‚Pořád máme klíče od starého domu.‘ Palestinci na Západní břehu žijí už 70 let v uprchlickém táboře
Jednadvacetiletá dobrovolná zdravotnice je zatím poslední obětí protestů v palestinské Gaze. Izraelská střelba ji zasáhla v pátek, když se snažila ošetřit raněné. Armáda chce případ vyšetřit. V Gaze pokračují už třetí měsíc takzvané Pochody za návrat. Potomci palestinských uprchlíků chtějí zpátky do bývalých domovů na území dnešního Izraele. V táborech na palestinských územích dnes žijí dva milióny běženců. Izrael jejich návrat naprosto vylučuje.
„Jsem třetí generace. A moje malé děti jsou už čtvrtá generace, která tu bude žít. Nás tu žije 30 tisíc na kilometru čtverečním. To je nesnesitelné,“ říká Radiožurnálu Íháb, který pracuje v samoobsluze s potravinami v uprchlickém táboře Túlkarm.
Osmanské doklady o pozemcích
Tábor je na palestinském Západním břehu, těsně u hranic s Izraelem. Mnozí zdejší obyvatelé, respektive jejich rodiče a prarodiče, utekli před sedmdesáti lety z vesnic, které leží často jen pár kilometrů odtud.
„My jsme z Jafy, z vesnice Džamasín. Děda s babičkou utekli v době masakrů v roce 1948. Měli tam zemědělství, pozemky, krávy, ovce, dobře si žili. No a dorazili sem, do Túlkarmu. A OSN jim přidělila místo v táboře. Pořád máme klíče od starého domu a osmanské doklady o vlastnictví pozemků.“
Íhábova rodina má v táboře dům o dvou patrech. Původně to ale byl stan, později plechová bouda. Pozemek jim nepatří, OSN si v roce 1948 pronajala celou plochu tábora od soukromého majitele na 99 let. Jednou jim proto může dát majitel sbohem.
„Izraelci mi říkají: na návrat zapomeň, tvůj děda už nežije, vem si peníze a zapomeň na návrat. Jenže ani peníze, ani čas mě nenechá zapomenout. Dcera trošku povyroste a dozví se, že nejsme odtud, z tábora, ale že jsme z Jafy. Že máme pozemky tam přímo u moře. Dozví se to i z dokladů o vlastnictví, které doma najde,“ popisuje Íháb.
Domy nalepené na sebe, chaotické kabely
Dneska je uprchlický tábor vlastně chudinskou čtvrtí městečka Túlkarm. Na první pohled se pozná podle úzkých uliček, kudy neprojede auto, domů nalepených na sebe, podomácku budovaných přístaveb a chaoticky vedoucích elektrických kabelů. Na satelitní mapě se tábory také dobře rozeznají od okolních zástavby - hustota domů je v nich výrazně větší.
Desítky střel uprostřed noci. Izraelská armáda podnikla útoky na vojenské cíle v Gaze
Číst článek
V prvním patře budovy sloužící jako „radnice“ tábora Túlkarm mě vítá předseda místní lidové rady Fajsal Saláme. „Největší nezaměstnanost na palestinských územích je právě v uprchlických táborech. Jednak tu nejdou dělat žádné projekty, na rozdíl od okolních vesnic tu není možná žádná zemědělská činnost. A jednak málokdo z táborů dostane povolení pracovat vedle v Izraeli.“
Na stěnách Fajsalova úřadu visí nespočet plakátů s uprchlickým symbolem, tedy velkým klíčem, se symboly intifády, s Jásirem Arafátem. Za celá desetiletí se tu ani s novými generacemi v myšlení lidí moc nezměnilo.
„Po těch sedmdesáti letech se musí pro palestinské uprchlíky najít řešení. Do kdy budou žít v těchto táborech? Ta místa se stávají skoro neobyvatelná. Chceme trvalé řešení. A tím je návrat uprchlíků na jejich pozemky v dnešním Izraeli,“ říká šéf rady tábora Túlkarm Fajsal Saláme. Drtivá většina opuštěných palestinských vesnic v Izraeli ale už dnes neexistuje.
Tématu palestinských uprchlíků a jejich požadavku na návrat se bude blízkovýchodní zpravodaj Štěpán Macháček věnovat i v pondělní pořadu Zaostřeno na stanici Český rozhlas Plus krátce po 15:30.
