Konzervativci z ODS, proevropský ministr Bek a nečitelná poradkyně. Bude ladit unijní politika budoucí vlády?

My víme, že premiéři a prezidenti zemí EU se schází v Bruselu ve čtvrtek - už měli jednu schůzku ve středu - nyní budou řešit politické a ekonomické záležitosti EU. A zároveň je to takový rozlučkově-vítací summit, protože se poprvé na oficiálním summitu EU objevuje v roli lídra Německa nový kancléř Olaf Scholz a naposledy na něm bude Česko reprezentovat premiér v demisi a předseda ANO Andrej Babiš. Předseda vlády Petr Fiala z ODS tam ještě není, protože vláda bude jmenovaná prezidentem až v pátek. Jak velkou změnu to střídání stráží z pohledu EU a možná i z pohledu Česka představuje?
Tak z toho evropského pohledu je to samozřejmě významná změna, protože tam už nebude Angela Merkelová jako takový maják všech summitů, které pamatujeme. V podstatě málokdo už dnes pamatuje summit bez ní. Poprvé tam tedy přijíždí Olaf Scholz jako nový německý kancléř. Je tam několik nových předsedů vlád - rakouský a další. Dojde tam tak k určité obměně. Teď se bude samozřejmě vzhledem k té neúčasti Angely Merkelové hledat onen neformální lídr, který povede zákulisní debaty a bude se snažit hledat ty kompromisy, což byl právě dlouhá léta úkol a velká síla Angely Merkelové. Takže uvidíme, jestli se tohoto zhostí Olaf Scholz, nebo se toho německého vakua, pokud bych to tak nazval, zhostí třeba francouzský prezident Emmanuel Macron, který by mohl využít tuto situaci k nějakému aktivnějšímu vystupování i vzhledem k  tomu, že Francie bude mít od nového roku předsednictví EU.

Co se Česka týče, zatím to bude asi jen formální změna. Co čekat od Petra Fialy? Nevíme. Andrej Babiš na těch summitech nějakým způsobem výrazněji nevystupoval nebo nebyl nějakým zásadním hráčem. Takže v tomto ohledu asi nemůžeme čekat žádnou výraznou změnu, že by tam Petr Fiala přijel a byl nějakým výrazným hlasem. Ale jakým způsobem se uvede a jakým způsobem tam bude fungovat jako lídr nové nastupující vlády, to se ukáže až v příštím roce a potom zejména v té druhé polovině během českého předsednictví EU.

A přece jen, když sledujete reakce evropské, tak ten samotný fakt, že odchází Andrej Babiš, který, jak víme, se pouštěl do konfliktů s Evropskou komisí - bylo tu auditní řízení, které se věnovalo jeho možnému střetu zájmů v roli premiéra. V tom ohledu to bude změna?
Určitě. Řekl bych, že nástup Petra Fialy je vnímán jako takové ulehčení, protože tady byla právě zátěž v podobě střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Takže tento problém zmizí a nastoupí tam v uvozovkách normální politik, když to tak řeknu. V tom ohledu, že bude jezdit do Bruselu standardní politik nezatížený nějakými osobními problémy, které navíc výrazně zatěžovaly jeho pozici na té unijní rovině, se Unie na Petra Fialu těší.

Co všechno tedy v tuto chvíli víme o tom, jakou evropskou politiku chce razit nová česká vláda vedená Petrem Fialou, předsedou ODS? Oni se politici většinou zaklínají tím, že chtějí, aby Česko mělo v EU aktivnější roli, aby tam mělo důležitější pozici. To se objevuje vcelku pravidelně ve všech vládních prohlášeních. Víme cokoliv o tom, jak vidí tu roli nastupující pětikoaliční vláda? Tak my můžeme vycházet z toho, co je napsané v koaliční smlouvě té pětikoalice.

Vy ji máte tady před sebou…
Já ji tady mám před sebou, přesně tak. EU je zde věnována půlstrana v kapitole zahraniční věci.

Pak se samozřejmě i ty evropské věci objevují v dalších kapitolách - životní prostředí a podobně. Takže z toho můžeme částečně vycházet. Pak můžeme vycházet z toho, co říkal například nastupující ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek v médiích…

…mimo jiné i u nás tady v Českém rozhlase Plus, kde byl v Interview Plus.

Takže máme taková vodítka, jak by ta budoucí evropská politika mohla vypadat. Ale zatím jsou to opravdu jen vodítka. A jaká bude ta realita? Může se dost významně lišit od těch plánů. Nezapomínejme…když se ještě jednou vrátíme třeba k Andreji Babišovi, on když se stal premiérem v roce 2017, tak také nastupoval s velmi ambiciózními evropskými plány, jak bude naroveň jednat s Emmanuelem Macronem a dalšími evropskými lídry a v uvozovkách všechno s nimi dohodne - Česko bude hrát významnou roli, on tam všechno dojedná.

A ve finále, jak víme, se stal víceméně takovým věrným souputníkem Viktora Orbána a hodně razil takovou tu visegrádskou linku v té evropské politice. A z těch ambiciózních plánů, jak bude všechno domlouvat a všechno řídit v Evropě, moc nezbylo.

A takto ambiciózní jsou plány nové vlády také?
Ne, ty jsou, řekněme, střízlivější. Samozřejmě, objevuje se v té koaliční smlouvě závazek k aktivní roli v EU, zejména s ohledem právě na už zmíněné české předsednictví v druhé polovině příštího roku.

Z těch dalších bodů tady je například podpora rozšiřování EU o země západního Balkánu a aktivní role v evropské politice sousedství s ohledem na Východní partnerství. Ale nechybí tady ani zmínka, že chce, aby ta spolupráce Visegrádské skupiny byla součástí vazeb na všech úrovních, abych doslova citoval tu koaliční smlouvu. Takže uvidíme, do jaké míry se podaří nastavit nějaké nové směřování. Mikuláš Bek v těch svých rozhovorech hodně mluvil o tom, že by se právě nechtěl omezovat jen na Visegrádskou čtyřku, ale více spolupracovat se starými členskými zeměmi, zejména s Německem a Rakouskem.

V otázkách energetiky často zmiňuje Francii jako jadernou mocnost, se kterou by měla česká vláda spolupracovat právě na hájení zachování jádra v tom energetickém mixu členských zemí apod.

Za jistý signál toho, jaké pojetí si chce kabinet zvolit, se možná dá považovat i to, koho si premiér vybere jako své nejbližší spolupracovníky, kteří budou nějakým způsobem stanovovat a zpracovávat tu evropskou agendu. Jeho novou evropskou poradkyní, jak Petr Fiala oznámil před pár dny na Twitteru, bude Jolana Mungengová, která už dříve při evropských institucích působila. Filipe, co všechno má za sebou? Jaké má reference?
My o Jolaně Mungengové víme ten její profesní životopis. Ale její názory a její smýšlení o EU jsou zahaleny tajemstvím. A to je také velká neznámá, jakým způsobem ona bude radit Petru Fialovi a jakým směrem bude tlačit tu evropskou politiku předsedy nové vlády. Jolana Mungengová se do médií prakticky nevyjadřovala.

Asi jediný, kdo s ní kdy natáčel, je můj kolega Viktor Daněk, současný bruselský zpravodaj Českého rozhlasu, jenž před dvěma roky natáčel seriál o evropských institucích. A díl věnovaný Evropské komisi měl postavený právě na rozhovorech s Jolanou Mungengovou jako tehdy vysokou evropskou úřednicí.

Jinak Jolana Mungengová začínala v Evropském parlamentu jako tajemnice Vladimíra Železného, který byl tehdy europoslancem v takové eurofobní frakci, jíž vedl Nigel Farage. Od něj pak přešla do frakce Evropských konzervativců, kde dělala poradkyni pro řadu oblastí, mimo jiné pro mezinárodní obchod, kde navázala úzkou spolupráci s europoslancem ODS Janem Zahradilem. Pak se jí právě podařil výrazný poskok v té kariéře, kdy získala místo v kabinetu eurokomisařky pro obchod Cecilie Malmströmové.

Díky tomu byla jednou z nejvýše postavených Češek v Evropské komisi, vyjma v podstatě eurokomisařky Věry Jourové, díky čemuž určitě získala nějaké zkušenosti. Potom, co však v roce 2019 skončila v Evropské komisi, se vlastně neví, co poslední necelé dva roky dělala. Podle zákulisních informací se vrátila do skupiny Evropských konzervativců. A teď se najednou objevilo její jméno v souvislosti s tím šerpovstvím. Opět podle zákulisních informací v tom nějakým způsobem sehrál roli Jan Zahradil, který na ní snad dával reference. Podle Hospodářských novin si o tu pozici řekla takříkajíc sama - napsala e-mail Petru Fialovi a nabídla mu své služby. On jí na základě toho akceptoval. Nějaké reference na ni právě měl dodat Jan Zahradil nebo Alexandr Vondra, europoslanci ODS. Takže to je ten její profesní životopis.

A víme něco o jejich názorech na to, jakým způsobem by EU měla fungovat?
To právě vůbec nevíme. Jolana Mungengová byla velmi specifický Čech v Bruselu. Ona se s nikým z těch ostatních Čechů moc nekamarádila, když to tak nazvu. Neměla tam nějaké vazby, s českými novináři se prakticky nestýkala. Já jsem se s ní za celou dobu svého působení v Bruselu potkal jednou jedinkrát. Zval jsem ji na kávu, to nějak neakceptovala. Takže ona měla takový velmi rezervovaný vztah k ostatním lidem.

Ohledně Jolany Mungengové se objevily informace, že vystupovala arogantně vůči svým spolupracovníkům, není příliš kolegiální typ a dostávala se do konfliktu s dalšími úředníky. Jak smýšlí o EU? Nevíme. Já tu mohu odkázat znovu na tu reportáž kolegy Viktora Daňka, ve které se Jolana Mungengová vyjadřuje velmi proevropsky. V podstatě tak, jak se vyjadřuje každý úředník Evropské komise.

Tím ale, že působila jednak ve velmi antievropské frakci Nigela Farage a později v eurokritické frakci Evropských konzervativců, je zjevně nějakým způsobem napojena na Jana Zahradila, Alexandra Vondru a tuto skupinu lidí v ODS, může o EU smýšlet kriticky. Ale zdali tomu tak bude a zdali to bude ten směr, kterým bude potom ovlivňovat Petra Fialu, to ukáže až praxe a její fungování na té pozici premiérova poradce.

Jestli tomu ale správně rozumím, tak tedy skutečně ona bude jednou z opravdu klíčových osob, jež budou formovat evropskou politiku české vlády?
Mělo by to tak být. Ona se stane tzv. šerpou, což je terminus technicus název pro funkci hlavního poradce předsedy vlády pro evropské záležitosti. Ten název vychází z toho asijského etnika, které je tradičně využíváno k nošení zásob v Himalájích. Pracovníci tady fungují trochu podobně jako ti nosiči. Pro své premiéry předjednávají dohody, zjišťují informace na unijní scéně a potom jim je předávají a pracují na evropských summitech.

Opravdu by měla mít velké slovo při předkládání stanovisek premiérovi, na jejichž základě by pak měl nějakým způsobem formulovat tu českou pozici na evropských summitech. Zároveň šerpové předjednávají dohody pro ty summity. Když se hledá nějaký kompromis, tak jsou to často právě šerpové, kteří se sejdou a dolaďují tam nějaký kompromisní text a podobně. To je role, kterou by měla mít Jolana Mungengová. A teď je právě velkou otázkou, jakým způsobem to půjde dohromady s tím nově vytvořeným postem ministra pro evropské záležitosti, kterým by měl být Mikuláš Bek, jenž bude zastupovat jinou stranu. On je tam nominovaný za STAN. Je zjevně proevropštěji laděný, než jsou politici v ODS. A tady se trochu obávám, že by mohlo dojít k nějakému střetu těch vizí o dalším směřování české evropské politiky.

Udělejme takovou malou odbočku, když zmiňujeme to konzervativnější křídlo ODS - často označováno v těch evropských prostorech za Zahradilovo křídlo, podle europoslance Jana Zahradila - jak důležitá frakce to v rámci ODS je? A jak relevantní to bude faktor, když se budeme dívat právě na to utváření evropské politiky vlády?
Je to, co se evropských témat týče, asi ta nejviditelnější a nejslyšitelnější frakce. My v podstatě o nějakém více proevropském křídlu ODS moc nevíme. Takže ti politici, kteří utvářejí nebo minimálně dosud utvářeli evropskou politiku ODS, jsou právě sdruženi kolem Jana Zahradila a Alexandra Vondry.

A ti mají samozřejmě velké slovo, protože jednak působí v evropských institucích, mají dobré kontakty a dobré informace, které pak nějakým způsobem prezentují českému publiku. A dá se očekávat, že to budou tito lidé, kteří se budou snažit nějakým způsobem modelovat tu budoucí českou evropskou politiku a ovlivňovat premiéra Petra Fialu, aby právě jim dopřál více sluchu než třeba ministrovi pro evropské záležitosti nebo Černínskému paláci.

A když se povzneseme trochu výš z ODS na úroveň té pětikoalice. Vy už jste zmiňoval možné třecí plochy, které by se mohly objevit mezi ODS - částečně reprezentovanou zmíněnou frakcí, ale hlavně premiérem Fialou - a mezi zbytkem pětikoalice. Zejména pak mezi Mikulášem Bekem, nominovaného za STAN, který má zastávat post ministra pro evropské záležitosti a může mít trochu jinou vizi Česka. V kterých oblastech se ty střety mohou projevit? My víme, že už se tu odehrála třeba debata o euru, jehož zavedení premiér Fiala odmítá. Kde jsou potenciální největší možné štěpné momenty?
Já bych viděl, kromě toho eura, kde tedy je v podstatě shoda na tom, že euro dále nebude v ČR, takové dva momenty. Jedním je přístup k Visegrádské čtyřce. Mikuláš Bek se v těch svých dosavadních vyjádřeních vyslovoval trochu zdrženlivě zejména vůči Maďarsku a Polsku. Česko by se podle něj na spolupráci s nimi nemělo tolik vázat a že by se právě mělo zkusit více spojovat se západoevropskými zeměmi. On hodně zmiňuje Německo a Rakousko, ke kterým má i jazykově blízko.

ODS má naopak tradičně silné vazby právě na vládnoucí strany jak v Polsku, tak v Maďarsku. A dá se očekávat, že z tohoto pohledu bude větší tlak právě na to, aby se politika vůči Visegrádské čtyřce výrazně neměnila, abychom v ní zůstali takovými neochvějnými spojenci a souputníky. 

Takže tady bych čekal, že může dojít k nějakému střetu vizí. A tím druhým může být klimatická politika. Nová vláda v té koaliční smlouvě uznává, že dochází ke klimatické změně a ten tzv. green deal je potřeba využít jako příležitost ke změně české ekonomiky, abychom z toho profitovali, protože to není brzda pro českou ekonomiku, jak to je tady někdy podáváno. A třeba právě v ODS, v tom evropském křídle, zaznívá silná kritika oněch zelených evropských plánů, kterým se Mikuláš Bek zjevně nebrání a je ochoten s nimi pracovat jako s nějakou novou evropskou realitou, ze které by se Česko mělo snažit získat to nejlepší. Z ODS slyšíme spíš jen tu kritiku a odmítání zelené politiky EU v tom současném ražení.

Když se vrátíme zpátky na úroveň těch vrcholných jednání a rozhodování v rámci EU a také tedy k tomu, jakým směrem by se Česko v rámci unie mělo ubírat. Existuje nějaká cesta, která - na základě té analýzy posledních čtyř let, kterou si v Českém rozhlase děláte - existuje nějaká cesta, která by pro Česko byla v tuto chvíli nejvýhodnější?
Určitě by ta cesta měla být nespoléhání se jen na Visegrádskou čtyřku a nezabetonování se jen na těch pozicích obrany politiky Visegrádu, ale měla by hledat spojence v co nejvíce zemích a mít co nejširší portfolio vztahů a kontaktů v celé EU a využívat je ad hoc pro jednotlivé oblasti, projekty a návrhy. Stávat se součástí nějakých koalic a díky tomu prosazovat svoje požadavky a nebýt odkázáni jen na to, co se dohodne s Budapeští, Varšavou a případně s Bratislavou.

Povedla se taková strategie některé zemi EU, která by byla srovnatelná s Českem?
Určitě, velmi dobří jsou v tom například Skandinávci - Švédové, Dánové, kteří se také neuzavírají jen v nějaké skandinávské skupině, ale naopak jsou velmi aktivní napříč Evropou. Dokážou si skvěle vytipovat spojence pro své jednotlivé požadavky nebo návrhy a dohodnout se s nimi. Takže třeba vzít si příklad z Dánů nebo Švédů by nebylo vůbec špatné.