběta II. ještě jako princezna o svých 21. narozeninách.
Krátce po válce v roce 1947 se vdala. Svatbu princezny Alžběty a prince Philipa poslouchalo ve vysílání BBC na 200 milionů lidí. Budoucí královna předtím šetřila přídělové lístky, aby si v poválečné Británii mohla nechat ušít svatební šaty.
O pět let později už nastoupila na trůn. V době korunovace se stala panovnicí sedmi zemí. Později vzpomínala třeba na to, jaké to bylo zvykat si na nošení těžké koruny:
„Když čtete projev, nemůžete se dívat dolů. Musíte si ho zvednout. Pokud byste se podívali dolu, zlomil by se vám krk, a koruna by spadla.“
Jedním z výrazných rysů její vlády bylo časté cestování. Při první návštěvě Austrálie ji aspoň na chvíli mohly zahlédnout až tři čtvrtiny Australanů. A třeba od cesty do kanadského Québecu ji v 60. letech neodradila ani hrozba atentátu.
Velký zájem o ni byl i při návštěvě Česka: „Nepamatuji si, kdy bychom při oficiální návštěvě zaznamenali tak obrovské množství Pražanů, kteří se přišli podívat na Hradčanské náměstí,“ líčila v roce 1996 reportérka Českého rozhlasu.
Devadesátá léta ale znamenala pro Alžbětu II. těžké období. „Rok 1992 není rokem, na který bych vzpomínala s nezředěným potěšením. Slovy jednoho z mých nejoblíbenějších dopisovatelů je to annus horribilis,“ hodnotila královna rok, ve kterém skončily vztahy tří jejích dětí, požár poničil windsorský hrad, v Drážďanech na ni házeli vejce a tisk propíral její majetkové poměry.
Smrt princezny Diany
Další ránu přinesla o pět let později smrt princezny Diany, která pro Alžbětu II. znamenala ztrátu dlouhodobě vysoké popularity. Královna se tehdy ani přes výzvy veřejnosti nevracela do Londýna, což vysvětlila den před pohřbem v televizním projevu:
Po úmrtí Alžběty II. se králem stává Karel III. V dějinách Británie byl nejdéle čekajícím následníkem
Číst článek
„Není lehké vyjádřit ztrátu. Počáteční šok pak vystřídají další pocity – nevíra, neporozumění, vztek a starost o ty, co zůstali. Všichni jsme tyto emoce v posledních dnech cítili. To, co teď říkám jako královna a jako babička, říkám ze srdce.“
Ztracenou přízeň získala rychle zpátky a ani v pokročilém věku se nevyhýbala novým zkušenostem, třeba hereckým. Roli v krátkém bondovském klipu k zahájení londýnské olympiády prý podmínila jedinou věcí – vyslovením slavné věty: „Good evening, Mr Bond.“ Tedy v překladu: „Dobrý večer, pane Bonde.“
Za ztvárnění nejpamětihodnější Bond girl a také za celoživotní podporu filmu, získala Alžběta II. cenu Britské filmové akademie.
