Nejhorší scénář je, že Rusko bude napadat zemědělské lodě, říká analytik Havlíček o přerušení obilné dohody
Rusko v pondělí zastavilo svou účast na obilných dohodách, které umožňovaly i přes pokračující boje na Ukrajině vyvážet ukrajinské zemědělské produkty z přístavů v Černém moři. Moskva tvrdí, že se k dohodě vrátí, až budou splněny její podmínky. „Jde o manipulativní interpretaci, na kterou jsme z ruské strany po 15 měsících války už poměrně zvyklí,“ říká Radiožurnálu analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček.
Co Rusko získá tím, že dohodu nepodepsalo? Bude moci dál vyvážet svou pšenici, potraviny a hnojiva z Ruska, když zároveň čelí západním sankcím?
Bude moci vyvážet tyto komodity. Paradoxně může strhnout momentum doby trochu na svou stranu právě kvůli tomu, že komodity ve světovém měřítku porostou.
Ceny obilí a pečiva. Vývoz pšenice z Ukrajiny. Současná vlna veder. Poslechněte si celou odpolední publicistiku
Rusko je také exportérem a s Ukrajinou si takříkajíc konkuruje, paradoxně tak může mít výhodu.
Spousta úvah, které Rusko na začátku vedly k podpisu dohody, byla spíše geopolitického rázu. Když se Sergej Lavrov, ruský ministr zahraničních věcí, v červenci minulého roku chystal na své africké turné, tak o tom velmi hlasitě mluvil. Říkal, že Rusko je tady jako konstruktivní hráč.
Toto se možná z ruského pohledu nějakým způsobem změnilo. Můžeme o tom vést debatu, ale v každém případě teď hraje velmi ostrou hru.
Rusko řeklo, že dohodu nepodepsalo, protože nebyly splněny části, které se týkají právě Ruska. Dá se nějak ověřit, jestli opravdu byly, nebo nebyly splněny části dohody?
Myslím si, že toto je skutečně manipulativní interpretace, na kterou jsme z ruské strany po 15 měsících války už poměrně zvyklí. Propozicí pro Rusko tam bylo vlastně velmi málo.
Rusko pozastavilo svou účast na černomořských obilných dohodách
Číst článek
A co jsme viděli v oficiální rétorice jak u ruského prezidenta, tak jeho mluvčího a dalších představitelů bylo, že Rusko chtělo dále obchodovat a chtělo si získat další výhody. Zejména chtělo připojení své agrární banky do systému SWIFT, který by usnadnil převody finančních prostředků. To je pro Rusko důležité.
A když se Západ na začátku nějakým způsobem zdráhal podmínky naplnit, tak už bylo jasné, že Rusko váhá.
Je otázka, nakolik tady sehrály roli i další konsekvence, zejména úspěšný úder proti Krymském mostu. Na ten Rusko a jeho vedení, tak jak oficiálně deklarovali, pravděpodobně chtěli razantní a radikální cestou zareagovat.
Konvoje pod palbou
Je možné tedy pokračovat ve vývozu pšenice z Ukrajiny přes Černé moře i bez dohod s Ruskem? Co teď v takovém případě hrozí?
Nejhorší varianta a černý scénář, který koneckonců komentoval i Sergej Lavrov, je, že pokud dohoda nebude dále v platnosti a Rusko ji nebude respektovat, tak může dojít k tomu, že konvoje budou napadány ruskými plavidly.
Toto je nejčernější scénář v okamžiku, kdy Ukrajina oficiálně deklarovala, že je ochotna pokračovat dál na implementaci dohody, tedy skutečně dále vysílat plavidla na mezinárodní trhy s exportem agrárních komodit z Ukrajiny. Toto je střet, ke kterému potenciálně může dojít.
Rusko má u Kupjansku a Lymanu 100 000 vojáků. Ukrajinští obránci drží pozice, tvrdí Kyjev
Číst článek
Je tam ale celá řada dalších nuancí. Do dohody jsou zapojeny další strany, ať už Turecko nebo právě OSN, které dohodu pomáhaly spolu vyjednávat.
Samozřejmě velkou neznámou je tady otázka pojišťování těchto nákladů, které jsou velmi lukrativní, ale také velmi drahé. A která společnost, možná i západní, do toho dnes půjde bez garancí z ruské strany? To je také velkou otázkou.
Dají se lodě s obilím, které poplují z Ukrajiny, případně nějakým způsobem účinně chránit? Kdo by mohl zajistit jejich bezpečnost?
To je právě další z otázek. Není to jenom otázka pojišťování nákladů, ale je to samozřejmě i otázka konvojů. V průběhu minulého roku na této operaci asistovaly třeba turecké lodě.
Ruští turisté utíkají z Krymu po útoku na Kerčský most. Domů jezdí přes okupované území Ukrajiny
Číst článek
To ale v každém případě docházelo k tomu, že plavidla mohla volně proplouvat těmi blokádami, které ruská strana připravila, když část moře zaminovala a podobně.
Nyní je samozřejmě velkým otazníkem, jak toto může pokračovat do budoucna, pokud by Ukrajina chtěla jednostranně unilaterálně následovat propozice dohody a pokračoval ve vývozu, který je pro ně samozřejmě velmi důležitý a finančně lukrativní. V tomto ohledu se hodně diskutuje například o plavidlech NATO, která jsou v Černém moři zastoupena.
Máme zde hned několik nejen partnerských, ale také členských států včetně Bulharska a Rumunska, které hostí také své vlastní flotily. Samozřejmě i samotná Ukrajina a Gruzie jsou partnerskými státy NATO. Nezapomínejme ani na Turecko, které je v regionu po Ruské federaci nejvíce dominantním hráčem.
Je tady celá řada variant, které se nabízí, ale bude to vyžadovat politickou vůli. Tu jsem ze strany západních lídrů, komentáře už přišly například ze Spojených států, prostě necítil.
‚Situace je odlišná‘
Vzhledem k tomu, jak nepřehledná je situace, dá se čekat opakování pšeničné krize z loňska, kdy se země třetího světa obávali hladomoru?
To se samozřejmě nedá úplně vyloučit. Chtěl bych ale připomenout, že situace je v tuto chvíli velmi odlišná.
Ukolébavka pro okupanty, napsal ukrajinský generál v předvečer útoku na Kerčský most
Číst článek
Pokud se podíváme zpátky do února minulého roku, kdy došlo k dramatické blokádě a razantnímu přerušení obchodních řetězců a vývozu z Ukrajiny, tak nyní je situace trochu lepší. A to jak z ukrajinského a západního pohledu, ale také při pohledu z takzvaného kdysi třetího světa, o kterém je dnes referováno spíše jako o globálním jihu.
Optimistická zpráva je samozřejmě ta, že země jsou lépe připraveny. Únor minulého roku byl momentem šoku, který se dnes bude opakovat v menším měřítku. Pokud k tomu tedy skutečně dojde.
Země diverzifikovaly své dodávky alespoň do té míry, jak to bylo možné. A samozřejmě vyjednávaly také lepší podmínky nejen s Ruskou federací, ale i s dalšími třetími stranami.
Druhá věc se týká i nás v České republice, ale týká se obecněji sousedních států Ukrajiny a členských států Evropské unie. Ty dnes už mají k dispozici určité kapacity, ať už je to přeprava po železnici nebo takzvané zelené koridory, které mají umožnit přepravu ukrajinského obilí na světové trhy skrz evropské přístavy.
Bavíme se o Rumunsku, Bulharsku nebo také sousedním Polsku. Toto jsou všechny země, které dnes mohou Ukrajině pomáhat lepším způsobem, než v únoru minulého roku, když jsme nebyli připravení vůbec.
Celou odpolední publicistiku si můžete poslechnout v audiu na začátku článku.
